6 Ads 209/2019 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 209/2019- 33 - text 6 Ads 209/2019 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce: P. Č., zastoupený JUDr. Dušanem Sulitkou, Ph.D., advokátem sídlem Nové sady 996/25, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. dubna 2019 č. j. MPSV-2019/61226-913, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2019 č. j. 54 Ad 8/2019 - 24 takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce podal dne 4. února 2019 žádost o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje, v níž uvedl, že si potřebuje vyprat prádlo, přičemž azylový Dům Sv. Pavla v Českých Budějovicích poskytuje levný přístup k pračce a sušičce jen registrovaným uživatelům Denního centra, jinak je běžná komerční cena 249 Kč za 3 kg prádla, respektive 549 Kč za 8 kg prádla. Žalobce není uživatelem azylového domu, protože denní centrum s omezenou kapacitou jako noclehárna nedovoluje kupříkladu připojení k elektřině a internetu, jídlo zdarma se vydává v poledne, nikoli až večer, je tam nemalé bezpečnostní riziko. Nevyprané prádlo může žalobci zplesnivět vzhledem k vysoké vlhkosti v užívaném provizorním přístřešku. [2] Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) žadatele vyzval, aby objasnil přibližné množství oblečení a frekvenci praní oblečení za kalendářní měsíc. Žalobce odpověděl, že nemá váhu, kterou by ošacení mohl zvážit, v místě bydliště pral jednou za 4 – 7 měsíců za poplatek 50 Kč (asi 10 kg), který nezahrnoval prací prášek. [3] Úřad práce telefonicky kontaktoval pracovníka nízkoprahového denního centra v Českých Budějovicích za účelem ověření podmínek a ceny využití pračky v tomto centru. Zjistil, že v denním centru je pračka za 10 Kč a sušička za stejnou cenu, prací prášek je k dispozici zdarma. Podmínkou využití pračky v rámci sociální služby je uzavření smlouvy se sociální pracovnicí denního centra, klient musí být střízlivý. V pračce lze vyprat přibližně 4 kg prádla. [4] Rozhodnutím ze dne 19. února 2019 č. j. 13451/2019/CBU úřad práce žalobci přiznal mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje ve výši 60 Kč. Při stanovení výše dávky úřad vycházel z množství prádla uvedeného žalobcem a ze zjištěné ceny za využití pračky a sušičky v nízkoprahovém denním centru Dům Sv. Pavla. Dle názoru úřadu práce nejsou s využitím nízkoprahového denního centra spojeny žádné těžko překonatelné povinnosti či závazky, kvůli kterým by žalobce nemohl tuto službu využít. [5] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí úřadu práce. Stejně jako úřad práce žalovaný shledal, že výše dávky odpovídá ceně za praní prádla v nízkoprahovém denním centru. Ani žalovaný nezjistil žádný závažný důvod, který by žalobci znemožnil užívat služby tohoto centra. Dům Sv. Pavla se nachází v místě bydliště žalobce, poskytuje službu nízkoprahového denního centra pro lidi bez domova a umožňuje využití pračky. Není nutné uzavírat písemnou smlouvu o poskytování této sociální služby. [6] Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) následně konstatoval, že žalovaný řádně odůvodnil úvahu o výši dávky mimořádné okamžité pomoci přiznané žalobci. Tato dávka byla stanovena odhadem na základě údajů o množství prádla vypraného v předchozím období, které poskytl žalobce. Správní uvážení žalovaného nevybočilo ze zákonného rámce, a proto krajský soud žalobu rozsudkem označeným v návětí zamítl. