4 As 303/2019 — Nejvyšší správní soud

4 As 303/2019- 38 - text 4 As 303/2019 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Rybářství Kolář, a.s., IČ: 499 67 720, se sídlem Písečné 1, zast. JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou, se sídlem L. Pokorného 48/37, Třebíč, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2017, č. j. KUJI/67389/2017/Slo, OŽPZ/962/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2019, č. j. 62 A 279/2017 - 69, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil výrok rozhodnutí Městského úřadu Třebíč ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. OŽP 8685/17 – SPIS 5428/2016/Eu/23, tak, že byl vydán souhlas podle § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále též „ZOPK“), k zásahu do významného krajinného prvku rybník spočívajícím v chovu ryb spojenému s aplikací závadných látek na rybníku Horní (Berkules) (parc. č. 1228 v k. ú. Pyšel), konkrétně: hospodaření na 1-3 horka, nasazená obsádka K1 (10.000 ks/rybník) na K3 doplňkově Am1, Car nebo Ca1, krmení 3.000 kg/ha, chlévská mrva 400 kg/ha jako jarní startovací dávka, aplikace páleného vápna 300 kg/ha. Souhlas byl napadeným rozhodnutím udělen za předpokladu, že žalobce do konce roku 2019 zbuduje na rybníku na vhodném místě soustavu 1-3 tůní o různé velikosti a hloubce nebo oddělí část zatopené litorální zóny rybníka (přehrazením pletivem a prkny nebo kamenným záhonem). [2] V odůvodnění rozhodnutí žalovaný mimo jiné poukázal na rozdílný rozsah řízení o závadných látkách podle vodního zákona a řízení o povolení zásahu do významného krajinného prvku (dále pouze „VKP“) podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Uvedl, že záměr k zásahu do VKP podle § 4 odst. 2 ZOPK (tj. záměr rybářského hospodaření) je širší než záměr posuzovaný v řízení o povolení výjimky podle § 39 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), a je na něm nezávislý. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítl nicotnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek pravomoci žalovaného k jeho vydání. Podle žalobce totiž ZOPK žalovanému svěřuje pravomoc pouze k vydání závazného stanoviska podle § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nikoliv k vydání rozhodnutí ve věci samé. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu jeho nepřehlednosti, nesrozumitelnosti a pro absenci odůvodnění výroku napadeného rozhodnutí, resp. podmínek v něm žalobci uložených. Také poukázal na řadu pochybení, kterých se žalovaný, jakož i správní orgán prvního stupně měli v řízení dopustit. [4] Krajský soud v Brně označeným rozsudkem zamítl žalobu, přičemž dospěl k závěru, že závazné stanovisko podle § 4 odst. 2 ZOPK v posuzované věci neslouží jako podklad v jiném řízení k vydání meritorního rozhodnutí, a není tak stanoviskem ve smyslu § 149 správního řádu, nýbrž je samostatným rozhodnutím ve věci zásahů, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku (rybníku) či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce. [5] K žalobcově námitce, že žalovaný překročil svoji pravomoc, když mu stanovil podmínky, za kterých je souhlas dle § 4 odst. 2 ZOPK udělen, krajský soud uvedl, že s ohledem na předmět ochrany ZOPK nelze na předmět žádosti nahlížet izolovaně, nýbrž v širším kontextu všech v úvahu přicházejících okolností, které mohou mít na významný krajinný prvek, resp. jeho ochranu, vliv. Vybudované tůně nebo úpravy rybníka (např. oprava hráze) mají sloužit především obojživelníkům, rozvoji litorálních porostů a vytvoření refugia pro vodní a mokřadní organismy různých skupin. Orgán ochrany přírody je tak oprávněn stanovit v rozhodnutí podle § 4 odst. 2 ZOPK takové podmínky, za kterých je zásah do významného krajinného prvku povolen a které reflektují konkrétní skutkové okolnosti a povedou k ochraně chráněného zájmu, a to i v případě, že splnění těchto podmínek bude mimo jiné podmíněno jiným rozhodnutím správního orgánu. [6] Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Přisvědčil žalobci, že napadené rozhodnutí vyznívá značně nepřehledně, zbytečně doktrinálně a obsahuje řadu informací, které jsou bez zřejmého vztahu k dané věci. V části „R“ napadeného rozhodnutí však žalovaný svoje závěry řádně odůvodnil a v části „S“ dostatečně důkladně vypořádal veškeré odvolací námitky žalobce. V celkovém kontextu je tedy zřejmé, jak žalovaný rozhodl i z jakého důvodu. [7] Soud nepřisvědčil námitce žalobce, že žalovaný doplnil řízení v takovém rozsahu, že nahradil prvoinstanční řízení a zbavil tak žalobce práva na odvolání. Žalobci nebyla napadeným rozhodnutím uložena nová povinnost, pouze došlo ze strany žalovaného ke změně podmínek souhlasu se zásahem do významného krajinného prvku – rybníku. Žalobce byl prvostupňovým orgánem k seznámení se s podklady vyzván, a to Oznámením o zahájení správního řízení, seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí sp. zn. OŽP 63676/16 – SPIS 5428/2016/Eu/12 ze dne 26. 