— Nejvyšší správní soud

13 Kss 7/2020- 78 - text pokračování 13 Kss 7/2020 - 84 ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Antonína Draštíka, JUDr. Petra Kulawiaka, Mgr. Ing. Michala Hanycha, JUDr. Petra Čápa a prof. JUDr. Markéty Selucké, Ph.D., v právní věci kárného navrhovatele předsedy Krajského soudu v Plzni Mgr. Alexandra Krysla, proti kárně obviněné Mgr. Soně Kacovské, místopředsedkyni Krajského soudu v Plzni, zast. Markem Görgesem, advokátem se sídlem Žižkova 52, Plzeň, v řízení o kárné odpovědnosti soudkyně, o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 27. 11. 2020, takto: Mgr. Soňa Kacovská, nar. X, bytem X, místopředsedkyně Krajského soudu v Plzni se zprošťuje, podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kárný zákon“), kárného návrhu pro skutek spočívající v tom, že jako soudkyně Krajského soudu v Plzni převzala dne 17. 9. 2020 od Mgr. Miloslava Sedláčka, tehdejšího předsedy Krajského soudu v Plzni, jmenování do funkce předsedkyně senátu Krajského soudu v Plzni s účinností od 18. 9. 2020, ačkoli si byla vědoma, že z důvodu svého zařazení na insolvenčním úseku rozhodovala v souladu se zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, jako samosoudkyně, a tudíž funkci předsedkyně senátu nemohla fakticky vykonávat, a této funkce se odmítla vzdát, přestože k tomu byla dne 10. 11. 2020 písemně vyzvána předsedou Krajského soudu v Plzni, Mgr. Alexandrem Kryslem, čímž měla spáchat kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“), protože skutek není kárným proviněním. Odůvodnění: I. Návrh na zahájení kárného řízení [1] Dne 30. 11. 2020 podal předseda Krajského soudu v Plzni (dále též „kárný navrhovatel“) podle § 8 odst. 1, odst. 2 písm. f) kárného zákona k Nejvyššímu správnímu soudu, jako soudu kárnému, návrh ze dne 27. 11. 2020 na zahájení kárného řízení proti místopředsedkyni Krajského soudu v Plzni Mgr. Soně Kacovské (dále též „kárně obviněná“). Obvinil ji ze zaviněného jednání, kterým měla narušit důstojnost soudcovské funkce, čímž měla spáchat kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Skutek vymezil kárný navrhovatel tak, že kárně obviněná „jako soudkyně Krajského soudu v Plzni převzala dne 17. 9. 2020 od Mgr. Miroslava Sedláčka, bývalého předsedy Krajského soudu v Plzni, jmenování do funkce předsedkyně senátu Krajského soudu v Plzni s účinností od 18. 9. 2020, byť si byla plně vědoma skutečnosti, že z důvodu svého zařazení na insolvenčním úseku soudu rozhoduje v souladu s insolvenčním zákonem jako samosoudkyně a funkci předsedkyně senátu tudíž nemůže řádně vykonávat, a této funkce se odmítla vzdát, byť k tomu byla Mgr. Alexandrem Kryslem, předsedou Krajského soudu v Plzni, písemně vyzvána dne 10. 11. 2020.“ Kárný soud na tomto místě podotýká, že citovanou skutkovou větu výše ve výroku tohoto rozhodnutí formulačně upravil, aniž by tím byla dotčena podstata žalovaného skutku. [2] V odůvodnění návrhu kárný navrhovatel uvedl, že kárně obviněná je od 1. 1. 2014 zařazena rozvrhem práce k výkonu soudnictví na občanskoprávním úseku prvního stupně, oddělení insolvenční a konkursní, kde dosud působí. Dne 20. 11. 2014 byla jmenována místopředsedkyní Krajského soudu v Plzni pro obchodní a insolvenční úsek, její funkční období nadále trvá. Dne 17. 9. 2020 byla kárně obviněná tehdejším předsedou Krajského soudu v Plzni, Mgr. Miloslavem Sedláčkem, s účinností od 18. 9. 2020 jmenována podle § 104 odst. 3 zákona č. 6/2020 Sb. předsedkyní senátu Krajského soudu v Plzni. Téhož dne převzala kárně obviněná jmenovací dekret. Předtím nicméně vydala soudcovská rada Krajského soudu v Plzni k jejímu jmenování negativní stanovisko a doporučila tehdejšímu předsedovi soudu opětovně předložit návrh na jmenování až v souvislosti se zařazením kárně obviněné na úsek „Co“ a s přihlédnutím k aktuální personální situaci vyplývající z očekávané změny v systemizaci soudů. [3] Kárný navrhovatel dodal, že o rozhodnutí tehdejšího předsedy soudu jmenovat kárně obviněnou předsedkyní senátu se dozvěděl bezprostředně po svém nástupu do funkce předsedy soudu, tj. dne 1. 10. 2020. [4] Kárný navrhovatel má za to, že pro vydání jmenovacího dekretu nebyly splněny zákonné požadavky. Kárně obviněná působila a aktuálně nadále působí na insolvenčním úseku, kde jedná a rozhoduje v prvním stupni v souladu s § 12 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), při zohlednění úpravy obsažené v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) jako samosoudkyně. Podotýká, že v tomto směru ani do budoucna on sám neplánuje žádné změny, které by opodstatňovaly setrvání kárně obviněné ve funkci předsedkyně senátu. Na civilním úseku Krajského soudu v Plzni, kam měla být kárně obviněná po skončení funkčního období místopředsedkyně soudu patrně podle představ předchozího předsedy soudu přeřazena, není aktuální potřeba dalšího předsedy senátu. Na to byla kárně obviněná upozorněna a byla vyzvána, aby se funkce předsedkyně senátu vzdala, což ovšem odmítla. [5] Kárný navrhovatel vyjadřuje nesouhlas s názorem svého předchůdce ve funkci předsedy soudu, že se jmenováním kárně obviněné do funkce předsedkyně senátu nebudou spojeny platové náklady. Je sice pravdou, že aktuálně platí pro kárně obviněnou vyšší platový koeficient spojený s funkcí místopředsedkyně soudu, nicméně platový koeficient spojený s funkcí předsedkyně senátu bude aktivován, jakmile pozbude funkce místopředsedkyně soudu. Tím by vznikl neodůvodněný výdaj ze mzdových prostředků Krajského soudu v Plzni, neboť kárný navrhovatel i nadále počítá se zařazením kárně obviněné na insolvenčním úseku, kde rozhoduje jako samosoudkyně. Kárný navrhovatel by tak nepřiměřeně zatížil rozpočet soudu. Navíc by došlo k finančnímu znevýhodnění kolegů kárně obviněné, jež jsou (budou) zařazeni na tomtéž úseku, a kteří vykonávají totožnou náplň práce bez navýšení o platový koeficient předsedy senátu. [6] Odborné a organizační schopnosti kárně obviněné kárný navrhovatel nezpochybňuje, nicméně tyto ještě nepostačují ke jmenování do funkce předsedkyně senátu, kterou fakticky kárně obviněná nevykonává a ani z objektivních důvodů vykonávat nemůže. Rozhodnutí svého předchůdce o jmenování kárně obviněné do funkce předsedkyně senátu proto považuje za chybné. Kárný navrhovatel podotýká, že nedisponuje pravomocí odejmout kárně obviněné funkci předsedkyně senátu, a jelikož ta se odmítla funkce vzdát, nezbývá, může tak učinit jedině kárný soud. [7] Jakkoli kárně obviněná pochybení v podobě jmenování do funkce předsedkyně senátu sama nezpůsobila, svým negativním postojem k rezignaci a setrváváním ve funkci předsedkyně senátu, kterou nevykonává, popsanou nezákonný stav udržuje. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. je soudce povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce. Dále je soudce povinen podle § 80 odst. 6 téhož zákona zachovávat náležitou úctu mimo jiné i k ostatním soudcům. Podle citovaných ustanovení se zákonné povinnosti soudce nemusejí nutně vztahovat jen na oblast jeho rozhodování, ale i na ostatní oblasti jeho života, a nemusejí být výslovně upraveny právními předpisy a jejich posuzování je prováděno z pohledu společenské akceptability a profesní etiky. Důstojné vystupování při výkonu funkce má být pro každého soudce naprostou samozřejmostí. O to víc to platí u funkcionáře soudu, na něhož jsou kladeny vyšší nároky a který má jít ostatním soudcům příkladem. Pojem soudcovské důstojnosti není blíže zákonem specifikován. Kárný navrhovatel ji chápe jako soubor pravidel, v případě soudce pravidel vztahujících se k jejich povinnostem stanoveným zákonem č. 6/2002 Sb., jejichž překročení je z morálního hlediska vnímáno jako nepřípustné, stejně jako výhoda takovým chováním získaná. Pokud se kárně obviněná ani přes výzvu nevzdala funkce předsedkyně senátu, kterou nevykonává, narušila dle názoru kárného navrhovatele tímto svým zaviněným jednáním ve formě úmyslu důstojnost soudcovské funkce, neboť takovéto jednání je v rozporu s profesní etikou a současně představuje diskriminaci ostatních soudců přidělených na insolvenčním úseku, kteří vykonávají shodnou náplň práce, avšak, na rozdíl od kárně obviněné, v pozici samosoudců, čemuž odpovídá i jejich finanční ohodnocení. Jednání spočívající v setrvávání ve funkci předsedkyně senátu nelze podle názoru kárného navrhovatele považovat za zdvořilé a korektní vystupování nejen vůči vedení soudu, ale zejména i vůči všem ostatním soudcům Krajského soudu v Plzni, kteří