6 As 47/2020 — Nejvyšší správní soud

6 As 47/2020- 75 - text 6 As 47/2020 - 77 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Ing. arch. R. J., proti žalovanému: Úřad městské části Praha 16, se sídlem Václava Balého 23/3, Praha 16, zastoupenému JUDr. Danou Šmídovou, advokátkou se sídlem U Kříže 610/14, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Ing. arch K. P., II. Ing. V. K., III. A. N., IV. Z. S., V. I. P., VI. Ing. O. G., VII. Ing. Z. G., VIII. D. S., IX. T. S., X. F. H., XI. M. P., XII. J. Š., XIII. P. V., XIV. JUDr. V. O., XV. Mgr. Bc. Z. H., XVI. R. F., XVII. S. K., XIII. M. T., XIX. D. R., XX. M. S., XXI. J. H., XXII. Ing. J. J., XXIII. Ing. M. M., XXIV. P. L., XXV. J. R., XXVI. A. H., XXVII. Z. D., XXVIII. K. H., XXIX. B. S., XXX. Ing. M. K., XXXI. Mgr. J. N., XXXII. P. P., XXXIII. N. R., XXXIV. M. R., XXXV. Ing. O. B., XXXVI. E. B XXXVII. J. Š., XXXVIII. Mgr. Z. P., XXXIX. Z. P., XL. J. T., XLI. J. K., XLII. S. H., XLIII. A. M., XLIV. V. K., XLV. P. V., XLVI. K. K., XLVII. B. B., XLVIII. K. Š., XLIX. M. R., L. T. R. LI. M. H., LII. L. H., LIII. J. K., LIV. Mgr. A. N., týkající se žaloby proti výroku II rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2019, č. j. 002823/19/OVDŽP, sp. zn. 008806/19/OVDŽP/Mh, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2020, č. j. 14 A 128/2019 – 154 takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení I až LIV nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Ministerstvo vnitra České republiky požádalo žalovaného o vydání územního rozhodnutí pro stavbu nazvanou „΄ROZVOJ AREÁLU ZBRASLAV – areál Policejního prezidia ČR΄ Praha 5 – Zbraslav, při komunikaci Na Baních“. Žalovaný výrokem I v návětí citovaného rozhodnutí rozhodl o umístění stavby a výrokem II vyloučil odkladný účinek odvolání podle § 85 odst. 2 písm. a), b) i c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Proti výroku II tohoto rozhodnutí podal žalobce, který byl z důvodu vlastnictví potenciálně dotčené nemovité věci účastníkem územního řízení, žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud v návětí označeným rozsudkem výrok II rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobce [2] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítal zmatečnost řízení před soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), která měla spočívat v chybějící podmínce řízení. Žalobce totiž v průběhu řízení před městským soudem prodal bytovou jednotku s příslušnými podíly na budově a pozemcích v katastrálním území Zbraslav, od které bylo odvozeno jeho účastenství v územním řízení. Stěžovatel přiložil výpis z katastru nemovitostí, z kterého plyne, že žalobce s právními účinky ode dne 6. 11. 2019 pozbyl vlastnické právo k výše uvedeným nemovitým věcem. Jejich prodejem pozbyl žalobce podle stěžovatele způsobilost být účastníkem řízení o podané žalobě, jakož i aktivní legitimaci. Městský soud měl k této skutečnosti přihlédnout z úřední povinnosti a neměl ve věci meritorně rozhodovat. Tím, že takto nepostupoval, zatížil městský soud řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozsudku. Na podporu své argumentace stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010 – 255, č. 2377/2011 Sb. NSS. [3] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v době podání správní žaloby i v době vydání rozhodnutí stěžovatele byl vlastníkem bytu na ulici P. 1486/2, P. 5. Stěžovatel měl před soudem uplatnit námitku ztráty žalobcovy aktivní legitimace, nebylo by to však nic platné, neboť správní řízení již bylo pravomocně skončeno a v jeho průběhu žalobcova aktivní legitimace neodpadla. Rozsudek, na který odkázal stěžovatel, podle žalobce na zde posuzovanou věc nedopadá. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná. [5] V dané věci není pochyb o tom, že žalobce byl v době podání žaloby (dne 5. 8. 