16 Co 433/2017 — Nejvyšší správní soud

14 Kse 2/2017- 108 - text 14 Kse 2/2017 - 115 pokračování ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kühna a členů JUDr. Miroslavy Jirmanové, JUDr. Petry Janouškové, Mgr. Vojtěcha Jaroše, JUDr. Ireny Schejbalové a JUDr. Hany Šajnerové, v právní věci kárného žalobce: ministr spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněnému: JUDr. M. Z., soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha 3, se sídlem Strojírenská 47/18, Praha 5 - Zličín, zast. JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, advokátem se sídlem Plánická 171, Klatovy, o návrhu kárného žalobce ze dne 6. 6. 2017, na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudního exekutora, při ústním jednání konaném dne 6. března 2018, t a k t o : JUDr. M. Z. soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha 3, se sídlem Strojírenská 47/18, Praha 5 - Zličín I. řízení se zastavuje podle § 14 písm. a) a § 19 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, a § 121 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), pro skutek, kterým bylo kárně obviněnému kladeno za vinu, že jako soudní exekutor pověřený vedením exekuce v příkazech k úhradě nákladů exekuce čj. 144 EX 22404/15-22, čj. 144 EX 4891/15-25 a čj. 144 EX 1499/15-18, přiznal oprávněnému náhradu nákladů za výzvu k plnění povinnému před zahájením exekuce jako celý úkon právní služby, i když se jedná o jednoduchou výzvu k plnění; II. se zprošťuje a) podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. návrhu, jímž mu bylo kladeno za vinu, že jako soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. 144 EX 22404/15 vstoupil dne 17. 3. 2016 do centrálního registru evidence obyvatel a pořizoval z něj výpis, byť k uvedenému dni již nebylo proti lustrované osobě několik týdnů vedeno exekuční řízení, neboť tento skutek není kárným proviněním, b) se jako soudní exekutor pověřený vedením exekuce pod sp. zn. 144 EX 13309/14 žádným způsobem procesně nevypořádal s návrhem povinných na zrušení exekučních příkazů ze dne 16. 1. 2015 postihující nemovité věci povinných ve smyslu § 44a odst. 3 exekučního řádu, ačkoliv k takovémuto postupu dostal pokyn ze strany Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 3. 2015, čj. 36 EXE 2782/2014-46, neboť tento skutek není kárným proviněním, c) jako soudní exekutor pověřený vedením exekuce pod sp. zn. 144 EX 13309/14 v období od 6. 3. 2015 do 18. 4. 2016 neomezil zajištění nemovitého majetku povinných v rozsahu, který odpovídá výši vymáhaného nároku a nákladů, a v období od 18. 4. 2016 do 3. 10. 2016 nezrušil všechny exekuční příkazy zajišťující majetek povinných, ačkoliv byla pohledávka včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce zcela vymožena, přičemž nápravu učinil až po zahájení výkonu státního dohledu, a jako soudní exekutor pověřený vedením exekuce pod sp. zn. 144 EX 2114/15 v období od 5. 1. 2016 do 18. 4. 2016 neomezil zajištění nemovitého majetku povinných v rozsahu, který odpovídá výši vymáhaného nároku a nákladů, a v období od 18. 4. 2016 do 3. 10. 2016 nezrušil všechny exekuční příkazy zajišťující majetek povinných, ačkoliv byla pohledávka včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce zcela vymožena, přičemž nápravu učinil až po zahájení výkonu státního dohledu, neboť tyto skutky nejsou kárným proviněním. III. je vinen, že jako soudní exekutor vydal exekuční příkazy přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného než z účtu u peněžního ústavu, a to konkrétně exekuční příkaz ze dne 8. 11. 2015, čj. 144 EX 16885/15-40, ze dne 1. 12. 2015, čj. 144 EX 16338/15-30, ze dne 8. 10. 2015, čj. 144 EX 16370/15-31, a ze dne 24. 9. 2015, čj. 144 EX 16774/15-26, všechny na pohledávky z penzijního připojištění manžela povinného, tedy porušil povinnosti exekutora stanovené v § 42 odst. 4 a § 46 odst. 1 exekučního řádu, tím spáchal kárný delikt exekutora podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu; IV. Za uvedený delikt uložil kárný senát podle § 116 odst. 6 písm. a) exekučního řádu písemné napomenutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 6. 6. 2017 došla Nejvyššímu správnímu soudu kárná žaloba podaná kárným žalobcem, ministrem spravedlnosti. Kárný žalobce podal žalobu proti soudnímu exekutorovi JUDr. M. Z. (dále též jen „kárně obviněný“, „exekutor“ nebo „soudní exekutor“). [2] Kárný žalobce vinil soudního exekutora z toho, že 1) v několika věcech přiznal oprávněnému náhradu nákladů za výzvu k plnění povinnému před zahájením exekuce jako celý úkon právní služby, byť se jednalo o jednoduchou výzvu k plnění, 2) vstoupil do centrálního registru evidence obyvatel a pořizoval z něj výpis, byť k uvedenému dni již nevedl proti lustrované osobě exekuční řízení, 3) ve čtyřech věcech vydal exekuční příkazy přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného než z účtu u peněžního ústavu, všechny na pohledávky z penzijního připojištění manžela povinného, 4) nevypořádal se s návrhem povinných na zrušení exekučních příkazů, 5) a 6) ve dvou věcech jednak neomezil zajištění nemovitého majetku povinných v rozsahu, který odpovídá výši vymáhaného nároku a nákladů, jednak nezrušil všechny exekuční příkazy zajišťující majetek povinných, ačkoliv byla pohledávka včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce zcela vymožena, přičemž nápravu učinil až po zahájení výkonu státního dohledu. [3] Kárně obviněný ve svém obsáhlém vyjádření odmítl, že by spáchal jakékoliv kárné provinění. Detaily jednotlivých žalovaných skutků a vyjádření kárně obviněného jsou uvedeny níže. II. Splnění předpokladů pro věcné projednání [4] Kárný soud nejprve zkoumal, zda kárná žaloba splňuje předpoklady pro její věcné projednání. Dospěl k závěru, že byla podána osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti a byla podána ve lhůtě stanovené v § 117 odst. 3 exekučního řádu. [5] Ve věci proběhlo ústní jednání dne 6. 3. 2018. III. Posouzení věci kárným soudem III.A. Zastavení řízení [6] Po podání žaloby vzal kárný žalobce dne 27. 6. 2017 žalobu částečně zpět co do žalovaného skutku, podle něhož kárně obviněný jako soudní exekutor pověřený vedením exekuce v příkazech k úhradě nákladů exekuce čj. 144 EX 22404/15-22, čj. 144 EX 4891/15-25 a čj. 144 EX 1499/15-18 přiznal oprávněnému náhradu nákladů za výzvu k plnění povinnému před zahájením exekuce jako celý úkon právní služby, i když se jedná o jednoduchou výzvu k plnění. Podle § 14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, senát bez ústního jednání řízení zastaví, byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět. Soud proto výrokem č. I. řízení v příslušném rozsahu zastavil, učinil tak v zájmu efektivity řízení při jednání, ve kterém rozhodoval o zbývajících žalovaných skutcích. III.B. Zproštění a) Vstup do centrálního registru evidence obyvatel [7] Kárný žalobce exekutorovi vytýká, že v řízení vedeném pod sp. zn. 144 EX 22404/15 vstoupil dne 17. 3. 2016 do centrálního registru evidence obyvatel a pořizoval z něj výpis, byť k uvedenému dni již nebylo proti lustrované osobě několik týdnů vedeno exekuční řízení. Dne 6. 1. 2016 si totiž povinný osobně převzal v sídle exekutorského úřadu oznámení o skončení exekuce a na místě se vzdal odvolání. Kárný žalobce vychází z teze, že po skončení exekuce již nikdy exekutor nemůže do centrálního registru obyvatel vstupovat. Pokud totiž exekutor nemá toto oprávnění před zahájením exekuce, tím spíše jej nemá ani po skončení exekuce. Navíc v žalovaném případě nebylo třeba ověřovat údaje (adresu) povinného z centrální evidence, neboť povinný veškeré písemnosti převzal osobně. [8] Kárně obviněný s výkladem kárného žalobce nesouhlasí. Zákon dle něj nevylučuje, aby do centrální evidence vstoupil i po skončení exekuce, oprávněnost takovéhoto postupu je třeba posuzovat případ od případu. Exekutor lustroval povinného dne 17. 3. 2016 jen pro účely kontroly správnosti vyznačení doložky exekuce. Přiznává však, že v tomto případě to nebylo nutné. V obecné rovině pak uvádí příklady, kdy exekutor má právo i povinnost vstoupit do centrální evidence i po skončení exekuce (např. zpochybnění doručení, vracení přeplatku povinnému atd.). [9] Dle § 33a odst. 1 exekučního řádu Ministerstvo vnitra nebo Policie ČR poskytuje pro potřeby exekuce exekutorům a) referenční údaje ze základního registru obyvatel, b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel, c) údaje z agendového informačního systému cizinců, d) údaje z registru rodných čísel o fyzických osobách, kterým bylo přiděleno rodné číslo, avšak nejsou vedeny v informačních systémech uvedených v písmenech b) a c). [10] Pořizování výpisů z centrální evidence obyvatel v rozporu se zákonem je kárným proviněním. Závažnost porušení zákona plyne ze skutečnosti, že evidence občanů je chráněným souborem údajů o občanech a jiných osobách, z něhož lze získávat údaje jen za podmínek stanovených zákonem [§ 8 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel)]. Jakkoliv judikatura doposud řešila jen případy lu