1 As 105/2017 — Nejvyšší správní soud

1 As 105/2017- 37 - text pokračování 1 As 105/2017 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Ing. K. D., zastoupen Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem Pobřežní 4, Praha 8, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 16, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 25. 6. 2012, č. j. 157/2012NBÚ/07-OP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2016, č. j. 6 A 122/2012 – 80, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2016, č. j. 6 A 122/2012 – 80, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 25. 6. 2012, č. j. 157/2012NBÚ/07-OP, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 25.456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Martina Běliny, advokáta se sídlem Pobřežní 4, Praha 8. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 13. 3. 2012, č. j. 18782/2012-NBÚ/P, žalovaný zrušil žalobci platnost osvědčení pro stupeň utajení Tajné z důvodu, že žalobce přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o utajovaných informacích“). V odůvodnění upřesnil, že dne 16. 6. 2011 obdržel sdělení od příslušné zpravodajské služby ve stupni utajení Důvěrné (založené v utajované části bezpečnostního svazku pod č. j. D5806/2011-NBÚ/P), na jehož základě žalovanému vyvstala důvodná pochybnost o tom, zda žalobce nadále splňuje podmínky stanovené zákonem pro držitele osvědčení. Proto se žalobcem dne 11. 7. 2011 provedl pohovor (§ 105 zákona o utajovaných informacích). Dne 21. 12. 2011, 24. 2. 2012 a 2. 3. 2012 obdržel žalovaný další tři sdělení od příslušné zpravodajské služby ve stupni utajení Důvěrné (založené v utajované části bezpečnostního svazku pod č. j. D10597/2011-NBÚ/P, D1457/2012-NBÚ/P a D1578/2012-NBÚ/P). [2] Žalovaný v rozhodnutí konstatoval, limitován utajovaným charakterem zpráv, že činnost žalobce svou závažností, soustavností a dlouhodobostí směřuje proti zájmům na ochranu ekonomiky a zajištění obrany. Proto shledal existenci bezpečnostního rizika podle § 14 odst. 2 písm. a) zákona o utajovaných informacích (závažná nebo opakovaná činnost proti zájmům České republiky, která představuje překážku pro vydání dotčeného osvědčení. [3] Žalobcův rozklad ředitel žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil. Zdůraznil, že u poznatků předávaných zpravodajskými službami se presumuje věcná správnost a procesní zákonnost. Žalovaný poznatky pouze shromažďuje a v souhrnu s celým spisovým materiálem vyhodnocuje z pohledu, zda informace v nich obsažené představují negativní okolnosti, či nikoliv. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009 č. j. 9 As 68/2008 - 101, podle kterého není úkolem ani pravomocí Národního bezpečnostního úřadu podklady od jednotlivých subjektů přezkoumávat. [4] K námitce neseznámení se sděleními zpravodajské služby ředitel žalovaného odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, č. j. 9 As 9/2010 - 94, v němž soud zdůraznil, že rozhodnutí, které neobsahuje utajované důvody, pro které byl účastník shledán nezpůsobilým, nelze považovat za nepřezkoumatelné. II. Rozsudek městského soudu [5] Proti rozhodnutí ředitele žalovaného ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím brojil žalobce žalobou u Městského soudu v Praze; ten ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Městský soud po seznámení se s utajovanou i neutajovanou částí spisového materiálu, konstatoval, že listiny v něm obsažené skýtají pro závěr správních orgánů dostatečnou oporu. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobce, že účelově opatřené podklady (zprávy) ho měly poškodit jako odveta za posudek, který vypracoval v souvislosti s nákupem letadel Casa. [6] Soud zdůraznil, že úvahy, kterými se žalovaný řídil při hodnocení podkladů, a důvody vydání rozhodnutí se uvedou pouze v rozsahu, ve kterém nejsou utajovanými informacemi (§ 122 odst. 3 zákona o utajovaných informacích). Po podání žaloby má pak soud možnost zjistit, zda uvedené podklady jsou skutečně obsaženy v utajované části bezpečnostního svazku a zda jejich obsah odpovídá závěru učiněnému správním orgánem. Soud má také zkoumat, zda je možné z hlediska dokladů