2019) k jejímu podání aktivně legitimován, ani o tom, že v průběhu řízení o žalobě žalobce prodal dotčené nemovité věci, čímž pozbyl aktivní legitimaci, a to podle výpisu z katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 6. 11. 2019. [6] Aktivní legitimaci však nelze zaměňovat se způsobilostí být účastníkem řízení nebo s procesní způsobilostí tak, jak ve svých kasačních tvrzeních učinil stěžovatel. [7] Způsobilost být účastníkem řízení definuje soudní řád správní v § 33 odst. 2 takto: „Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a správní orgán; jinak i ten, komu ji zákon přiznává.“ [8] Procesní způsobilost stanoví § 33 odst. 3 s. ř. s. takto: „Účastník je způsobilý samostatně činit v řízení úkony (dále jen „procesní způsobilost“) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.“ [9] Samotnou aktivní legitimaci je možno rozlišit na procesní a věcnou. Aktivní procesní legitimaci (také „žalobní legitimaci“) má podle § 65 odst. 1 s. ř. s. ten, „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti“. Jedná se o podmínku přípustnosti žaloby, která je založena již tvrzením žalobce, které směřuje proti rozhodnutí správního orgánu. [10] Aktivní věcná legitimace pak vypovídá o hmotněprávním vztahu účastníka řízení k projednávané věci a je otázkou důvodnosti žaloby. Předpokladem aktivní věcné legitimace je tedy to, že je žalobce nositelem veřejného subjektivního práva, jehož ochrany se před soudem domáhá (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 – 86). [11] V tomto případě je třeba posoudit následek ztráty aktivní legitimace, neboť žalobce prodal v průběhu řízení před městským soudem nemovité věci, jejichž vlastnictví zakládalo jeho účastenství v územním řízení a tím i jeho aktivní legitimaci v řízení o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele. S tím se pojí otázka, zda byl městský soud povinen vzít tuto skutečnost v potaz, případně za jakých podmínek. [12] Soudní řád správní neupravuje pro řízení před správními soudy procesní následky singulární sukcese, tedy vstupu právního nástupce do určitého práva či povinnosti, proto je třeba přiměřeně použít ustanovení prvé a třetí části zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 64 s. ř. s. Na případy změny aktivní či pasivní legitimace, k nimž dochází po zahájení řízení bez toho, že by účastník zároveň ztrácel způsobilost být účastníkem řízení nebo procesní způsobilost, dopadá § 107a o. s. ř. [13] Podle § 107a o. s. ř. platí, že „má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.“ [14] Možnost připuštění vstupu nového účastníka řízení na místo dosavadního účastníka na základě § 107a o. s. ř. v soudním řízení správním dovodil Nejvyšší správní soud např. v rozsudcích ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010 – 255, a ze dne 24. 1. 2013, č. j. 4 As 72/2012 – 52. [15] Rozsudek ve věci sp. zn. 4 As 72/2012 se zabýval procesním nástupnictvím v důsledku prodeje podniku při zpeněžení majetkové podstaty podle § 290 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, a pro zde souzenou věc je podstatné především připuštění aplikace § 107a o. s. ř.; skutkové okolnosti jsou zcela odlišné a pro zde posuzovanou věc nepodstatné. [16] V rozsudku ve věci sp. zn. 7 As 9/2010 se jednalo o převod vlastnického práva k nemovité věci, k němuž došlo v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu. Městský soud se o tomto převodu dozvěděl před vydáním rozhodnutí a v rozsudku uvedl, že ačkoliv žalobkyně již nebyla v době jeho vydání spoluvlastnicí dotčených nemovitých věcí, tato okolnost jí neubírá právo na projednání žaloby. Nejvyšší správní soud městskému soudu nepřisvědčil a dospěl k závěru, že dojde-li v průběhu soudního řízení ke změně v právních vztazích a krajský soud se tuto skutečnost dozví, je povinen k takové změně přihlédnout z úřední povinnosti a poučit daného účastníka řízení o možnosti podat návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř.