2 As 196/2016 — Nejvyšší správní soud

2 As 196/2016- 123 - text pokračování 2 As 196/2016 - 127 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců Aleše Roztočila, Jany Brothánkové, Zdeňka Kühna, Lenky Matyášové, Barbary Pořízkové a Karla Šimky v právní věci žalobců: a) Zdravé Ktišsko, z. s., se sídlem Dobročkov 17, Ktiš, b) Ing. J. J., c) Ing. P. P., žalobci a) až c) zast. Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem, se sídlem Tyršova 521, Tábor, d) MUDr. H. K., e) MUDr. M. K., oba zast. Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem, se sídlem Vladislavova 1390/17, Praha 1, f) obec Ktiš, se sídlem Ktiš 11, zast. Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem, se sídlem Vřesová 685/16, Praha 8, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) GARNET GROUP a. s., se sídlem Ktiš 11, zast. JUDr. Martinem Křížem, advokátem, se sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, II) INTERNET CZ a. s., se sídlem Ktiš 2, III) Mgr. M. K., IV) R. K., V) Hnutí DUHA České Budějovice, se sídlem Dlouhá 134, Kaplice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2015, č. j. SBS 27258/2014/ČBÚ-22, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2016, č. j. 57 A 36/2015 – 195, t a k t o : I. Nezabýval-li se krajský soud podstatným vyjádřením osoby zúčastněné na řízení, nezakládá to samo o sobě nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Jedná se však o vážnou vadu řízení, která dle okolností případu může vést ke zrušení rozhodnutí napadeného kasační stížností [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. II. Věc se vrací k projednání a rozhodnutí druhému senátu. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Obvodní báňský úřad pro území krajů Plzeňského a Jihočeského rozhodnutím ze dne 23. 6. 2014, č. j. SBS/0076/2014/OBÚ-06/3, povolil osobě zúčastněné na řízení I) hornickou činnost (otvírku, přípravu a dobývání výhradního ložiska technicky využitelných krystalů nerostu granátu v dobývacím prostoru Ktiš na pozemku p. č. 42/1 v katastrálním území Ktiš). Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci a) až f), osoba zúčastněná na řízení V) a další účastníci správního řízení odvolání, která žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci a) až f) žalobu. Krajský soud v Plzni shora označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přisvědčil žalobcům, že před vydáním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nebyl řešen střet zájmů v území hornické činnosti, jak vyžadoval § 33 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). [3] Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení I) (dále jen „stěžovatel“ a „stěžovatelka“, společně označováni jako „stěžovatelé“) podali proti napadenému rozsudku samostatné kasační stížnosti. Oba tvrdí, že krajský soud nesprávně interpretoval § 33 horního zákona a že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Stěžovatel má odůvodnění napadeného rozsudku za vnitřně rozporné v části, kde krajský soud tvrdí, že se stěžovatel s námitkami žalobců vypořádal, a kde současně uvádí, že k řešení střetu zájmů nedošlo. Stěžovatelka pokládá napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť krajský soud nepřihlédl k vyjádření, které soudu doručila dne 20. 8. 2015. Z rozsudku NSS ze dne 6. 1. 2016, č. j. 1 As 231/2015 – 43, plyne, že právu osoby zúčastněné na řízení podávat písemná vyjádření musí odpovídat povinnost soudu se s argumentací vypořádat. Krajský soud k vyjádření stěžovatelky nepřihlédl, a dokonce v rekapitulační části rozsudku uvedl, že se k žalobě nevyjádřila. II. Postoupení věci rozšířenému senátu [4] Poté, co druhý senát shledal, že kasační stížnosti jsou přípustné a nic nebrání jejich věcnému projednání, zabýval se nejprve tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. [5] Námitku nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti napadeného rozsudku pro jeho vnitřní rozpornost, kterou vznesl stěžovatel, druhý senát nepokládá za důvodnou. [6] Při posuzování námitky nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů uplatněné stěžovatelkou druhý senát zjistil, že ohledně ní existuje v judikatuře Nejvyššího správního soudu rozpor, a tudíž je dán důvod pro postoupení věci rozšířenému senátu v souladu s § 17 odst. 1 s. ř. s. [7] Otázku, zda opomenutí krajského soudu vypořádat se s argumentací osoby zúčastněné na řízení zakládá nepřezkoumatelnost rozsudku, zodpověděl devátý senát v rozsudcích ze dne 19. 7. 2012, č. j. 9 As 37/2012 – 59, a ze dne 28. 3. 2012, č. j. 9 Afs 59/2011 – 644. Vyjádřil názor, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na vypořádání svých vyjádření krajským soudem. Sedmý senát v rozsudku ze dne 30. 10. 2014, č. j. 7 As 153/2014 – 76, uvedl, že nevypořádání vyjádření osoby zúčastněné na řízení, obdobně jako pominutí argumentace žalovaného ve vyjádření k žalobě, nemůže založit nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu pro nedostatek důvodů, může mít však za následek snížení přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí krajského soudu. [8] Naproti tomu první senát posoudil tuto otázku zcela opačně. Ve shora citovaném rozsudku č. j. 1 As 231/2015 – 43, na který poukazuje stěžovatelka, konstatoval, že pokud zákon osobě zúčastněné na řízení přiznává právo podat k projednávané věci své vyjádření, je nepochybně povinností soudu se s argumenty a skutečnostmi uplatňovanými osobou zúčastněnou na řízení vypořádat. Pokud této své povinnosti krajský soud nedostojí, je třeba jeho rozsudek zrušit jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. [9] Předkládající druhý senát se v otázce, zda nezohlednění vyjádření osoby zúčastněné na řízení může založit nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, přiklání ke shora citovanému názoru devátého a sedmého senátu. Má za to, že nezohlední-li krajský soud při svých úvahách argumentaci osoby zúčastněné na řízení, může to v závislosti na konkrétních okolnostech znamenat tzv. jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. [10] Druhý senát proto věc postoupil rozšířenému senátu k zodpovězení otázky, zda pominutí námitek osoby zúčastněné na řízení v řízení o žalobě zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu. [11] K usnesení o postoupení věci rozšířenému senátu se nevyjádřil nikdo z účastníků řízení ani žádná z osob zúčastněných na řízení. III. Posouzení věci rozšířeným senátem III.1. Pravomoc rozšířeného senátu [12] Rozšířený senát se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc rozhodnout v předložené věci ve smyslu § 17 odst. 1 s. ř. s. [13] K otázce následků opomenutí krajského soudu vypořádat se s vyjádřením osoby zúčastněné na řízení skutečně existují v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu odlišné názory, jak správně upozornil předkládající senát. [14] V rozsudku ze dne 30. 10. 2014, č. j. 7 As 153/2014 – 76, soud uvedl: „Za důvod nepřezkoumatelnosti naproti tomu Nejvyšší správní soud nepovažuje to, že městský soud konkrétně nereagoval na námitky, respektive argumenty, osoby zúčastněné na řízení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2009, č. j. 1 As 64/2009 - 153, ‚[n]ezohlednění důvodů uvedených ve vyjádření žalovaného k žalobě nemůže být vadou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), a proto nevypořádá-li se soud s argumentací žalovaného, pak tím může ovlivnit kvalitu a sílu svého právního názoru, nikoli však zatížit své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti.‛ Totéž musí platit také pro vyjádření osoby zúčastněné na řízení. Ta totiž neurčuje rozsah a meze přezkumu – neuplatňuje námitky vůči napadenému aktu, toliko se vyjadřuje k námitkám uplatněným žalobcem, respektive navrhovatelem. Nezohledněním argumentace osoby zúčastněné na řízení může městský soud bezpochyby snížit přesvědčivost svých závěrů. To však může mít význam až v případném meritorním přezkumu napadeného rozsudku, nikoliv při posuzování jeho přezkoumatelnosti. Tímto není osobě zúčastněné na řízení upíráno právo hájit před soudem svá práva – ta může hájit cestou vyjádření k žalobě. V případě, že nesouhlasí se závěry soudu, může také iniciovat řízení o kasační stížnosti, a dostat se tak do postavení účastníka řízení, jenž určuje rozsah a meze přezkumu“ (důraz doplněn rozšířeným senátem). Stejný názor byl již dříve vyjádřen i v rozsudcích ze dne 19. 7. 2012, č. j. 9 As 37/2012 – 59, a ze dne 28. 3. 2012, č. j. 9 Afs 59/2011 – 644. [15] Opačný názor, tedy že nevypořádání vyjádření osoby zúčastněné na řízení může mít za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu pro nedostatek důvodů, je obsažen rozsudku ze dne 6. 1. 2016, č. j. 1 As 231/2015 – 43. V tomto rozsudku první senát konstatoval, že s právem osoby zúčastněné na řízení podávat soudu písemná vyjádření (§ 34