10 As 255/2016 — Nejvyšší správní soud

10 As 255/2016- 66 - text 10 As 255/2016 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Jinonice – Vidoule, z. s., se sídlem Na Pomezí 473/14, Praha 5, zast. Dr. Iur. Lucií Gertner, LL. M., advokátkou tamtéž, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: JTU Czech, s. r. o., se sídlem Vinohradská 1511/230, Praha 10, zast. Mgr. Janem Pacovským, LL. M., advokátem se sídlem Čelakovského sady 433/10, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2013, čj. MHMP 236428/2013, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2016, čj. 6 A 129/2013-95, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je zapsaným spolkem, jehož hlavním cílem je ochrana přírody a krajiny v zájmovém území. [2] Útvar hl. architekta hl. města Prahy dne 18. 4. 1984 rozhodl o umístění stavby „Bytové domy Na Pomezí v Praze 5“. Úřad městské části Praha 5 (stavební úřad) po dalším komplikovaném procesním vývoji (právní nástupnictví žadatele, změny rozsahu stavby) vydal dne 21. 1. 2008 rozhodnutí, kterým již po několikáté změnil původní rozhodnutí z roku 1984 o umístění stavby a kterým na pozemcích v k. ú. Košíře vymezil území pro stavbu 18 bytových domů a 5 rezidenčních bytových domů s názvem „Bytové domy Na Pomezí v Praze 5“, včetně inženýrských sítí a připojení na komunikaci, a dále stanovil podmínky pro umístění a projektovou přípravu stavby. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí stavebního úřadu rozhodnutím ze dne 15. 7. 2008. Uvedené rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, čj. 8 Ca 352/2008-63, pro nepřezkoumatelnost v otázce závěrů o výskytu chráněných a zvlášť chráněných živočichů, o umístění stavby v menší vzdálenosti od okraje lesa, než stanovuje právní předpis (místo 50 m pouze 20 m), a otázce výpočtu dopravní zátěže, případně o možnosti přestavby existující panelové komunikace. [3] Žalovaný tedy ve věci rozhodoval znovu, a to rozhodnutím označeným v záhlaví, kterým změnil původní rozhodnutí Útvaru hl. architekta hl. města Prahy ze dne 18. 4. 1984 o umístění stavby ve znění jeho dalších změn (ze dne 27. 8. 1990, 27. 5. 2005 a 21. 1. 2008) tak, že upřesnil podmínku č. 55 bod a), týkající se počtu parkovacích stání ve vztahu k počtu bytů. [4] Žalobce napadl i toto rozhodnutí žalobou u městského soudu. Městský soud tentokrát žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. V odůvodnění rozsudku se neztotožnil s opakovaným tvrzením žalobce, že byl bagatelizován výskyt chráněných živočichů. Naopak z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný touto námitkou dostatečně zabýval, o to víc, že nepřezkoumatelnost přechozího rozhodnutí v této části byla jedním z důvodů, pro které městský soud rozhodnutí žalovaného dříve zrušil. Soud odkázal na rozhodnutí příslušných orgánů státní správy ze dne 14. 3. 2005 a 25. 4. 2005, kterými byly uděleny výjimky z ochranných podmínek ještěrky obecné, slepýše křehkého a pěti druhů čmeláků ve smyslu § 52 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Soud dodal, že pokud chtěl žalobce tuto skutečnost úspěšně namítat, měl konkrétním způsobem vyvrátit či zpochybnit zjištění správních orgánů, to se však nestalo. Soud se neztotožnil ani s námitkou, že minimální odstup od okraje lesa nebyl dodržen. Odkázal na pasáž rozhodnutí, v němž žalovaný odkazuje na jiné své rozhodnutí ze dne 16. 6. 1997, kterým byl vysloven souhlas s dotčením pozemků do vzdálenosti menší, než uvádí příslušný právní předpis; v tomto starším rozhodnutí byl přitom žalovaný vázán názorem příslušného odborného orgánu. [5] K námitce nedostatečného posouzení zvýšení dopravní zátěže v území soud uvedl, že i to bylo jedním z důvodů, pro které městský soud svým předchozím rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2008 pro nepřezkoumatelnost. Městský soud konstatoval, že nyní žalovaný tuto vadu odstranil. Žalovaný konkrétně uvedl, z čeho vycházel, jak probíhala modelace příslušného stavu dopravy, kterých komunikací se tato dopravní zátěž bude dotýkat a jak bude řešena. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že doprava zhodnocena byla, a městský soud tuto část konkrétně citoval. Zhodnocení žalovaného je podle soudu dostatečné a přezkoumatelné. Městský soud před samotným posouzením věci v rozsudku upozornil, že v daném území byla stavba již umístěna, a to rozhodnutím ze dne 18. 4. 1984, které je stále platné; z tohoto rozhodnutí je tedy nutné v řízení vycházet a i napadené rozhodnutí žalovaného posuzovat s ohledem na ně.. Námitku, že toto původní rozhodnutí bylo vydáno pro jiného investora, nepovažoval soud za důvodnou, neboť správní rozhodnutí není nijak omezeno na konkrétní osobu, pouze posuzuje umístění určité stavby a upravuje příslušná práva a povinnosti. Tedy pokud se změní subjekt, k jehož žádosti bylo vydáno, nic to nemění na takto vymezených právech a povinnostech. Dále městský soud uvedl, že provoz na komunikaci Na Pomezí nemůže žalobce namítat v tomto řízení. II. Argumenty kasační stížnosti [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se závěry městského soudu nesouhlasil a podal proti rozsudku kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. V kasační stížnosti v podstatě opakuje své žalobní námitky. Trvá na tom, že nebyl zohledněn výskyt zvláště chráněných druhů živočichů (slavík obecný, veverka obecná, ještěrka obecná a řada dalších živočichů), a že byla v této souvislosti bagatelizována jeho odvolací námitka. [7] Zadruhé stěžovatel opakovaně namítá, že městský soud se relevantně nevypořádal s jeho námitkou, podle níž zcela chybí závazný podklad – platné pravomocné rozhodnutí o souhlasu příslušného orgánu státní správy lesů o lesních pozemcích dotčených navrhovanou stavbou ve smyslu § 14 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, v souvislosti se zachováním minimálního odstupu stavby od okraje lesa. [8] Zatřetí stěžovatel nesouhlasí se způsobem, jakým se soud vypořádal s námitkami enormního zvýšení dopravní zátěže vyvolané stavebním záměrem v situaci, kdy stávající komunikační síť již teď nemá dostatečnou kapacitu. Soud pouze přihlédl k podkladu z března 2007, který je dle stěžovatele zastaralý a účelový, protože posuzuje dopravní zátěž na základě údajů z doby před 6–8 lety. K tomu stěžovatel uvádí, že zcela chybí dopravní studie budoucího zatížení komunikace Na Pomezí směrem do Jinonic, v době zpracování dopravní studie byla komunikace Na Pomezí pro průjezdnou automobilovou dopravu uzavřena a ani zpracovaná dopravní studie nepočítá s jejím zprovozněním. [9] Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [10] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení [11] Osoba zúčastněná na řízení (stavebník) ve svém vyjádření ze dne 29. 11. 2016 navrhla, aby soud kasační stížnost odmítl, neboť se domnívá, že nejsou splněny podmínky řízení. Ve vztahu k první námitce souhlasí s městským soudem v tom, že výjimky ze základních podmínek zvláště chráněných živočichů byly uděleny pro ještěrku obecnou, slepýše křehkého i pět druhů čmeláků. [12] Dále stavebník nesouhlasí s tvrzením, že zcela chybí závazný podklad – souhlas příslušného orgánu státní správy s dotčením lesních pozemků. Tímto souhlasem je dodatek stanoviska odboru životního prostředí žalovaného ze dne 12. 5. 2005. Stejnou námitku uplatnil stěžovatel již v žalobě proti původnímu rozhodnutí žalovaného o umístění stavby, vedené městským soudem pod sp. zn. 8 Ca 352/2008; soud přitom v rozsudku ze dne 27. 6. 2012 nezákonnost tohoto závazného stanoviska neshledal. [13] Stavebník dále uvedl, že považuje kasační stížnost za účelovou. Stěžovatel v průběhu celého správního řízení neustále polemizoval se stanovisky příslušných odborných orgánů státní správy, přitom opakovaně používal tytéž argumenty (např. námitka neexistence závazného podkladu a nedostatečnosti dopravní studie). Správní orgány ve svých rozhodnutích vždy přesvědčivě zdůvodnily, proč jeho tvrzením nedaly za pravdu. IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [14] NSS se nejdříve zabýval námitkou stavebníka, který zpochybnil existenci podmínek řízení, a požaduje proto odmítnutí kasační stížnosti. NSS se s tímto závěrem neztotožňuje. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná, opírá-li se jen o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. NSS připomíná, že městský soud ve věci 8 Ca 352/2008 konstatoval pouze částečnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, a to v otázkách vymezených v bodě [2] výše. P