8 As 81/2016 — Nejvyšší správní soud

8 As 81/2016- 53 - text 8 As 81/2016-57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. J. F., zast. Milanem Bláhou, advokátem se sídlem Lánská 65, Praha 9, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti: Ing. F. L., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2013, čj. 129217/2013/KUSK-DOP/Svo, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, čj. 45 A 1/2014 – 124, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 26. 7. 2013, čj. MUBN/46120/2013/VÝST (dále jen „rozhodnutí městského úřadu), nařídil Městský úřad Benešov žalobci a osobě zúčastněné na řízení zjednat dle ustanovení § 134 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) nápravu spočívající v odstranění obrubníků, které byly vystavěny jako součást stavby pozemní komunikace Lutov I. na pozemku parc. č. X v katastrálním území P.(dále jen „pozemní komunikace“), neboť stavba neodpovídala stavebnímu povolení (protokol o provedení kontrolní prohlídky ze dne 11. 7. 2013, čj. MUBN/42866/2013/VÝST). Obrubníky měly být odstraněny tak, aby byl umožněn vjezd a bezbariérový vstup na pozemek parc. č. X (dále jako „pozemek“) v tomtéž katastrálním území. Proti rozhodnutí městského úřadu se žalobce bránil odvoláním, které žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl. [2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Praze; ten žalobu shora uvedeným rozsudkem zamítl, neboť neshledal žalobní námitky důvodnými a nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout ex offo. II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. [4] Stěžovatel uvedl, že krajský soud zúžil projednávání věci na otázku souladu provedení stavby komunikace s projektovou dokumentací; podle stěžovatele však napadené rozhodnutí žalovaného nařídilo pouze zjednání nápravy odstraněním zvýšených obrubníků před vjezdem a vstupem do nemovitosti (č. p. X) umístěné na pozemku a neposuzovalo, zda stavba je či není prováděna v souladu s projektovou dokumentací. Stěžovatel označil napadený rozsudek krajského soudu za zmatečný, neboť si dle něj jednotlivé pasáže odůvodnění odporují (str. 9 a 10 napadeného rozsudku). [5] Dále stěžovatel nesouhlasil s rozsudečným odůvodněním, podle nějž není podstatné, zda existovaly podmínky pro připojení pozemku k pozemní komunikaci; dle krajského soudu nemá tato skutečnost pro posuzovanou věc význam. Stěžovatel uvedl, že v projektové dokumentaci nejsou řešeny žádné vjezdy ani vstupy k sousedním nemovitostem a řešeny být ani nemohou, neboť stavební povolení k pozemní komunikaci a její projektová dokumentace časově předcházely jednotlivým stavebním povolením ke stavbám v uvedené lokalitě (tedy i stavbě na dotčeném pozemku). Stěžovatel uvedl, že závěr soudu týkající se provedení zvýšených obrubníků a jeho zásahu do faktických komunikačních poměrů, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť jestliže se soud omezil pouze na posuzování stavebního povolení, nemohl dovodit, zda je či není ztížen vstup nebo vjezd na pozemek. Pokud soud poukázal na fotodokumentaci, zabýval se dle stěžovatele již samotnou otázkou vstupu a vjezdu na dotčený pozemek a v souvislosti s tímto se měl zabývat také tím, jak byl vstup a vjezd na pozemek zbudován; zároveň měl zdůvodnit, proč dle něj není zbudování tohoto vjezdu a vstupu protiprávní. [6] Konečně stěžovatel zpochybnil úvahu krajského soudu, podle níž měli stěžovatel a osoba zúčastněná na řízení uplatnit své námitky proti souladu umístění rodinného domu s garáží včetně plánovaného vjezdu a vchodu na pozemek již v územním řízení. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalobce v průběhu řízení neunesl důkazní břemeno, jež na něm leží; poznamenal, že se ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti; požádal též o úhradu nákladů řízení. [8] V replice k vyjádření žalovaného stěžovatel shrnul dosavadní průběh řízení, popsal skutkový stav a k jednotlivým argumentům ve vyjádření uvedeným připojil kopie listin, na které odkazoval. Stěžovatel poukázal též na nařízenou a provedenou exekuci (provedena na základě rozhodnutí městského úřadu), během níž byly odstraněny obrubníky před předmětným pozemkem. Stěžovatel uvedl, že podal návrh na zastavení exekuce, neboť podle něj není z žádného z výše uvedených rozhodnutí patrno, kde má být vjezd a vchod na pozemek umístěn. Stěžovatel nesouhlasil s žalovaným v otázce neunesení důkazního břemene; podle něj se soud nevypořádal s rozhodnutím obou úřadů, pokud se odmítl zabývat otázkou zákonnosti zbudování vjezdu a vchodu na pozemek. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných námitek, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele, podle níž „Argumentace soudu, obsažená v odůvodnění rozsudku, je zmatečná, kdy obsah jednotlivých odstavců na straně 9. a 10. rozsudku si vzájemně odporují.“ Tento stěžovatelem uplatněný názor Nejvyšší správní soud nesdílí. Nejvyšší správní soud nesouhlasí ani s námitkou, podle které je řízení stiženo vadami spočívajícími v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Žalovaný i městský úřad jako orgán prvostupňový a též krajský soud v dostatečném rozsahu a v souladu se zákonnými požadavky kladenými na jejich rozhodnutí zhodnotili srozumitelným a přezkoumatelným způsobem všechny pro meritorní rozhodnutí právně relevantní skutečnosti. Krajský soud se též řádně vypořádal se všemi žalobními body. Tyto kasační námitky stěžovatele proto nejsou důvodné. [12] Nedůvodné jsou též námitky týkající se domnělého zúžení projednávaného sporu krajským soudem na otázku souladu provedení stavby komunikace s projektovou dokumentací a oprávněnosti zbudování vjezdu a vchodu na pozemek. Aby mohl krajský soud vypořádat argumentaci stěžovatele týkající se oprávněnosti zbudování vchodu a vjezdu na pozemek, prostudoval obsah správního spisu a dospěl k závěru, že otázka napojení pozemku na pozemní komunikaci není pro věc relevantní. Z obsahu správního spisu totiž vyplynulo, že pozemní komunikace byla provedena v rozporu se stavebním povolením, čímž došlo také k zabránění vstupu a vjezdu na pozemek; tento protiprávní stav měl být odstraněn rozhodnutím městského úřadu. Krajský soud zohlednil také to, že městský úřad při svém rozhodnutí vycházel z ustanovení stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.), ačkoliv měl zřídit nápravu dle ustanovení zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“), který byl účinný v době vydání stavebního povolení, podle nějž byla pozemní komunikace realizována. Stěžovatel však postup městského úřadu nenapadl a krajský soud proto poukázal, že jak starý stavební zákon, tak současný stavební zákon upravují posuzování zjednání nápravy při zjištěném nesouladu se stavebním povolením obdobně. Ve svém rozsudku pak posuzoval věc v rámci starého stavebního zákona. [13] Z ustanovení § 102 odst. 1 a 2 starého stavebního zákona plyne, že „[z]jistí-li orgán státního stavebního dohledu na stavbě závadu, vyzve podle povahy věci stavebníka, oprávněnou osobu nebo právnickou osobu nebo fyzickou osobu podnikající podle zvláštních předpisů provádějící stavbu, aby zjednali nápravu, nebo upozorní jiný odpovědný orgán, aby učinil potřebná opatření. Nedbá-li osoba výzvy orgánu státního stavebního dohledu, vydá stavební úřad rozhodnutí, kterým nařídí zjednání nápravy; při provádění stavby může stavební úřad práce na stavbě zastavit. Odvolání proti rozhodnutí o zastavení prací nemá odkladný účinek. Po zjednání nápravy lze v pracích na stavbě pokračovat jen na základě nového rozhodnutí stavebního úřadu.“. Z protokolu o provedení kontrolní prohlídky ze dne 11. 7. 2013, čj. MUBN/42866/2013, je patrné, že stavba byla provedena v rozporu s vydaným