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [7] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včas kasační stížnost. Namítal, že krajský soud nepřezkoumal rozhodnutí žalovaného, pouze okomentoval podklady založené ve správním spise a zcela ignoroval některá žalobní tvrzení, jeho rozsudek je tudíž nepřezkoumatelný. Krajský soud převrátil naruby dikci soudního řádu správního, který umožňuje přezkum správního uvážení. Výše přiznané dávky nebyla zásadní právní otázkou, kterou stěžovatel v žalobě vznesl. Tyto zásadní otázky však krajský soud „otupil, resp. zesměšnil“. [8] Prostřednictvím ustanoveného zástupce pak stěžovatel poukázal na nesprávnost právních závěrů krajského soudu ohledně otázky, zda stěžovatel vůbec může využívat služby nízkoprahového denního centra. V tomto směru bylo zcela relevantní stěžovatelovo tvrzení, že není osobou bez přístřeší ve smyslu § 61 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Úřad práce zjišťoval pouze ceny služeb nízkoprahového denního centra, avšak pouze v obecné rovině, aniž by se zabýval faktickou dostupností této služby pro stěžovatele. Bylo též nutné zabývat se tím, zda je daná služba vhodná pro osobu ve stěžovatelově postavení a zda nehrozí zásah do důstojnosti stěžovatele. Stěžovatel byl v rozporu se zněním zákona nucen uzavřít s provozovatelem nízkoprahového denního centra smlouvu. Za racionální považuje stěžovatel i svou úvahu, zda jsou pro něj vůbec služby nízkoprahového denního centra vhodné, a to i proto, že některé oblečení stěžovatele lze bez poškození čistit jen v čistírně. Orgány pomoci v hmotné nouzi mají ze zákona povinnost spolupracovat s provozovateli sociálních služeb, žalovaný měl proto povinnost věnovat pozornost konkrétní dostupnosti služeb nízkoprahového denního centra pro stěžovatele, tedy tomu, zda stěžovateli poskytnutých 60 Kč skutečně umožní vyprat si oblečení v tomto centru. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázal na své vyjádření k žalobě a uvedl, že se plně ztotožňuje s postupem a se závěry krajského soudu. [10] Dne 11. prosince 2019 obdržel Nejvyšší správní soud žádost ustanoveného zástupce stěžovatele o zrušení ustanovení odůvodněnou narušením vztahu se stěžovatelem, útoky stěžovatele na osobu ustanoveného zástupce a nespokojeností stěžovatele s výsledky práce ustanoveného zástupce i přes dodržování pokynů stěžovatele. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [11] K žádosti zástupce stěžovatele o zrušení jeho ustanovení zástupcem stěžovatele Nejvyšší správní soud uvádí, že ačkoli v ní uvedené důvody svědčí o narušení vztahu důvěry mezi stěžovatelem a zástupcem, není v tomto případě na místě advokáta zprošťovat zastupování stěžovatele. V době, kdy Nejvyšší správní soud obdržel žádost o zproštění zastupování stěžovatele, již JUDr. Sulitka za stěžovatele učinil veškeré potřebné úkony a jiný zástupce by se stěžovateli ustanovoval pouze za tím účelem, aby bylo komu doručit tento rozsudek – zastoupení advokátem ustanoveným Nejvyšším správním soudem je totiž omezeno jen na řízení o kasační stížnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. června 2018 č. j. 8 As 167/2017 - 58, č. 3766/2018 Sb. NSS). Takový postup nepovažuje Nejvyšší správní soud za hospodárný ani nutný. [12] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [13] Podle § 36 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, má nárok na mimořádnou okamžitou pomoc osoba, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. Výše mimořádné okamžité pomoci se v tomto případě stanoví až do výše jednorázového výdaje [§ 37 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi]. [14] V projednávané věci není sporu o tom, že stěžovatel je osobou v hmotné nouzi podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť nemá prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje za vyprání oblečení. Stěžovatel však zpochybňuje výši mimořádné okamžité pomoci, již mu žalovaný přiznal, a to s argumentem, že nemůže využít služeb nízkoprahového denního centra, u něhož úřad práce zjišťoval ceny za použití pračky a sušičky prádla. Dále stěžovatel namítá, že jej provozovatel nízkoprahového denního centra nutí v rozporu se zákonem k uzavření smlouvy a že pro něj nemusí být služba nízkoprahového denního centra dostupná, respektive že pro některé jeho oblečení není praní v pračce vhodné. [15] Podle § 61 odst. 1 zákona o sociálních službách poskytují nízkoprahová denní centra ambulantní, popřípadě terénní služby pro osoby bez přístřeší. Tyto služby zahrnují a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, b) poskytnutí stravy nebo pom