10 As 15/2018 — Nejvyšší správní soud

10 As 15/2018- 36 - text 10 As 15/2018 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: K. P., proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2015, čj. KUJI 74596/2015, ODSH 1110/2015 Hor, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, čj. 29 A 178/2015-42, takto: I. Kasační stížnost proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, čj. 29 A 178/2015-42, s e o d m í t á. II. Ve zbytku se kasační stížnost z a m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 26. 8. 2015 Magistrát města Jihlavy (dále též jen „magistrát“) rozhodl, že se žalobce dopustil správního deliktu dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění do 30. 6. 2017, tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Konkrétně z údajů systému monitorování průjezdu přes křižovatku na červenou RedCon magistrát zjistil, že neznámý řidič žalobcem provozovaného vozidla dne 10. 2. 2015 v 10:13 hodin na křižovatce v obci Jihlava nerespektoval signál s červeným světlem „Stůj!“. Porušil tak § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 téhož zákona. Žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. [2] Krajský soud vyhověl žalobě, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důkaz záznamem z kamerového systému RedCon nebyl získán v souladu s právními předpisy. Kontrolovat dodržování povinností účastníků silničního provozu a pravidel provozu na pozemních komunikacích je oprávněna Policie ČR. V rámci přenesené působnosti je dle § 124 odst. 5 písm. j) zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn projednávat přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu [tj. do 30. 6. 2017 podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích], nikoliv vykonávat dohled na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích podle odst. 9 téhož ustanovení. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že důkaz získal magistrát coby poznatek z vlastní činnosti podle § 67 odst. 2 zákona o přestupcích. Vlastní činností správního orgánu nelze rozumět postup, při němž správní orgán bez prokázaného zákonného zmocnění nainstaluje automatizované záznamové zařízení k monitorování průjezdu křižovatkou za účelem výkonu dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a na základě záznamů z tohoto zařízení pak uděluje pokuty těm účastníkům silničního provozu, kteří porušili své povinnosti vyplývající ze zákona o silničním provozu. Podkladem pro zahájení řízení z moci úřední na základě poznatku z vlastní činnosti podle § 67 odst. 2 zákona o přestupcích lze rozumět zjištění správního orgánu, která učinil, pokud například vykonává sám rovněž dohledovou činnost na daném úseku státní správy. V tomto případě však magistrát neměl působnost k dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Důsledkem překročení působnosti správního orgánu je pak to, že takto opatřený důkaz je v sankčním řízení nepoužitelný. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalobce [3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku kasační stížnost. Dle § 2 písm. d) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, se obecní policie podílí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Obecní policie je orgánem obce, který zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou. V řešené věci je Městská policie Jihlava, v návaznosti na § 24b zákona o obecní policii, provozovatelem městského kamerového systému. Zároveň magistrát dle § 124 odst. 5 písm. m) zákona o silničním provozu provádí prevenci v oblasti bezpečnosti silničního provozu. V rámci prevence bezpečnosti silničního provozu monitoruje průjezd a při této činnosti svěřené mu zákonem zjišťuje přestupky. Magistrát „fyzicky“ nevykonává dohled nad bezpečností provozu, pouze při provádění prevence zjišťuje stav na křižovatce, a pokud ze své úřední činnosti zjistí přestupek, tak jej projedná jako věcně a místně příslušný správní orgán. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), je orgánem obce obecní úřad (magistrát). Zákonné zmocnění k provádění prevence bezpečnosti silničního provozu není v žádném právním předpisu blíže specifikováno. Nelze tedy „vyloučit“, aby pod toto zmocnění byl podřazen též monitoring dodržování povinnosti „zastavit vozidlo na signál, který přikazuje zastavit vozidlo“. V řešené věci mají dva orgány téže obce svou část činnosti či působnosti, které se vzájemně překrývají. Stěžovatel má za to, že pokud je výkonem dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích pověřen jeden orgán obce a prevencí v oblasti bezpečnosti silničního provozu druhý orgán téže obce, nelze přijmout závěr, že se jedná o překročení zákonného zmocnění správním orgánem, to vše za podmínky, že městská policie provozuje městský kamerový systém. [4] Žalobce ve vyjádření poukazuje na to, že tuto argumentaci stěžovatel neuplatnil v řízení o žalobě. Zmínka o údajném zákonném provozování systému RedCon Městskou policií Jihlava je prý nepravdivá. S odkazem na smlouvy týkající se kamerového systému RedCon a informace získané od správního orgánu I. stupně na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žalobce dovozuje, že provozovatelem je nikoliv Městská policie Jihlava, ale soukromá osoba, společnost ADŽ Praha. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [5] Kasační stížnost není přípustná ve vztahu k výroku II. rozsudku krajského soudu, kterým krajský soud odmítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti stěžovateli písemně se omluvit za zásah do jeho práv a svobod. Co do tohoto výroku byl totiž stěžovatel úspěšný, nejsou tedy dány podmínky tzv. subjektivní přípustnosti kasační stížnosti (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. 5 Afs 91/2012-41, č. 3321/2016 Sb. NSS, věc Žamberk). Ostatně stěžovatel proti důvodům výroku II. nijak neargumentuje. [6] Ve zbytku je kasační stížnost přípustná, je podána včas a osobou oprávněnou, není však důvodná. [7] NSS předně k argumentaci žalobce upozorňuje, že zákaz uvádět v řízení o kasační stížnosti nové právní důvody, které nebyly uplatněny v řízení před krajským soudem, dopadá z logiky věci pouze na takového stěžovatele, který byl v řízení před krajským soudem žalobcem. Žalovaný správní orgán, který podává kasační stížnost, může argumentovat jakýmikoli právními důvody. Zákon to nepodmiňuje ani tím, že by žalovaný musel být v řízení o žalobě aktivní, resp. podat vyjádření k žalobě (srov. rozsudek ze dne 2. 7. 2008, čj. 1 Ans 5/2008-104). [8] Krajský soud založil svůj rozsudek na tom, že v rámci přenesené působnosti je dle § 124 odst. 5 písm. j) zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn projednávat přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu [tj. do 30. 6. 2017 podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích], ale nikoliv instalovat kamerový systém a vykonávat tak soustavný dohled nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích podle odst. 9 téhož ustanovení. S tímto názorem se NSS plně ztotožňuje. Stěžovatel nyní celou věc upřesňuje s tím, že kamerový systém provozovala pro obec její obecní policie. [9] NSS nejprve předesílá obecná východiska svého rozhodnutí. Z čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 Listiny základních práv a svobod plyne, že státní moc lze uplatňovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Tato zásada je základem českého právního systému. Omezuje výkon státní moci jen na ty prostředky a postupy, které jsou upraveny zákonem. Stát nemůže vůči občanům působit mimo zákon, třebaže by motivace takovéhoto působení byly jakkoliv bohulibé. Tuto zásadu nelze zpochybňovat, neboť bez ní přestává být demokratický právní stát státem právním. Bez ní by občané byli vydáni napospas orgánům veřejné moci, které by mohly volně a bez jakéhokoliv zákonného omezení prosazovat své aktuální představy veřejného blaha. [10] Výkon veřejné správy je trvalý a systematický proces vedoucí k uplatnění veřejného zájmu, prováděný personálně, odborně a materiálně vybavenými správními orgány. Výkon konkrétních úkolů veřejné správy je, za předpokladu, že se zároveň jedná o výkon veřejné moci, prováděn pouze