4 Ao 1/2021 — Nejvyšší správní soud

4 Ao 1/2021- 83 - text 4 Ao 1/2021 - 88 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci navrhovatele: nezl. A. F., zast. zákonným zástupcem Ing. J. F., proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, v řízení o návrhu na zrušení čl. I. odst. 5 a čl. I. odst. 14 opatření obecné povahy odpůrce ze dne 6. 4. 2021, č. j. MZDR 14600/2021-1/MIN/KAN, takto: I. Opatření obecné povahy ze dne 6. 4. 2021, č. j. MZDR 14600/2021-1/MIN/KAN, bylo v rozsahu čl. I. odst. 5 a čl. I. odst. 14 v rozporu se zákonem. II. Návrh ze dne 7. 4. 2021 se v části, v níž se navrhovatel domáhal, aby odpůrci byl uložen zákaz mimořádným opatřením omezovat prezenční výuku v mateřských školách jinak, než v nezbytně nutném rozsahu a jen pokud odpůrce jednoznačně prokáže, že navýšení epidemiologického rizika oproti stavu bez prezenční výuky v mateřských školách nepřináší větší škody na právu na vzdělání dětí než omezení prezenční výuky, odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Navrhovatel se domáhá zrušení opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví (dále též jen „ministerstvo“) ze dne 6. 4. 2021, č. j. MZDR 14600/2021-1/MIN/KAN (dále též jen „napadené opatření“), v rozsahu ustanovení čl. I. odst. 5 a ustanovení čl. I. odst. 14, včetně odůvodnění uvedených ustanovení. Současně požaduje, aby Nejvyšší správní soud odpůrci zakázal opatřením obecné povahy omezovat prezenční výuku v mateřských školách jinak, než v nezbytně nutném rozsahu a jen pokud odpůrce jednoznačně prokáže, že navýšení epidemiologického rizika oproti stavu bez prezenční výuky v mateřských školách nepřináší větší škody na právu na vzdělání dětí než omezení prezenční výuky. [2] Podáním ze dne 14. 4. 2021 navrhovatel doplnil petit návrhu tak, že pokud pozbude napadené opatření v průběhu řízení platnosti, navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 13 odst. 4 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“). [3] Navrhovatel v návrhu tvrdí, že navštěvuje mateřskou školu FUN 4 kids, s.r.o. v Praze, kterou je mu znemožněno navštěvovat již od 1. 3. 2021, neboť v důsledku vyhlášeného a následně prodlouženého nouzového stavu byla zakázána osobní přítomnost dětí v mateřských školách (s výjimkou mateřských škol při zdravotnických zařízeních) až do 11. 4. 2021. Dne 6. 4. 2021 bylo vydáno napadené opatření, kterým došlo s účinností od 12. 4. 2021 do odvolání k novému omezení provozu mateřských škol [uvedené opatření bylo nahrazeno od 19. 4. 2021 mimořádným opatřením ze dne 12. 4. 2021, č. j. MZDR 14600/2021-2/MIN/KAN (dále jen „druhé mimořádné opatření“) a od 26. 4. 2021 mimořádným opatřením ze dne 19. 4. 2021, č. j. MZDR 14600/2021-3/MIN/KAN (dále jen „třetí mimořádné opatření“) – poznámka soudu]. Skutečnost, že mateřské školy nejsou otevřeny pro žádnou prezenční výuku, vede k tomu, že je navrhovateli upíráno právo na vzdělání bez řádného důvodu. Navrhovatel navštěvuje anglickou mateřskou školu s jazykovou výukou, tudíž v důsledku omezení jejího provozu je mu znemožněn kontakt s rodilým mluvčím na dlouhou dobu, což je pro něj nenahraditelnou ztrátou, kterou lze stěží nahradit půlhodinovou distanční výukou on-line třikrát týdně. [4] Navrhovatel má za to, že důvody omezení provozu mateřských škol uvedené v čl. I. odst. 5 napadeného opatření jsou nedostatečné a nepřezkoumatelné, vytváří diskriminační prostředí pro vzdělávání dětí s ohledem na možnost prezenčního vzdělávání dětí rodičů pouze určitých profesí, uvedených v čl. I. odst. 14 napadeného opatření (např. zaměstnanců finanční správy) či ve vztahu ke vzdělávání děti ze speciálních mateřských škol (dětí s hendikepem). Nadto čl. I. odst. 14 napadeného opatření je obsoletní, jelikož je vydán nad rámec zmocnění, které pro ministerstvo vyplývá z § 69 odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Odůvodnění napadeného opatření ve vytýkaných částech není postaveno na skutečnosti, že by otevření mateřských škol vedlo ke zhoršení pandemické situace, ale že „s ohledem na zátěž celého systému (včetně mobility ve veřejné hromadné dopravě apod.) je nezbytné omezit v případě mateřských škol uvolnění opatření pouze na děti s povinností předškolního vzdělávání.“ Uvedené tvrzení však není podloženo žádnými relevantními daty ani analýzou. Nebylo prokázáno, že při zvýšení využití hromadné dopravy dojde automaticky k podstatnému zvýšení rizika přenosu infekce COVID-19. Ministerstvo tudíž celé omezení prezenční předškolní výuky zakládá na ničím nepodložené hypotetické domněnce, která je absurdní. Podle navrhovatele musí odpůrce vždy porovnávat epidemiologické riziko chození do mateřské školy s reálným stavem, není-li prezenční výuka umožněna, což se v případě napadeného opatření nestalo. [5] Navrhovatel nesouhlasí ani s důvody, jež napadené opatření obsahuje ve vztahu k umožnění výuky v mateřských školách pouze dětem s povinnou předškolní výukou (poslední ročník mateřských škol), jež se opírají o kapacitní požadavek na účast nejvýše 15 dětí ve skupině. Mateřská škola, již navštěvuje navrhovatel, má 4 skupiny maximálně po 10 dětech, které se navíc málokdy sejdou v plném počtu. Tudíž uvedená mateřská škola je schopná splnit přísná hygienická opatření. Přesto jí nebyla ministerstvem poskytnuta výjimka, ač obdobná je stanovena pro tzv. malotřídky (školy s počtem do 75 žáků). I v tom spatřuje navrhovatel diskriminaci. [6] Prezenční výuka v mateřské škole přitom není nahraditelná dálkovým přístupem, který je značně problematický, ne-li nemožný. To ostatně plyne i z odůvodnění výjimky pro mateřské školy a třídy zřízené podle § 16 odst. 9 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) obsažené v napadené opatření. Prezenční výuka ve všech mateřských školách je tudíž nezbytná a její neumožnění některým mateřským školám, včetně té navštěvované navrhovatelem, představuje diskriminaci těchto dětí. [7] Navrhovatel nesouhlasí ani s tvrzením, že děti chodí do mateřské školy proto, aby rodiče v době, kdy pracují, měli zajištěno hlídání. V mateřských školách probíhá výuka dětí od 2 let věku a nelze tvrdit, že výuka začíná teprve v 5 letech, kdy začíná povinný ročník předškolní výuky. [8] Podle navrhovatelova mínění je zákaz prezenční výuky v mateřských školách také dlouhodobě likvidační pro segment soukromých mateřských škol, což v konečném důsledku klade větší tlak na státní mateřské školy, nyní již přetížené a nakonec vede k poškození celého systému a ke zhoršení kvality předškolního vzdělávání. [9] Zákaz prezenční výuky v mateřských školách je s ohledem na test proporcionality ochrany veřejného zdraví a práva na vzdělání dětí v rozporu s Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Napadené opatření je i v rozporu s § 69 odst. 2 zákona o veřejném zdraví, neboť nebylo vydáno v nezbytně nutném rozsahu z hlediska epidemiologické situace. II. [10] Odpůrce považuje návrh za nedůvodný a navrhuje jej zamítnout. Odkazuje na § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví, jež uzavření mateřských škol předpokládá, a ačkoliv čl. 33 Listiny zaručuje právo na vzdělání, je možno toto právo při epidemii omezit. [11] Odpůrce namítá, že požadavek na odůvodnění napadeného opatření v širším, než podaném rozsahu, je s ohledem na dynamičnost vývoje pandemie COVID-19, poznatků o ní i množství kroků, které je třeba přijímat, nerealizovatelný. V nynější krizové situaci je nezbytné pod časových tlakem a bez úplné znalosti všech detailů (včetně přesného stavu rozšíření viru v populaci, bez znalosti konkrétní patogenity jednotlivých druhů koronaviru SARS-CoV-2 či konkrétních mechanismů přenosu viru) činit kroky vedoucí ke zpomalení šíření tohoto viru v populaci a záchraně životů osob. Tudíž před vydáním napadeného opatření není možné, na rozdíl od běžného správního řízení, shromáždit úplné a zcela objektivizované podklady. To je způsobeno mimo jiné i tím, že se vir vyvíjí a mutuje, tedy mění se jeho vlastnosti. [12] Odpůrce poukazuje též na § 94a odst. 2 větu druhou zákona o ochraně veřejného zdraví, podle níž se napadené opatření vydává bez řízení. Obdobné ustanovení obsahuje i § 2 odst. 6 pandemického zákona. Z uvedeného důvodu není třeba před vydáním mimořádného opatření shromažďovat podklady ani vést spis apod. Odpůrce má tudíž za to, že napadené opatření splňuje požadavky na odůvodnění vyplývající z § 3 odst. 2 pandemického zákona. U mateřských škol jsou to zejména předškoláci, u nichž je zájem na jejich vzdělávání nejvyšší. Odpůrce odkazuje též na údaje obsažené na webových stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, na n