4 Ads 244/2016 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 244/2016- 36 - text 4 Ads 244/2016 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petra Šuránka v právní věci žalobce: Družstvo OTČINA, IČ: 27212190, se sídlem Nezamyslova 509/2, Praha 2, zast. JUDr. Borisem Vacou, advokátem, se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2016, č. j. 8 Ad 23/2014 – 71, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2016, č. j. 8 Ad 23/2014 – 71, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 29. 9. 2014, č. j. 2634/1.30/14/14.3, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 18.580 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Borise Vacy, advokáta. IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 9.114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Borise Vacy, advokáta. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím Oblastního inspektorátu pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6268/3.71/14/14.3, byl žalobce shledán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, kterého se měl dopustit tím, že zaměstnancům uvedeným v rozhodnutí vyplácel mzdu ve výši 8.000 Kč měsíčně, ačkoliv pozice ředitele společnosti, referenta zahraničního obchodu i programátora operačních systémů je zařazena do skupiny prací č. 6 podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění účinném do 31. 7. 2013 (dále jen „nařízení vlády“), kde je stanovena nejnižší úroveň zaručené mzdy ve výši 13.200 Kč měsíčně, a současně zaměstnancům neposkytl doplatek ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou úrovní zaručené měsíční mzdy za uvedené období. Tímto jednáním nesplnil žalobce povinnost vyplývající z § 112 odst. 2 a odst. 3 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v návaznosti na § 3 nařízení vlády. [2] Žalobce byl dále shledán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku pracovní doby podle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce, kterého se měl dopustit tím, že v období od 1. 9. 2012 do 31. 12. 2012 nevedl evidenci pracovní doby u zaměstnanců uvedených v rozhodnutí. Tímto jednáním nesplnil svoji povinnost evidovat skutečnosti uvedené v § 96 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákoníku práce. Žalobce se měl dopustit také správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, jelikož písemně neinformoval příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce České republiky o nástupu v rozhodnutí uvedených cizinců do zaměstnání nejpozději v den jejich nástupu. Tímto jednáním žalobce porušil povinnost podle § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Za uvedené správní delikty byla žalobci podle § 26 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce uložena pokuta ve výši 600.000 Kč. [3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 9. 2014, č. j. 2634/1.30/14/14.3, k odvolání žalobce rozhodnutí správního orgánu prvního stupně změnil tak, že výrok I a) týkající se fyzické osoby I. S., nar. X, st. přísl. Ukrajina, se v nesprávně vymezeném období od 1. 8. 2011 do 23. 1. 2013, za které neměl být dotyčnému vyplacen doplatek ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou a příslušnou úrovní zaručené měsíční mzdy, nahrazuje vymezením období od 1. 8. 2011 do 31. 12. 2012, a dále v části týkající se fyzické osoby O. D., nar. X, st. přísl. Ukrajina, byl předmětný výrok změněn tak, že nesprávně vymezené období od 1. 8. 2011 do 30. 9. 2012, za které neměl být dotyčnému vyplacen doplatek ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou a příslušnou úrovní zaručené měsíční mzdy, bylo nahrazeno vymezením období od 1. 8. 2011 do 29. 9. 2012. V ostatním bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. [4] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, v níž namítal, že žalovaný nesprávně zařadil zaměstnance uvedené ve výroku I a) prvoinstančního rozhodnutí do 6. skupiny prací podle přílohy nařízení vlády. Podle žalobce činnost programátora operačních systémů i referenta zahraničního obchodu měla být správně zařazena do 5. skupiny prací. Chybné zařazení mělo podle žalobce podstatný vliv na výši uložené pokuty. Ve vztahu k výši uložené sankce žalobce také namítal, že správní delikt podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti by při stanovení sankce neměl být brán v úvahu, jelikož žalobce příslušný úřad práce o nástupu cizinců do zaměstnání informoval pouze s drobným zpožděním. Ke správnímu deliktu na úseku pracovní doby podle § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce žalobce namítal, že evidenci pracovní doby dle svých možností vedl. Ačkoliv by bylo možné uvažovat o porušení povinnosti podle § 96 odst. 1 písm. a) bod 1 zákoníku práce, není možné, aby žalobce porušil i ostatní vytýkaná ustanovení, přičemž takové porušení nebylo v rámci správního řízení ani prokázáno. [5] Žalobce nakonec také brojil proti skutečnosti, že období, ve kterém se měl dopustit protiprávního jednání, bylo v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 24. 2. 2014, č. j. 2781/3.71/14/14.3, vymezeno šíře než kontrolované období vymezené v protokolu o výsledku kontroly ze dne 25. 3. 2013, č. j. 745/3.71/320003/13/15.2. [6] Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že ve věci nejsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, žalobce navrhl, aby soud využil své moderační právo a upustil od uloženého trestu nebo aby uloženou pokutu snížil, jelikož žalobce dlouhodobě hospodaří ve ztrátě a výše pokuty je pro něj likvidační. [7] Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem žalobu zamítl. K námitce proti zařazení zaměstnanců do skupin prací městský soud shledal, že všem zaměstnancům uvedeným v rozhodnutích správních orgánů byla dohodou o změně odměny za vykonanou práci změněna výše hrubé mzdy na 8.000 Kč měsíčně. Není tedy pochyb o tom, že se žalobce správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce, dopustil. Rozdíl mezi zařazením do 5. a 6. skupiny prací na výši pokuty neměl zásadní vliv, jelikož rozhodující skutečností byla společenská škodlivost tohoto protiprávního jednání. Ve vztahu k námitce proti porušení povinností při evidování pracovní doby městský soud konstatoval, že žalovaný se touto námitkou výslovně nezabýval, nicméně vzhledem k tomu, že žalobce uznal, že nevedl řádně evidenci pracovní doby, je odůvodnění žalovaného v obecné rovině dostačující. Žalobce také připustil, že vznik pracovního poměru cizinců úřadu práce ve smyslu § 87 zákona o zaměstnanosti oznámil „s drobným zpožděním“. Není tedy pochyb o tom, že se žalobce správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti dopustil. [8] O rozšíření kontrolovaného období ve správním řízení byl žalobce v oznámení o zahájení správního řízení řádně vyrozuměn, přičemž důkazy prokazující toto širší časové vymezení vytýkaného jednání byly správním orgánem prvního stupně řádným způsobem provedeny. Ze správního spisu je pak zřejmé, že protokol o kontrole nebyl jediným podkladem pro rozhodnutí, jelikož důkazů bylo provedeno ke každé osobě několik. Správní orgány mimo skutečností zjištěných při kontrole mohou vycházet také ze skutečností, které následně v rámci úřední činnosti vyjdou najevo. Žalobce však musí být s těmito skutečnostmi seznámen, což se v daném případě stalo. [9] Městský soud rovněž neshledal důvod k moderaci uložené sankce. Žalobce v žalobě uvedl, že několik let hospodaří se ztrátou. I z předložené účetní rozvahy žalobce za rok 2013 vyplývá záporný výsledek hospodaření. Jestliže žalobce od roku 2011 hospodaří s celkovou ztrátou téměř 5 milionů Kč, a tuto ztrátu dokázal pokaždé kompenzovat, aniž by vedla k jeho zániku, tento důsledek nemůže mít ani zaplacení nyní uložené pokuty ve výši přibližně jedné osminy ztráty z posledních let. Městský soud dospěl proto k závěru, že uložená pokuta ve výši 600.000 Kč není pokutou zjevně nepřiměřenou, nýbrž její výše odpovídá danému porušení zákona i zákonnému rozpětí stanovenému v § 26 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [10] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž namítá důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatel předně namítá, že zaměstnanci zaměstnaní na pozicích „