4 As 394/2020 — Nejvyšší správní soud

4 As 394/2020- 45 - text 4 As 394/2020 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. E., zast. Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, se sídlem Tyršova 1714/27, Moravská Ostrava, proti žalovanému: Krajské státní zastupitelství v Brně, se sídlem Mozartova 3, Brno, o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu a proti nečinnosti žalovaného v souvislosti s vyřizováním trestního oznámení žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 1 Kzv 51/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24 11. 2020, č. j. 29 A 183/2020 - 14, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu a proti nečinnosti žalovaného při vyřizování jím podaného trestního oznámení ze dne 21. 5. 2020. [2] Žalobce tvrdil, že řízení u žalovaného vedené pod sp. zn. 1 Kzv 51/2014 bylo stiženou souborem procesních pochybení a nezákonných postupů, jež spočívaly zejména v opomíjení zásadních skutkových okolností svědčících ve prospěch žalobce, procesních zásad a přepisů a v účelovém provádění procesních kroků. Ty nakonec podle žalobce vedly k vydání odsuzujícího rozsudku v trestní věci týkající se žalobce a vedené u krajského soudu pod sp. zn. 40 T 6/2015. Tento rozsudek považuje žalobce za nezákonný právě v důsledku všech předchozích procesních pochybení. Žalobce tudíž učinil dne 21. 5. 2020 trestní oznámení ve věci zneužití pravomoci úřední osoby – předsedy senátu 40 T krajského soudu. Státní zástupce žalovaného ve vztahu k tomuto trestnímu oznámení dne 28. 5. 2020 žalobci sdělil, že trestní oznámení je bezobsažné. Žalobce tudíž podal proti tomuto postupu stížnost vedoucímu státnímu zástupci žalovaného a upozornil na opomenutí příslušného státního zástupce při zpracování a vyřízení všech podání žalobce (mimo jiné i trestních oznámení), která učinil od poloviny roku 2016 do roku 2020 ve věci sp. zn. 1 Kzv 51/2014, která směřovala k vyvrácení právní konstrukce, na níž stála obžaloba a také navazující řízení před krajským soudem ve věci sp. zn. 40 T 6/2015. Popsaným postupem příslušný státní zástupce vytvářel jakousi „černou díru“ a úmyslně bránil právu žalobce na užití účinného prostředku právní ochrany v daném trestním řízení. Vedoucí státní zástupce žalovaného stížnost proti postupu státního zástupce vyřídil vyrozuměním ze dne 3. 9. 2020, č. j. 1 Spr 203/2020 - 4, doručeným žalobci dne 10. 9. 2020, v němž se však nevypořádal s žalobcem tvrzenými nesrovnalostmi a pouze potvrdil jako správný postup příslušného státního zástupce spočívající v odložení všech předchozích žalobcových podání. Žalobce tudíž požadoval, aby krajský soud v nynější věci určil, že v žalobě popsané postupy představují nezákonný zásah žalovaného, aby dále určil, že v nezákonných postupech žalovaného je obsažena úmyslná procesní nečinnost bránící žalobci využít právo na účinnou právní ochranu a požadoval také, aby krajský soud žalovanému zakázal v tomto závadném jednání pokračovat a přikázal žalovanému napravit stav věci. [3] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínek řízení. Dospěl k závěru, že v pravomoci správních soudů je ve smyslu § 4 odst. 1 s. ř. s. přezkoumávat rozhodnutí, či postupy, resp. nečinnost orgánů veřejné správy tam, kde jde o ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob (§ 2 s. ř. s.). Ze žalobních tvrzení však krajský soud usoudil, že žalobce brojí proti postupům, resp. nečinnosti žalovaného v souvislosti s trestním řízením. Takovou činnost žalovaného však ve správním soudnictví přezkoumávat nelze. II. [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému usnesení kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu o nedostatku pravomoci. Tvrdí, že žalobou napadal zejména nezákonný postup žalovaného, který spočíval v tom, že vedoucí nadřízený státní zástupce nezjednal nápravu proti postupu státní zástupkyně JUDr. Zuzany Zámoravcové, která podání stěžovatele zaslaná v letech 2016 – 2020 zakládala do historicky již uzavřeného spisu sp. zn. 1 Kzv 51/2014, aniž by se jimi věcně zabývala. Nadřízený uvedené státní zástupkyně tedy postupoval nesprávně při vnitřní kontrole - služebním dohledu nad podřízenou osobou. Neposoudil, zda státní zástupkyně dodržuje principy dobré správy při svých postupech. Stěžovatel má za to, že není pochyb, že vnitřní kontrola je postupem správního orgánu, při níž státní zastupitelství nepostupuje dle trestního řádu či občanského soudního řádu, nýbrž jako jakýkoliv jiný správní orgán dochází ke kontrole podřízených osob nadřízenými osobami. V situaci, kdy tato kontrola neprobíhá řádně a nejsou při ní vytknuty nedostatky, kterých se podřízená osoba zjevně dopustila, se jedná o postup nezákonný. Tento postup přitom není správním rozhodnutím a jedná se tedy o nezákonný zásah ve smyslu ustanovení § 82 soudního řádu správního, kterým došlo k zásahu do stěžovatelových práv. [6] S ohledem na uvedené je žalovaného třeba považovat za správní orgán v situacích, v nichž vykonává soubor činností, jež jsou typické právě pro správní orgán. Důvod pro odmítnutí žaloby tak není dán. III. [7] Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil. IV. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje mimo jiné kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Je-li však předmětem přezkumu usnesení o odmítnutí žaloby, jak je tomu právě nyní, přichází v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud se v takovém případě v řízení o kasační stížnosti zabývá výlučně tím, zda byly splněny zákonné předpoklady pro odmítnutí žaloby. Nemůže se však zabývat věcí samou, neboť to před ním nečinil ani krajský soud. [11] Spornou je zde toliko otázka, zda žalovaný v nynější věci má postavení správního orgánu ve smyslu legislativní zkratky vyplývající z § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a v důsledku toho, zda je dána pravomoc krajského soudu k projednání a rozhodnutí této věci. [12] Nejvyšší správní soud předesílá, že pro obsáhlost žalobních tvrzení, která se primárně vztahovala k popisu postupů a dějů souvisejících s trestním řízením vedeným u žalovaného pod sp. zn. 1 Kzv 51/2014 a s navazujícím soudním řízením u krajského soudu pod sp. zn. 40 T 6/2015 (již pravomocně ukončeným) bylo pro krajský soud nepochybně obtížné vymezit podstatu tvrzeného zásahu, potažmo i nezákonné nečinnosti. Podle kasačního soudu však krajský soud nepochybil, dovodil-li, že žalobní tvrzení směřují k určení nezákonnosti postupů žalovaného při vyřizování trestního oznámení ze dne 21. 5. 2020, resp. se související nečinností žalovaného v rozporu s představami žalobce. Právě z toho také vyvěraly veškeré úvahy krajského soudu. [13] K výše nastolené sporné otázce v návaznosti na závěry krajského soudu Nejvyšší správní soud uvádí následující. Již v rozsudku ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Aps 2/2004 - 69, zdůraznil, že soudní kontrola „zákonnosti zásahu správního orgánu ve smyslu ustanovení § 82 a násl. s. ř. s., se pohybuje jen v hranicích veřejné správy, a proto napadnutelnými jsou pouze takové zásahy orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě.“ Obdobný závěr se zcela nepochybně vztahuje nejen k problematice tvrzeného zásahu správního orgánu, ale i k tvrzené nečinnosti. I v případě nečinnostních žalob podle § 79 a násl. s. ř. s. je třeba, aby se této nečinnosti dopustil orgán v rámci výkonu své působnosti ve veřejné správě. Shledal-li tedy krajský soud, že v dané věci se při vyřizování podaného trestního oznámení ze dne 21. 5. 2020 o takový případ nejedná, tedy nejde o výkon působnosti žalovaného ve veřejné správně, nikterak nepochybil. [14] Obdobně se k postavení státního zastupitelství vyjádřil kasační soud například v rozsudku ze dne 15. 11. 2012, č. j. 4 Aps 1/2012 - 55, v němž uvedl, že „[r]ozhodující pro posouzení toho, zda nějaký subjekt (fyzická či právnická osoba) vystupuje v postavení správního orgánu, je totiž to, zda takovýto subjekt má oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Státní zastupitelství (…) jsou především orgány činnými v trestním řízení a při své činnosti postupují převážně podle trestního řádu. V ob