1 As 191/2021 — Nejvyšší správní soud

1 As 191/2021- 92 - text  1 As 191/2021 - 95 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: FIT AG, se sídlem Am Grohberg 1, Lupburg, Spolková republika Německo, zastoupená JUDr. Jakubem Lichnovským, advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, proti žalovanému: Katastrální úřad pro hl. m. Prahu, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 3 A 136/2020  83, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně je zástavní věřitelkou společnosti A3/94 Property v. o. s. (dříve Echoplex investment a. s.). A3/94 Property v. o. s. uzavřela s žalobkyní dne 7. 2. 2020 zástavní smlouvu, kterou zřídila zástavní právo a zákaz zcizení k pozemkům p. č. 2917/33, 2917/34, 2917/35, 2917/36, 2917/37 a 2917/38 zapsaných v k. ú. Ruzyně v hlavním městě Praze. Na základě územního rozhodnutí ze dne 3. 2. 2017, č. j. MCP6 002224/2017, a geometrického plánu č. 3095172491/2019, byly pozemky rozděleny na nové parcely, a to k žádosti obce Tuchoměřice. Samotné územní rozhodnutí bylo vydáno na návrh Ředitelství silnic a dálnic ČR, p. o., za účelem povolení umístění stavy nové „Mimoúrovňové křižovatky Aviatická“. Vznikly tak pozemky, resp. parcely, parc. č. 2917/116 (z původního pozemku parc. č. 2917/34), parc. č. 2974/16 (z původního pozemku parc. č. 2917/37) a parc. č. 2917/113, 2917/114, 2974/12, 2974/13 (z původního pozemku parc. č. 2917/38). [2] V postupu žalovaného spatřovala žalobkyně nezákonný zásah do jejích práv, neboť v důsledku zaměření a rozdělení pozemků se snížila jejich výměra, a tedy hodnota zástavy. Žalobkyně proto podala žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). V ní namítala, že nezákonným zásahem žalovaného bylo zasaženo jak do práv žalobkyně, vyplývajících z jejího postavení zástavního věřitele k předmětným pozemkům, představujícím zajištění jejích pohledávek za společností A3/94 Property v. o. s., tak do vlastnického práva této společnosti. Nezákonnost žalobkyně spatřovala v nedostatečnosti územního rozhodnutí k zápisu geometrického plánu, v nevyznačení plomby k zápisu rozdělení pozemků a v rozdělení pozemků na základě žádosti neoprávněné osoby. Žalobkyně uvedla, že společnost A3/94 Property v. o. s. podala samostatnou žalobu proti nezákonnému zásahu, která je vedena u městského soudu pod sp. zn. 6 A 122/2020. [3] Městský soud žalobu odmítl, neboť byla podána osobou zjevně neoprávněnou. Podle soudu se zástavní věřitel nemůže v tomto případě úspěšně domáhat deklarace nezákonného zásahu. Je tomu tak proto, že přímé dotčení veřejných subjektivních práv je schopen tvrdit pouze vlastník pozemků, kterých se změna týká. Podle městského soudu se žalobkyně domáhala ochrany veřejných subjektivních jiné osoby. Nadto žalobkyně ani nespecifikovala, jak žalovaný do jejích práv zasáhl, pouze obecně konstatovala, že byla zkrácena na svých právech jako zástavní věřitelka. Dále městský soud konstatoval, že zástavní právo má subsidiární charakter a lze jej uplatnit pouze v případě, že není plněn „primární“ dluh. Zástavní právo nadále vázne na pozemcích, které svou faktickou výměrou korespondují s výměrou před jejich rozdělením. Nešlo tak o zásah, kterým by mohla být žalobkyně jakkoliv zkrácena. II. Obsah kasační stížnosti [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení městského soudu kasační stížností, a to z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). S ohledem na to, že spor se vede výlučně o otázce odmítnutí, nepovažuje Nejvyšší správní soud za nezbytné rekapitulovat věcné námitky týkající se snížení hodnoty zástavy. Proto uvádí pouze ty námitky, jimiž stěžovatelka zpochybňuje právní názor městského soudu ve vztahu k odmítnutí žaloby. [5] Stěžovatelka především uvádí, že je schopna bránit svá práva pouze žalobou na ochranu před zákonným zásahem, neboť nemá kontrolu nad žalobou podanou společností A3/94 Property v. o. s. Stěžovatelka především chrání hodnotu své zástavy, a tak nejsou práva chráněná společností A3/94 Property v. o. s. totožná s právy chráněnými stěžovatelkou. K tomu stěžovatelka uvedla, že výměra pozemků se po rozdělení snížila o 1 m2. Stěžovatelka současně upozornila na § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Podle tohoto ustanovení je stěžovatelka povinna využít všech procesních prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků. Stěžovatelka také nevylučuje postup podle dohody mezi Spolkovou republikou Německo a Českou a Slovenskou Federativní republikou o vzájemné ochraně investic. Podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 11. 1995, Pressos Compania Naviera S. A. a ostatní proti Belgii, stížnost č. 17849/91 nebo podle rozsudku ze dne 18. 4. 2002, Ouzounis a ostatní proti Řecku, stížnost č. 49144/99, jsou pohledávka a její zajištění považovány za majetek a jsou tak chráněny podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Stejná ochrana platí podle Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalovaný pak v rozporu s touto judikaturou dovozuje z § 28 a 31 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) a § 30 odst. 3 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), že stěžovatelka nemá právo účastnit se řízení o rozdělení pozemků, ale ani se o takovém řízení nedozví z katastru nemovitostí, ač jej sleduje. Nadto pak tento proces může „spustit“ osoba, jež není vlastníkem rozdělovaných pozemků, a stěžovatelka je tak nucena pouze přihlížet tomu, jak se jí hodnota zástavy „drolí pod nohama“. [6] Stěžovatelka dále cituje z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. III. ÚS 84/20, v němž Ústavní soud dovodil, že orgány činné v trestním řízení mají přiznat zástavnímu věřiteli postavení osoby zúčastněné na trestním řízení. V opačném případě by zástavnímu věřiteli bylo odepřeno právo podílet se na průběhu trestního řízení, v němž má být rozhodováno o jeho majetkových právech. Z citované judikatury pak stěžovatelka dovozuje zásah do práva vlastnit majetek a také do práva na spravedlivý proces. Žalovaný postupem podle § 28 katastrálního zákona degradoval ochranu procesních práv společnosti A3/94 Property v. o. s. a stejně tak stěžovatelky. Toto posouzení je problematické proto, že sice jde o rozdělení pozemků beze změny vlastníka, avšak v důsledku takového rozdělení je snížena hodnota zástavy. Ústavně konformní výklad poté vede k závěru, že je třeba předmětnou operaci posoudit jako vklad. I kdyby šlo pouze o záznam, je třeba ústavně konformním výkladem dovodit, že i v tomto případě je namístě tzv. zaplombování. [7] Závěrem stěžovatelka konstatovala, že výklad § 30 odst. 3 katastrální vyhlášky ad absurdum vede k závěru, že osoba bez vztahu k pozemku, může podávat ohlášení týkající se pozemků například svých sousedů. Podle § 498 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), je zástavní právo jako věcné právo nemovitou věcí. Jakýkoliv zásah do tohoto práva je pak možné činit pouze na základě zákona. Katastrální vyhláška je však podzákonný předpis, a proto je třeba ji vykládat v souladu s ústavním pořádkem. Závěrem stěžovatelka konstatovala také porušení práva na rovné zacházení, protože žalovaný dal přednost obci Tuchoměřice před stěžovatelkou. [8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Poté přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že není důvodná. [10] V nynější věci je sporné to, zda mohla stěžovatelka jako zástavní věřitelka s úspěchem namítat nezákonný zásah za situace, kdy se v důsledku jednání žalovaného snížila výměra zastavených pozemků. [11] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005  65, je třeba k poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. splnit následující podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem či donucením správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasa