9 Afs 119/2019 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 119/2019- 50 - text 9 Afs 119/2019 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: P. P., zast. Mgr. Martinem Holubem, advokátem se sídlem Kaprova 40/12, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2012, č. j. 55/100605/2011-124, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Královéhradecký kraj, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2019, č. j. 11 Af 21/2013 - 120, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Na základě žádosti žalobce o dotaci na projekt „Rozšíření ubytovací kapacity Hotelu Praha v Broumově“ uzavřeli dne 26. 1. 2006 žalobce a osoba zúčastněná na řízení smlouvu o financování akce č. RN 58/06-GS/421/1860. Podle smlouvy se osoba zúčastněná na řízení zavázala poskytnout po splnění podmínek ve smlouvě stanovených žalobci dotaci ve výši 37,56 % z celkových uznatelných nákladů akce, nejvýše však 4 000 000 Kč. Dne 27. 2. 2007 proběhla administrativní kontrola vyúčtování tohoto projektu. Podle protokolu z kontroly byly v jejím průběhu zjištěny nedostatky a žalobci byla uložena opatření k jejich nápravě a k doplnění dokumentace. Dne 9. 7. 2008 provedli zástupci Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a Centra evropského projektování (dále jen „CEP“) kontrolu projektu podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční kontrole“). Dle závěrů uvedených v protokolu z kontroly žalobce nedodržel závazek uvedený v čl. VII. smlouvy ze dne 26. 1. 2006 provádět veškeré finanční operace související s projektem prostřednictvím zvláštních účtů uvedených ve smlouvě. Dále nebyl realizován objekt SO-04 – zázemí kuchyně, který byl předmětem žádosti i uzavřené smlouvy. Dopisem ze dne 8. 9. 2008 osoba zúčastněná na řízení žalobce informovala o svém odstoupení od smlouvy s odkazem na závěry protokolu ze dne 9. 7. 2008 o výsledku veřejnoprávní kontroly. [2] Souběžně s tím uzavřeli na základě žádosti žalobce o dotaci na projekt „Zvýšení kvality ubytovacího zařízení Hotel Praha*** v Broumově“ dne 12. 6. 2007 žalobce a osoba zúčastněná na řízení smlouvu o financování akce č. EZ 144/07-GS/422/2887. Podle smlouvy se osoba zúčastněná na řízení zavázala poskytnout po splnění podmínek ve smlouvě stanovených žalobci dotaci ve výši 47,25 % z celkových uznatelných nákladů akce, nejvýše však 996 030 Kč. V průběhu let 2007 a 2008 proběhlo několik administrativních kontrol vyúčtování tohoto projektu. Podle protokolů z těchto kontrol byly v jejich průběhu zjištěny nedostatky a žalobci byla uložena opatření k jejich nápravě. Dne 9. 7. 2008 provedli zástupci Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a CEP kontrolu projektu podle zákona o finanční kontrole a zjistili několik pochybení na straně žalobce, zejména v oblasti administrace projektu. Dopisem ze dne 8. 9. 2008 osoba zúčastněná na řízení žalobce informovala o svém odstoupení od smlouvy s odkazem na závěry protokolu ze dne 9. 7. 2008 o výsledku veřejnoprávní kontroly. [3] Žalobce podal k Okresnímu soudu v Hradci Králové žalobu, jíž se na osobě zúčastněné na řízení domáhal zaplacení částky 4 995 982,2 Kč s příslušenstvím. Podle žaloby byly obě akce řádně zrealizovány, přesto osoba zúčastněná na řízení žalobci dotace nevyplatila. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 12. 2010, č. j. 121 C 150/2009 - 334, zamítl námitku nedostatku pravomoci soudu vznesenou osobou zúčastněnou na řízení. Nicméně usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2011, č. j. 21 Co 83/2011 - 368, bylo usnesení okresního soudu zrušeno, řízení zastaveno a věc byla postoupena Ministerstvu vnitra. Krajský soud v Hradci Králové totiž dospěl k závěru, že smlouvy, o něž žalobce opřel svůj nárok, jsou veřejnoprávními smlouvami ve smyslu § 161 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“), proto spor vzešlý z těchto smluv mělo na základě § 178 odst. 2 správního řádu rozhodnout Ministerstvo vnitra, jakožto nadřízený správní orgán kraje, který byl stranou smluv. Ministerstvo vnitra usnesením ze dne 7. 11. 