5 Afs 83/2017 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 83/2017- 76 - text 5 Afs 83/2017 - 82 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: HOPR TRADE CZ, s.r.o., v úpadku, se sídlem Libušina 667/72, Olomouc, zastoupený JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem Rooseveltova 37, Český Krumlov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, za účasti: Mgr. Ing. Petra Hýsková, insolvenční správkyně žalobce HOPR TRADE CZ, s.r.o., v úpadku, se sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 1. 2017, č. j. 65 Af 108/2016 - 43, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 1. 2017, č. j. 65 Af 108/2016 - 43, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne ze dne 14. 7. 2016, č. j. 30569/16/5100-41457-711400, s e z r u š u j e . Zajišťovací příkazy Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Olomouci ze dne 10. 6. 2016, č. j. 1217563/16/3101-80542-800629, č. j. 1218096/16/3101-80542-800629, č. j. 1219049/16/3101-80542-800629, č. j. 1220558/16/3101-80542-800629, č. j. 1221388/16/3101-80542-800629, č. j. 1221721/16/3101-80542-800629, č. j. 1222389/16/3101-80542-800629, a č. j. 1222786/16/3101-80542-800629, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25 000 Kč k rukám jeho právní zástupkyně JUDr. Mileny Novákové do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Olomouci (dále jen „správce daně“) čtrnácti zajišťovacími příkazy ze dne 10. 6. 2016, které byly vydány podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále jen „daňový řád“), uložil žalobci (dále jen „stěžovatel“), aby do tří pracovních dnů ode dne oznámení zajišťovacích příkazů zajistil úhradu dosud nesplatné daně z přidané hodnoty včetně příslušenství složením jistoty na depozitní účet správce daně. Předmětná daň činila celkem 120 370 181 Kč a byla vyměřena dodatečnými platebními výměry ze dne 3. 6. 2016 (v zajišťovacích příkazech chybně uvedeno datum 6. 6. 2016 - pozn. NSS). Proti dodatečným platebním výměrům a platebním výměrům podal stěžovatel odvolání, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 16. 1. 2017, č. j. 1787/17/5300-22441-7110913. V době vydání zajišťovacích příkazů tedy dodatečné platební výměry ani platební výměry nebyly pravomocné. [2] Proti zajišťovacím příkazům podal stěžovatel dne 15. 6. 2016 odvolání, které doplnil dne 11. 7. 2016 o námitku uplynutí doby pro vyměření daně doměřené dodatečnými platebními výměry č. j. 1171102/16/3101-51523-803716, č. j. 1171195/16/3101-51523-803716, č. j. 1171256/16/3101-51523-803716, č. j. 1171292/16/3101-51523-803716, č. j. 1171320/16/3101-51523-803716, č. j. 1171344/16/3101-51523-803716, č. j. 1171370/16/3101-51523-803716, č. j. 1171400/16/3101-51523-803716. Daň nepravomocně vyměřená uvedenými platebními výměry byla zajištěna zajišťovacími příkazy ze dne 10. 6. 2016, č. j. 1217563/16/3101-80542-800629, č. j. 1218096/16/3101-80542-800629, č. j. 1219049/16/3101-80542-800629, č. j. 1220558/16/3101-80542-800629, č. j. 1221388/16/3101-80542-800629, č. j. 1221721/16/3101-80542-800629, č. j. 1222389/16/3101-80542-800629, a č. j. 1222786/16/3101-80542-800629. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 7. 2016, č. j. 30569/16/5100-41457-711400, odvolání stěžovatele zamítl a všech čtrnáct zajišťovacích příkazů potvrdil. [3] Proti posledně zmíněnému rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2016, č. j. 30569/16/5100-41457-711400, podal stěžovatel dne 19. 9. 2016 žalobu u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 30. 1. 2017, č. j. 65 Af 108/2016 - 43, v souladu s § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud neshledal důvodnou žádnou z žalobních námitek, nicméně se ztotožnil s názorem stěžovatele, podle kterého se žalovaný měl zabývat otázkou marného uplynutí lhůty pro stanovení daně. Pokud by totiž lhůta pro vyměření daně uplynula, ztratilo by smysl také její zajištění. Konstatoval, že v uvedené části je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Podle krajského soudu ovšem uvedená vada nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť ve správním soudnictví se soudy zabývají otázkou marného uplynutí lhůty pro stanovení daně z úřední povinnosti. Z uvedeného důvodu krajský soud předmětnou otázku posoudil sám a dospěl k závěru, že k marnému plynutí lhůty pro stanovení daně nedošlo. II. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného, vyjádření osoby zúčastněné na řízení a replika stěžovatele [4] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. [5] Namítl, že správce daně vyměřil daň po uplynutí lhůty pro její stanovení ve smyslu § 148 daňového řádu. Postup žalovaného je nezákonný, neboť se na základě závěru, že otázka prekluze práva na stanovení daně nemá vliv na rozhodnutí o jejím zajištění a je třeba ji posuzovat v řízení o zákonnosti rozhodnutí stanovujícího daň, nijak nezabýval otázkou uplynutí prekluzivní lhůty ke stanovení daně. Přestože krajský soud označil postup žalovaného za nepřezkoumatelný, napadené rozhodnutí nesprávně nezrušil. Žalovaný totiž svým postupem podle názoru stěžovatele nastolil stav, podle něhož správce daně může kdykoliv daň stanovit a následně ji zajistit; jakékoliv námitky proti způsobu nepravomocného stanovení daně, které je důvodem rozhodnutí o zajištění, včetně námitek prekluze práva na její stanovení, se přitom v řízení o zajištění daně nebudou posuzovat. Popsaný stav je ovšem dle stěžovatele nezákonný. [6] Krajský soud dále nahradil úvahu správních orgánů svým vlastním posouzením prekluze práva na stanovení daně. Vzhledem k tomu, že správní orgány se uvedenou otázkou nezabývaly, není zřejmé, z čeho krajský soud vycházel. Podle krajského soudu mají na otázku prekluze vliv právní úkony správce daně podle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu, v nyní platném a účinném znění, dle kterého lhůta pro stanovení neběží po dobu ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci. Podle stěžovatele je však nutné případ posoudit dle právních předpisů platných v průběhu daňové kontroly. Ustanovení § 148 daňového řádu platné a účinné ke dni zahájení daňové kontroly, tj. ke dni 22. 5. 2013, neobsahovalo možnost stavení lhůty ve smyslu nyní platného a účinného § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu. Uvedená možnost se do daňového řádu dostala teprve s účinností od 1. 1. 2015 na základě zákona č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Podle čl. VII. bodu 1. přechodných ustanovení citovaného zákona se řízení nebo jiné postupy při správě daní, které byly zahájeny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle daňového řádu ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona. Podle stěžovatele tak na běh prekluzivní lhůty nemělo mezinárodní dožádání vliv. Za popsané situace uplynula podle stěžovatele lhůta k doměření daně u zdaňovacích období 05/2012 až 10/2012, 12/2012, 1/2013 až 3/2013 ke dni 23. 5. 2016, a to z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty obnovené zahájením daňové kontroly dne 22. 5. 2013. Pokud správce daně vystavil platební výměry až ke dni 3. 6. 2016, stanovil daň po uplynutí prekluzivní lhůty uvedené v § 148 odst. 1 daňového řádu. [7] Dále stěžovatel namítl, že postup správce daně je nezákonný také pro jeho formálnost, neurčitost a nadbytečnost, neboť úkony provedené správcem daně podle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu byly uskutečněny účelově s cílem dosáhnout prodloužení prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Krajský soud sice v napadeném rozsudku vymezil časový okamžik, kdy podle něj byla prekluzivní lhůta z důvodu mezinárodního dožádání stavena, není však zřejmé, jaké podklady vzal za rozhodné pro své posouzení. Stěžovatel v uvedeném ohledu odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2006, č. j. 2 Afs 52/2005 - 94, publ. pod č. 953/2006 Sb. NSS. [8] Použití postupu podle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu a oddalování právní jistoty při stanovení daně nemůže být bezbřehé a účelové. Přestože správce daně rozeslal řadu dožádání do ostatních členských států, nevyvodil z nich žá