založených v utajované části správního spisu učinit závěr o věrohodnosti těchto sdělení. V daném případě soud uzavřel, že lze zjištění popsaná ve sděleních uvedených v odůvodnění rozhodnutí považovat za věrohodná, byť z utajované části spisu není zřejmé, jakými konkrétními prostředky byly uvedené poznatky získány. [7] Obsah uvedených sdělení koresponduje s tvrzeními žalobce, jak v samotném správním řízení, tak v prohlášeních žalobce pro sdělovací prostředky, jejichž kopie tvoří součást správního spisu. Z obsahu rozhodnutí vydaných v obou stupních je zřejmé, že závěr o nutnosti zrušení osvědčení není odůvodněn okolnostmi vztahujícími se k trestnímu řízení vedenému se žalobcem (tyto skutečnosti nebyly důvodem pro vydání napadeného rozhodnutí); městskému soudu tedy nepřísluší hodnotit okolnosti týkající se žalobcových trestních věcí. [8] Soud shrnul, že závěr o existenci bezpečnostního rizika sice vychází ze zjištění zpravodajské služby, ale vzhledem k tomu, že uvedené poznatky jsou v souladu s řadou dalších poznatků, které byly získány bez spolupráce se zpravodajskou službou, i se samotnými sděleními žalobce, nebylo potřebné prověřovat, jakým způsobem zpravodajská služba svá zjištění získala. Věrohodnost těchto zjištění se jeví jako vysoce pravděpodobná s ohledem na další podklady rozhodnutí, ze kterých vyplývá finanční situace žalobce a i jeho profesní činnost včetně uváděných kontaktů s osobami vyvíjejícími činnost v žalobcem zpracovávané problematice (pohovor, rozklad, zprávy finančních organizací). K žalobcem tvrzené účelovosti řízení soud uvedl, že z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí není rozhodný důvod zahájení řízení, ale zjištění skutkového stavu a hodnocení zjištěných okolnosti. Účelovost či libovůli v postupu žalovaného soud neshledal. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [9] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v níž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [10] Stěžovatel předně nesouhlasí s postupem soudu, který rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Již v reakci na výzvu soudu sdělil dne 18. 12. 2012, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož byl soud nečinný, požádal dne 27. 2. 2014 výslovně o nařízení jednání. Dne 10. 3. 2014 mu soud sdělil, že jeho návrhu na nařízení jednání nelze vyhovět pro množství sporů, souhlasil tedy s tím, aby soud rozhodl bez jednání, neboť předpokládal, že tím vyřízení věci uspíší. Rozsudek mu byl však doručen až po 5 letech od podání žaloby (dne 24. 2. 2017). Postup městského soudu je tedy v rozporu s § 51 s. ř. s. [11] V řízení, jehož předmětem jsou utajované informace, soudy disponují plnou jurisdikcí a jsou tak povinny přezkoumávat postup a důvody rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu, tedy i nad rámec žalobních námitek. Soud však postupoval v rozporu s touto zásadou; z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že neprověřoval postup žalovaného nad rámec žalobních tvrzení, naopak opřel se pouze o podklady žalovaného a údajně korespondující tvrzení žalobce. Rezignoval tak na svoji povinnost zajistit žalobci rovnost zbraní. [12] Soud dle stěžovatele navíc ani nevycházel z důkazů navržených v žalobě. Žalobce předložil soudu zprávu zástupkyně ombudsmana ze dne 19. 3. 2013, podle které v rámci řízení o zrušení platnosti osvědčení „došlo k jistým pochybením…. navíc spisový materiál neobsahuje důkazní podklady na které jako nezpochybnitelné při rozhovoru zástupci NBÚ odkazovali“. Soud se vůbec tímto důkazem nezabýval, neprověřil postup žalovaného, ačkoli díky šetření veřejného ochránce práv disponoval konkrétní informací o tom, že v rámci řízení o zrušení platnosti osvědčení žalovaný pochybil. [13] Soud konstatoval, že není podstatné, jakým způsobem byly utajované informace získány, neboť má za to, že to není potřebné, jen sdělil, že věrohodnost zjištění se mu jeví jako vysoce pravděpodobná. Takový postup označil stěžovatel za nepřípustný a nezákonný. [14] Zcela mylný byl i závěr soudu, že se nemusí věnovat žalobnímu tvrzení o účelovosti postupu žalovaného (vzhledem k zadání zdiskreditovat žalobce v souvislosti se stále aktuální k