2011, č. j. MV-116821-2/ODK-2011, postoupilo podle § 12 správního řádu návrh na zaplacení výše uvedené částky žalovanému. V daném případě nešlo podle Ministerstva vnitra o subordinační veřejnoprávní smlouvy podle § 161 správního řádu, nýbrž o dohody podle § 36 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo vnitra vyšlo z § 133 odst. 1 správního řádu, z něhož dovodilo, že příslušným k rozhodnutí byl ústřední správní úřad pro oblast dodržování parametrů hospodaření s finančními prostředky územních samosprávných celků, tedy žalovaný, přestože se jednalo o veřejnoprávní smlouvy uzavřené v rámci samostatné působnosti kraje. [4] Dne 12. 10. 2012 žalovaný rozhodnutím č. j. 55/100605/2011 - 124 zamítl podle § 141 odst. 7 správního řádu návrh žalobce na uložení povinnosti osobě zúčastněné na řízení vyplatit mu na základě obou smluv částku 4 995 982,2 Kč s příslušenstvím. Žalovaný sice dospěl k závěru, že odstoupení od obou veřejnoprávních smluv nebylo podle správního řádu možné, shledal však řadu porušení obou smluv ze strany žalobce, a proto návrhu nevyhověl. V poučení o opravném prostředku bylo uvedeno: „Proti rozhodnutí o návrhu na zahájení sporného řízení (část I. výroku tohoto rozhodnutí) a proti rozhodnutí o nákladech řízení (část výroku II. výroku tohoto rozhodnutí) lze podat v souladu s § 152 odst. 1 správního řádu rozklad ve lhůtě do 15 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí (§ 152 odst. 4 ve spojení s § 83 odst. 1 správního řádu). Rozklad se podává ministru financí prostřednictvím Ministerstva financí, odboru Financování územních rozpočtů a programové financování (§ 152 odst. 4 ve spojení s § 86 odst. 1 správního řádu).“ [5] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2012 rozklad. Rozhodnutím ze dne 11. 3. 2013, č. j. MF-100284/2012/12-RK, ministr financí rozklad zamítl, neboť se ztotožnil s žalovaným, že žalobce pochybil způsobem popsaným v rozhodnutí ze dne 12. 10. 2012. Žalobce napadl rozhodnutí ministra financí žalobou, které Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) vyhověl rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, č. j. 11 Af 21/2013 - 56, kterým zrušil rozhodnutí ministra financí ze dne 11. 3. 2013 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Tento prvý rozsudek městského soudu napadli kasační stížností žalovaný i osoba zúčastněná na řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 7 Afs 251/2016 - 43, odmítl kasační stížnost žalovaného pro opožděnost, ovšem vyhověl kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení, rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že obě smlouvy o poskytnutí dotací byly veřejnoprávními smlouvami ve smyslu § 159 odst. 1 správního řádu, nikoli smlouvami soukromoprávními. Spor z jejich plnění byl tedy sporem ohledně výkladu těchto veřejnoprávních smluv a spadal pod § 169 odst. 1 správního řádu. Jak vyplývá z usnesení zvláštního senátu ze dne 30. 7. 2015, č. j. Konf 5/2014 - 8, v případě sporů z veřejnoprávní smlouvy se postupuje podle § 141 správního řádu. Proti rozhodnutí o sporu z veřejnoprávní smlouvy ovšem nelze s ohledem na § 169 odst. 2 správního řádu podat odvolání ani rozklad. V úvahu připadá pouze žaloba ve správním soudnictví podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Ministr financí tedy rozhodoval o nepřípustném opravném prostředku a jeho rozhodnutí o rozkladu mělo být označeno za nicotné. Městský soud tak neměl v nyní přezkoumávané věci vůbec přistoupit k posuzování zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí ministra financí; namísto toho měl podle § 76 odst. 2 s. ř. s. vyslovit jeho nicotnost. Tato vada, ke které je povinen Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), byla důvodem ke zrušení napadeného rozsudku městského soudu podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. Namísto, aby sám deklaroval nicotnost rozhodnutí ministra financí podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s., přistoupil pouze ke zrušení rozsudku městského soudu. Uložil mu, aby prohlásil rozhodnutí ministra financí za nicotné, posoudil žalobu proti němu jako žalobu podanou též přímo proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2012 a poskytl žalobci, který podal rozklad veden chybným poučením o opravném prostředku, prostor k případnému doplnění námitek vůči tomuto rozho