9. 2016. [8] Žalobce brojil proti nepozvání všech účastníků řízení na ústní jednání konané dne 18. 4. 2017 a nevyhotovení protokolu z tohoto jednání. Soud sice žalobci přisvědčil, že se materiálně jednalo o ústní jednání ve smyslu § 49 správního řádu a žalovaný pochybil, pokud o jeho konání neuvědomil i dalšího účastníka správního řízení a nepořídil o tomto jednání protokol. Žalobci však byla na základě uvedeného jednání mezi žalobcem a žalovaným adresována žádost o doplnění informací č.j. KUJI 30032/2017 OŽP 960/2017/OŽPZ ze dne 20. 4. 2017, na kterou žalobce bez výtky k postupu žalovaného reagoval a požadované informace doložil. Žalobce pochybení žalovaného nezmiňuje ani ve vyjádření k protokolu ze dne 18. 4. 2017, kde se vyjadřuje k obsahu tohoto protokolu. Poprvé tak učinil až v žalobě. Krajský soud v této otázce dospěl k závěru, že ačkoli žalovaný uvedeným postupem porušil § 49 správního řádu, neměl takový postup vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žádný konkrétní zásah do práv žalobce neuvedl a ani soud žádný neshledal. Navíc na základě předmětného jednání došlo toliko k doplnění vyhodnocení výlovů na rybnících uvedených v žádostech žalobce, která nadto v konečném důsledku nebyla pro závěry žalovaného obsažené v napadeném rozhodnutí významná. [9] Správní orgány mají zásadně povinnost při doručování výzev postupovat v souladu s § 19 a násl. správního řádu, což se v případě některých výzev nestalo, neboť byly žalobci sděleny emailem či telefonicky, a řízení tak bylo zatíženo vadou. Dle soudu se však nejedná o vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce totiž požadavky správních orgánů obdržel (fakticky mu byly doručeny), porozuměl jim a následně jim vyhověl, aniž by ve správním řízení na nesprávné doručování poukazoval. Nadto žalobce neuvedl, jak konkrétně jej měl tento postup správních orgánů zasáhnout v jeho právech. [10] Žalovaný nepochybil ani stran znaleckých posudků. Znalecký posudek Mgr. Maštery obsahuje konkrétní závěry o výskytu obojživelníků a dalších významných druhů živočichů na rybníku Horní, ze kterých žalovaný v kombinaci s obecnými východisky zbylých znaleckých posudků vycházel při stanovení podmínek ve výroku napadeného rozhodnutí. Právě výskyt zvláště chráněných druhů obojživelníků a vzácných druhů ptáků byl podle žalovaného důvodem především k regulaci rybí obsádky a stanovení kompenzačních podmínek. Soud tedy dospěl k závěru, že není v rozporu se zákonem, pokud posudek Mgr. Maštery byl vyhotoven ve vztahu k několika rybníkům. [11] Žalobce sice nebyl vyrozuměn o provedení důkazu znaleckým posudkem Mgr. Maštery, ze spisu je ovšem zřejmé, že byl vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí (kde je mj. uvedeno, že podkladem jsou znalecké posudky), žalobce do spisu nahlédl a se znaleckými posudky (i se znaleckým posudkem Mgr. Maštery) se seznámil a měl možnost se k nim vyjádřit. [12] Nedodržení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť nemá žádný vliv na zákonnost rozhodnutí. Pokud žalobce měl za to, že je žalovaný nebo prvostupňový správní orgán ve věci nečinný, mohl se bránit dle § 80 správního řádu. To však žalobce neučinil. Žalobce ani nemá pravdu, že žalovaný měl řízení rozdělit na řízení o žádosti pro krmiva rostlinného původu, k jejichž aplikaci není potřebný souhlas podle § 39 odst. 12 vodního zákona, a na řízení o žádosti pro hnojiva a medikace. Soud konstatoval, že přikrmování ryb krmivy rostlinného původu nevyžaduje řízení o výjimce podle § 39 vodního zákona. V daném případě však rozhodoval orgán ochrany přírody o výjimce podle § 4 odst. 2 ZOPK. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žal