7 As 184/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 184/2016- 27 - text 7 As 184/2016 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. H., zastoupený Mgr. Vítem Brožkem, advokátem se sídlem Na Kovárně 472/8, Praha 10, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, se sídlem Palackého třída 54/255, Nymburk, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2016, č. j. 47 A 12/2015 - 128, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Odměna advokáta Mgr. Víta Brožka s e u r č u j e částkou 4.114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Žalobce dne 13. 4. 2015 doručil žalovanému žádost o zápis poznámky spornosti ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), a to k pozemku parc. č. X se stavbou rodinného domu č. p. X, pozemku parc. č. X a pozemku parc. č. X se stavbou technické vybavenosti bez č. p., vše v k. ú. O., obec O., okr. N. Žádost o zápis poznámky spornosti zdůvodňoval tím, že již od 2. 12. 2003 je u Okresního soudu v Nymburce vedeno pod sp. zn. 8 C 1245/2003 řízení o žalobě na určení vlastnictví ke shora uvedeným nemovitostem. [2] Žalovaný na uvedenou žádost reagoval sdělením ze dne 28. 4. 2015, č. j. Z2480/2015208, ve kterém uvedl, že žádost neobsahuje žalobní návrh opatřený podacím razítkem příslušného soudu, jak požaduje ust. § 24 odst. 1 věta první katastrálního zákona, a proto vyzval stěžovatele, aby předložil originál nebo úředně ověřenou kopii žalobního návrhu opatřenou podacím razítkem příslušného soudu ve lhůtě do 15-ti dnů s tím, že bez předložení této listiny nelze poznámku spornosti zapsat. Na toto sdělení reagoval žalobce podáními ze dne 13. 5. 2015 a 15. 5. 2015. Žalovaný následně sdělením ze dne 9. 6. 2015 informoval žalobce o tom, že předložené listiny neosvědčují splnění podmínek pro to, aby na jejich základě mohla být poznámka spornosti do katastru nemovitostí vyznačena. Navazujícím sdělením ze dne 25. 6. 2015 žalovaný žalobci oznámil, že z důvodů nedoložení potřebných listin bylo řízení o jeho žádosti ukončeno. Na toto sdělení žalobce reagoval řadou podání stížnostního charakteru, v nichž namítal nesouhlas s postupem žalovaného, jemuž současně začal vytýkat podíl na trestné činnosti a nekompetentnost jeho pracovníků. Žalovaný na tato podání odpověděl písemností ze dne 16. 7. 2015, ve které shrnul průběh vyřizování žádosti žalobce a setrval na svém dosavadním závěru, že předmětné žádosti nebylo možno vyhovět. II. [3] Dne 16. 7. 2015 doručil žalobce krajskému soudu žalobu, kterou se domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného (nezákonný zásah spatřoval v tom, že žalovaný u nemovitých věcí evidovaných na LV č. X a X v k. ú. O. neprovedl zápis poznámky spornosti). Tuto žalobu krajský soud usnesením ze dne 30. 10. 2015, č. j. 47 A 12/2015 - 55, odmítl pro opožděnost. Uvedené usnesení bylo ke kasační stížnosti žalobce zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 7 As 290/2015 - 19. [4] Krajský soud poté vydal rozsudek ze dne 18. 8. 2016, č. j. 47 A 12/2015 - 128, kterým žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že nevyznačení poznámky spornosti žalovaným není nezákonným zásahem. Žalobcem předložené doklady neodůvodňují provedení zápisu poznámky spornosti do katastru nemovitostí. Podle § 24 katastrálního zákona je podmínkou pro vyhovění návrhu na zápis poznámky spornosti, aby navrhovatel prokázal, že své právo kvalifikovaně uplatnil u soudu. Předloženými doklady žalobce pouze osvědčil, že jím podaná žaloba na určení vlastnického práva k nemovité věci byla civilním soudem pravomocně odmítnuta a soud se jí odmítl věcně zabývat. Na danou situaci je proto třeba nahlížet tak, jako by určovací žaloba nebyla podána. Podmínka obsažená v § 24 katastrálního zákona tudíž nebyla naplněna. Na tom nic nemění ani žalobcem následně podaná žaloba pro zmatečnost, kterou žalobce brojil proti usnesení civilního soudu o odmítnutí jeho žaloby. S ohledem na výše uvedené krajský soud shledal, že žalobcem předložené doklady nebyly způsobilým podkladem pro zápis poznámky spornosti, jak požaduje § 24 odst. 1 katastrálního zákona. Žalovaný proto nemohl jeho návrhu na zápis poznámky spornosti vyhovět. Postupem žalovaného tedy nedošlo k nezákonnému zásahu do práv žalobce. III. [5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel předně poukázal na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu nevypořádání žalobních námitek a převzetí právních názorů žalovaného. Krajský soud rovněž opomenul vypořádat důkazy navržené stěžovatelem. Žalovaný pak pochybil, pokud nevyhověl jeho návrhu na zápis poznámky do katastru nemovitostí. Postup žalovaného byl svévolný a v rozporu se zákonem [§ 24 odst. 1 katastrálního zákona a § 985 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“)]. Podle § 24 odst. 1 katastrálního zákona nebyl žalovaný oprávněn požadovat po stěžovateli doklady stran předmětného soudního řízení na určení vlastnického práva k nemovité věci. Žalovaný měl dle názoru stěžovatele bezodkladně po podání návrhu provést z úřední povinnosti požadovaný zápis poznámky spornosti. Jelikož tak neučinil, dopustil se nezákonného zásahu. Krajský soud nevycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době napadeného jednání žalovaného. Krajský soud nesprávně interpretoval § 24 katastrálního zákona, který vysloveně neuvádí, jak a čím je třeba doložit návrh na zápis poznámky spornosti. Také doložením podání žaloby pro zmatečnost lze naplnit podmínky obsažené v § 24 odst. 1 katastrálního zákona. Krajský soud nezohlednil porušení ústavních práv stěžovatele, práv vyplývajících z Listiny základních práv a svobod (čl. 2 a čl. 4), ani ustálenou soudní praxi. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl zrušit rozsudek krajského soudu a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. IV. [6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Jelikož se jedná o opakovanou kasační stížnost v dané věci, vážil Nejvyšší správní soud nejprve její přípustnost z hlediska § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. [10] Ze zákazu opakované kasační stížnosti judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec doslovného znění § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. také další výjimky, jejichž respektování znamená dodržení smyslu a účelu rozhodování Nejvyššího správního soudu. Dospěla k závěru, že toto ustanovení nelze vztáhnout zejména na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Citované ustanovení tedy limituje přípustnost kasační stížnosti ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným a námitkám, které účastník řízení ve své první kasační stížnosti neuplatnil, ačkoliv je uplatnit mohl (v podrobnostech viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz). [11] V nyní projednávané věci se jedná o případ, kdy bylo předchozí usnesení krajského soudu zrušeno výlučně z procesních důvodů. Krajský soud totiž tímto usnesením žalobu odmítl pro opožděnost. Nejvyšší správní soud pak shledal závěr o opožděnosti žaloby nesprávným. Námitky uplatněné v nové kasační stížnosti se přitom již otázky včasnosti žaloby netýkají a směřují proti věcnému posouzení žaloby. Ve světle výše citované judikatury je tedy kasační stížnost přípustná. [12] Nejvyšší správní soud se dále zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu. Bylo by totiž předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li by současně napadené rozhodnutí soudu skutečně nepřezkoumatelné, či založené na jiné vadě řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé. [13] Nejvyšší správní soud při posuzování nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález