— Nejvyšší správní soud

14 Kse 3/2016- 65 - text 14 Kse 3/2016 - 68 pokračování R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kühna a členů JUDr. Miroslavy Jirmanové, JUDr. Petry Janouškové, Mgr. Vojtěcha Jaroše, JUDr. Ireny Schejbalové a JUDr. Hany Šajnerové, o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 24. října 2016 na zahájení kárného řízení proti kárně obviněné Mgr. L. Č., soudní exekutorce, Exekutorský úřad Prostějov, se sídlem Dolní 71, Prostějov, zast. Mgr. Janem Krejstou, soudním exekutorem, Exekutorský úřad Brno – město, Horní 729/32, Brno, při ústním jednání dne 11. dubna 2017, t a k t o : Mgr. L. Č., soudní exekutorka, Exekutorský úřad Prostějov, se sídlem Dolní 71, Prostějov I. podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, se zprošťuje návrhu, jímž jí bylo kladeno za vinu, že a) v příkazech k úhradě nákladů exekuce ze dne 29. 6. 2015, č. j. 018 Ex 04715/15-009, ze dne 28. 1. 2015, č. j. 018 Ex 00050/14-075, ze dne 16. 5. 2014, č. j. 018 Ex 00550/14013, ze dne 17. 9. 2015, č. j. 018 Ex 09002/15-010, ze dne 9. 9. 2015, č. j. 018 Ex 09003/15-010, a ze dne 24. 8. 2015, č. j. 018 Ex 01489/15026, řádně neodůvodnila náklady oprávněného, neboť tento skutek není kárným proviněním, b) jako soudní exekutorka zanedbala náležitý dohled nad vedením exekutorského úřadu, pročež její zaměstnankyně v období od 2. 4. 2015 do 27. 8. 2015 opakovaně vstupovala ve věcech oprávněné obchodní společnosti O2 Czech Republic do centrální evidence obyvatel a pořizovala z ní výpisy, aniž by bylo exekuční řízení v té době ještě vůbec zahájeno, neboť se tohoto kárného provinění nedopustila. II. Řízení o návrhu, že jako soudní exekutorka pro oprávněnou obchodní společnost O2 Czech Republic sepisovala opakovaně exekuční návrhy a poté požádala o pověření k provedení exekuce, kterou nadále sama vedla, se podle § 14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, zastavuje. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Dne 21. 11. 2016 došla Nejvyššímu správnímu soudu kárná žaloba podaná ministrem spravedlnosti (dále též „kárný žalobce“) proti soudní exekutorce Mgr. L. Č. (dále též „kárně obviněná“). Kárný žalobce kárně obviněné vytýká, že v období od 2. 4. 2015 do 27. 8. 2015 opakovaně vstupovala ve věcech oprávněné obchodní společnosti O2 Czech Republic a. s. do centrální evidence obyvatel a pořizovala z ní výpisy, aniž by bylo exekuční řízení v té době ještě vůbec zahájeno. Dále kárně obviněné vytýká, že opakovaně sepisovala pro oprávněnou obchodní společnost O2 Czech Republic exekuční návrhy a poté požádala o pověření k provedení exekuce, kterou nadále sama vedla. Konečně kárně obviněnou kritizuje, že v šesti případech nedostatečně a nepřezkoumatelně odůvodnila příkaz k úhradě nákladů exekuce. [2] Kárně obviněná se k žalobě prostřednictvím svého zástupce vyjádřila. Ve vyjádření především připouští, že k předčasné lustraci povinných v případě návrhů oprávněné společnosti O2 Czech Republic došlo. Stalo se tak ale v důsledku pochybení zaměstnankyně exekutorky, která porušila interní pravidla. Tato pochybení exekutorka sama odhalila v rámci interních kontrolních mechanismů, poté ihned sama zjednala nápravu. Proto je nelze exekutorce v tomto kontextu vyčítat. Co se týče zbylých skutků, kárně obviněná odmítá, že by šlo o kárná provinění. II. Splnění předpokladů pro věcné projednání [3] Soud nejprve zkoumal, zda kárná žaloba splňuje předpoklady pro věcné projednání. Dospěl k závěru, že kárná žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti a byla podána ve lhůtě stanovené v § 117 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Kárná žaloba tedy splňuje předpoklady pro její věcné projednání. III. Ústní jednání a posouzení věci kárným soudem [4] Při ústním jednání kárný žalobce vzal žalobu částečně zpět co do žalovaného skutku, podle něhož soudní exekutorka pro oprávněnou obchodní společnost O2 Czech Republic sepisovala opakovaně exekuční návrhy a poté požádala o pověření k provedení exekuce, kterou nadále sama vedla. Podle § 14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, senát bez ústního jednání řízení zastaví, byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět. Protože cit. § 14 písm. a) evidentně pamatuje jen na zpětvzetí návrhu před zahájením ústního jednání, a protože kárný žalobce vzal návrh částečně zpět až během ústního jednání, aplikoval soud přiměřeně též § 182 trestního řádu (viz § 25 zákona č. 7/2002 Sb.). Dle něj státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může učinit jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Kárně obviněná na projednání kárné žaloby v celém rozsahu netrvala, proto soud výrokem č. II. řízení v příslušném rozsahu zastavil. [5] Soud dále rozhodl o zbylých dvou skutcích, které jsou kárně obviněné kladeny za vinu. Vycházel přitom z listinných důkazů, které byly v řízení předloženy, a z výslechu svědka JUDr. E. G. Hodnocení jednotlivých důkazů a tvrzení obou stran je uvedeno dále. III. A. Nedostatky při odůvodňování příkazů k úhradě nákladů exekuce [6] Kárný žalobce uvedl celkem šest příkazů k úhradě nákladů exekuce (PÚNE), které dle něj neobsahovaly řádné odůvodnění náhrady nákladů oprávněného, a jsou proto nepřezkoumatelné. PÚNE byly vydány jednou v měsících květen 2014, leden 2015, červen 2015, srpen 2015 a dvakrát v září 2015. Kárně obviněná odmítá, že by PÚNE byly nepřezkoumatelné, nadto upozorňuje, že jiné PÚNE se srovnatelným odůvodněním úspěšně prošly přezkumem před civilními soudy. [7] Kárný soud k tomuto zdůrazňuje následující. [8] Judikatura rozlišuje ojedinělé nesprávnosti v odůvodnění rozhodnutí soudních exekutorů a vady systémové. Ojedinělá chyba či nesprávnost odůvodnění PÚNE může vést maximálně k výtce ze strany dohledových orgánů, nikdy však nemůže být úspěšně žalována před kárným soudem. Je především na účastnících daného řízení, aby svá práva dostatečně hájili, a to zejména cestou opravných prostředků, včetně námitek (srov. ve vztahu k těmto ojedinělým chybám rozhodnutí ze dne 14. 2. 2011, č. j. 14 Kse 6/2010 - 181, ze dne 19. 11. 2013, č. j. 14 Kse 5/2012 - 248 nebo ze dne 9. 4. 2013, č. j. 15 Kse 8/2012 - 118). [9] Zcela odlišnou situací je systémový problém na straně exekutora, spočívající v dlouhotrvajících a systematických nedostatcích v odůvodňování PÚNE. Takováto situace může kárnou odpovědnost exekutora založit, nota bene v situaci, kdy byl exekutor k odstranění těchto vad opakovaně vyzýván (srov. naposledy rozhodnutí ze dne 12. 12. 2016, č. j. 14 Kse 2/2016  78, body 42-45, na které se ostatně odvolává jak kárný žalobce, tak kárně obviněná; v onom případě systémovost problému založil zjevně nedostatečný software, na jehož změnu exekutorka rezignovala po dobu bezmála tři čtvrtě roku, a v jehož důsledku její úřad generoval desítky PÚNE s naprosto nepřezkoumatelným odůvodněním). [10] Kárný žalobce kárně obviněné exekutorce vyčítá celkem šest pochybení za období květen 2014 až září 2015. Na výslovný dotaz soudu přitom zástupce kárného žalobce uvedl, že o jiných pochybeních neví. Pouhých šest tvrzených pochybení za téměř rok a půl činnosti soudní exekutorky nenasvědčuje, že by na straně kárně obviněné vznikl nějaký systémový problém s odůvodňováním PÚNE. Došlo-li snad během roku a půl k pouhým šesti pochybením, nespojeným nějakou sjednocující (třebas softwarovou) příčinou, nasvědčuje to spíše dobrému fungování úřadu kárně obviněné. Žádná rozhodovací činnost nemůže být zcela prosta pochybení. [11] Ve skutečnosti je nynější návrh učebnicovým příkladem situace, kdy lze kárně obviněné přičítat (maximálně) ojedinělá pochybení, šlo-li vůbec o nějaká pochybení. Skutek, tak jak je žalován, nemůže být v žádném případě kárným proviněním exekutorky. [12] Kárný žalobce v odůvodnění žaloby mj. uvádí, že kvalitou odůvodňování PÚNE se zabývá rovněž z toho důvodu, že proti tomuto typu rozhodnutí existuje pouze jeden opravný prostředek ve formě námitek. Rozhodovací činnost exekučních soudů pak v tomto ohledu není žádným způsobem sjednocována soudy vyšších instancí. [13] Soud k tomu opakuje svou konstantní judikaturu, podle níž kárné řízení proti exekutorům se nemůže stát prostředkem sjednocování exekuční judikatury a nemůže nahrazovat soudní přezkum rozhodnutí exekutorů. K němu jsou příslušné soudy v jiném řízení, a to na základě systému opravných prostředků, které upravuje exekuční řád nebo občanský soudní řád (např. rozhodnutí č. j. 14 Kse 5/2012 - 248 nebo obecně rozhodnutí ze dne 16. 6. 2015, č. j. 14 Kse 2/2015 - 62, bod 10). [14] Přístup kárného žalobce, který dokonce sám v žalobě připouští, že žalobu podává proto, že neexistuje sjednocující mechanismus vyšších soudů ve vztahu k rozhodování okresních soudů o námitkách proti PÚNE, je nepřijatelný. Je to evidentní přep