4 As 91/2020 — Nejvyšší správní soud

4 As 91/2020- 45 - text 4 As 91/2020 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: JUDr. L. L. Č., zast. Mgr. et Mgr. Tomášem Němečkem, advokátem, se sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalované: Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, se sídlem Sněmovní 4, Praha 1, zast. JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem Bělehradská 643/77, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí vedoucího žalované ze dne 26. 10. 2017, č. j. VKPS 11209/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 11 A 1/2018 - 56, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 11 A 1/2018  56, se zrušuje. II. Rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 26. 10. 2017, č. j. VKPS 11209/2017, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. V řízeních o kasační stížnosti a o žalobě proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 26. 10. 2017, č. j. VKPS 11209/2017, je žalovaná povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. et Mgr. Tomáše Němečka. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Vedoucí samostatného oddělení styku s veřejností žalované rozhodnutím ze dne 22. 9. 2017, č. j. PS2017/9683, podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), částečně odmítla žádost žalobce ze dne 1. 9. 2017 o poskytnutí informace ve věci hospodaření poslaneckých klubů, a to v části týkající se poskytnutí peněžních deníků poslaneckých klubů. [2] Vedoucí žalované rozhodnutím ze dne 26. 10. 2017, č. j. VKPS 11209/2017, podle § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítl odvolání žalobce a uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. [3] Vedoucí žalované v odůvodnění rozhodnutí o odvolání uvedl, že peněžní deníky poslaneckých klubů jsou pouze pomocnou evidencí, která slouží jako podklad k vedení účetnictví. Navíc obsahují údaje, z nichž jsou jednoznačně identifikovatelní příjemci plateb. Žalovaná přitom nemá k dispozici souhlas těchto osob se zveřejněním jejich osobních údajů podle § 5 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Žalobci však byly poskytnuty všechny ostatní informace, o něž žádal, a to popis kontrol hospodaření poslaneckých klubů, informace o auditech hospodaření poslaneckých klubů a informace o účtování celkových výdajů příspěvků poslaneckým klubům. Peněžní deníky poslaneckých klubů však z uvedených důvodů žalovaná poskytnout odmítla. [4] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 11. 2. 2020, č. j. 11 A 1/2018 - 56, zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí o odvolání. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že žalobcova žádost o poskytnutí informace nesplňovala podmínky vymezené nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (dále jen „platový nález“). Jím došlo k výraznému judikaturnímu posunu v otázce poskytování informací, což lze aplikovat i na jinou oblast, nežli pouze na informace o platech a dalších příjmech veřejných zaměstnanců, jimiž se nález zabýval. Ten oproti předchozí praxi zdůrazňuje potřebu zjištění dalších skutečností za účelem posouzení, nakolik veřejný zájem na poskytnutí informace převyšuje zájmy soukromé, a to směrem k dalším skutečnostem, které až dosud posuzovány nebyly. [5] Podmínky stanovené uvedeným nálezem však žalobcova žádost podle městského soudu nesplňovala, neboť z ní nebylo možné zjistit důvod, pro který o poskytnutí informace žádal. Teprve až v doplnění žádosti ze dne 15. 9. 2017 žalobce uvedl, že informaci potřebuje pro diplomovou práci zaměřenou na poslanecké kluby. Argumentaci nutností veřejné kontroly nakládání s finančními příspěvky poskytnutými poslaneckým klubům přitom uplatnil žalobce až v podané žalobě. Stejně tak až v žalobě poprvé argumentoval akademickou obcí jako jednoho z tzv. „společenských hlídacích psů“ přispívajících k zachování a rozvoji demokratických hodnot a vyvolání celospolečenské diskuze. [6] Při posuzování konkrétních podmínek stanovených platovým nálezem dospěl městský soud k závěru, že využití údajů v diplomové práci ještě nedokládá záměr směřující k vyvolání diskuze o věci veřejného zájmu. Tento záměr žalobce netvrdil, ani dostatečně nedoložil, neboť ve své žádosti neuvedl, jak by měla jím vypracovaná diplomová práce přispět ke kontrole hospodaření poslaneckých klubů. Naopak z podané žádosti a průběhu správního řízení je patrné, že žalobcem požadovaná informace má sloužit výlučně jemu jako podklad pro diplomovou práci, tedy k jeho soukromému účelu. Městský soud neměl za splněnou ani podmínku, že žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“. Tato podmínka nemůže být splněna ani tím, že tuto funkci plní akademická obec, neboť ta v projednávané věci není účastníkem řízení. Soud by tedy mohl pouze posuzovat, zda funkci tzv. „společenského hlídacího psa“ plní právě žalobce, nikoli zda tuto roli zastává zcela obecně zmíněná akademická obec, případně jiný subjekt. Žalobce však ani netvrdil, že by on sám takovou roli plnil a žádnou argumentaci k tomu neuvedl. Městský soud proto dospěl k závěru, že ani tato podmínka splněna nebyla. [7] Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny všechny podmínky stanovené platovým nálezem pro to, aby povinnému subjektu vznikla povinnost požadované peněžní deníky poslaneckých klubů zaslat, dospěl městský soud k závěru, že odmítnutí poskytnutí této informace nebylo porušením povinnosti vyplývající z čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, neboť za dané situace bylo nutné upřednostnit právo na ochranu soukromí osob uvedených v požadovaných peněžních denících. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanoveních § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatel namítl, že platový nález na projednávanou věc zčásti vůbec nelze aplikovat. V té části, v níž ho aplikovat lze, jej pak městský soud aplikoval nesprávně. Platový nález se totiž zabývá otázkou střetu práva na soukromí vedoucích zaměstnanců místní samosprávy a práva na informace v případech podání žádosti o poskytnutí informace o jejich platech a odměnách. Vzhledem k tomu, že právo na soukromí upravené v čl. 10 Listiny základních práv a svobod se nevztahuje na právnické osoby, je argumentace platovým nálezem v rozsahu, v němž peněžní deníky zachycují transakce s právnickými osobami, zcela nepřiléhavá. Ani v případě podnikajících fyzických osob se platový nález neuplatní, neboť v jejich případě nejsou v peněžních denících poslaneckých klubů obsaženy informace o jejich platových poměrech. Tyto informace tak měly být žalovanou poskytnuty bez ohledu na splnění podmínek stanovených platovým nálezem. [10] Tím, že městský soud tyto skupiny požadovaných informací nerozlišil a nijak neodůvodnil neposkytnutí informace týkající se právnických osob a podnikajících fyzických osob, zatížil podle stěžovatele napadený rozsudek nepřezkoumatelností. K neposkytnutí uvedené informace totiž městský soud nevedly žádné z odůvodnění rozsudku seznatelné důvody. [11] Aplikace podmínek platového nálezu tak přichází v úvahu pouze v souvislosti s výdaji za činnost pracovníků poslaneckých klubů. Stěžovatelova žádost však podle jeho názoru stanovené podmínky naplňuje. V této souvislosti stěžovatel poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž je podmínku způsobilosti informace přispět k diskuzi o věci veřejného zájmu nutné vykládat ve prospěch práva na informace. Roli tzv. „společenského hlídacího psa“ nemusí plnit pouze novináři a nevládní organizace, nýbrž i akademici. Toto tvrzení stěžovatel doplnil o odkaz na relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Výklad městského soudu je tak podle něho překroucením judikatury Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu, neboť právo na informace vykládá zužujícím způsobem. [12] Konkrétně k podmínkám stanoveným platovým nálezem stěžovatel uvedl, že diplomové práce se nevýdělečně zveřejňují. Jedná se tedy o sběr veřejně přístupných informací, jenž probíhá způsobem obdobným novinářským postupům. Informace o obsahu peněžních deníků poslaneckých klubů jsou pravidelně předmětem zájmu sdělovacích prostředků. Zákon o svobodném přístupu k informacím žadateli neukládal a neuklád