5 As 91/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 91/2020- 40 - text  5 As 91/2020 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: T.C.A. - v.o.s. Technik Control Assistance, se sídlem Dobšická 2295/2, Znojmo, zastoupený Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem Petrov nad Desnou 270, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, č. j. 9 A 159/2018 – 29, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dle § 82 a násl. s. ř. s. domáhal ochrany proti tvrzenému nezákonnému zásahu žalovaného, který měl spočívat v tom, že žalovaný žalobci na základě jeho žádosti ze dne 9. 5. 2018 nezřídil přístup do informačního systému stanic technické kontroly (dále jen „CIS“). Žalobce navrhl, aby městský soud určil, že postup žalovaného spočívající v nezřízení přístupu do CIS je nezákonný, dále, aby žalovanému zakázal pokračovat v tomto nezákonném zásahu a aby mu uložil do 3 pracovních dnů od právní moci rozsudku zřídit žalobci přístup do CIS. [2] Městský soud žalobu shora uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění rozsudku městský soud především konstatoval, že je mu z jeho rozhodovací činnosti známo, že mezi týmiž účastníky bylo u téhož soudu pod sp. zn. 10 A 206/2017 vedeno související řízení, v němž se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nerozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011. S odkazem na spisovou dokumentaci a svůj rozsudek ze dne 12. 11. 2019, č. j. 10 A 206/2017 – 57, městský soud konstatoval, že žalobce podal dne 10. 6. 2011 u krajského úřadu žádost o změnu provozovatele stanice technické kontroly (dále jen „STK“) evidenční číslo 37.17 v provozovně Znojmo, Dobšická 2. Tuto žádost za žalobce podepsal B. B., přičemž její součástí bylo rovněž prohlášení žalobce, že „[s]polečnost T.C.A. – v.o.s. Technik Control Assistance, IČ: 25300342 si je plně vědoma důsledků podané žádosti o změnu provozovatele, již nebude uplatňovat žádné nároky směřující k jakémukoliv provozování stanice technické kontroly na základě výše uvedeného oprávnění a osvědčení“. Na základě dané žádosti správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, udělil oprávnění k provozování STK podle § 54 odst. 4 a § 56 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., v relevantním znění (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), společnosti Smetana a Smetana s.r.o. Současně také ve výrokové části rozhodnutí v rámci vymezení podmínek pro zahájení provozování STK ve smyslu § 56 odst. 1 písm. f) zákona č. 56/2001 Sb. uvedl, že dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí pozbývá platnost původní oprávnění k provozování STK udělené žalobci rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo, referátu dopravy, ze dne 15. 7. 1996, č. j. dopr 623/96-Pa. Dne 21. 4. 2017 uplatnil žalobce u krajského úřadu podání označené jako odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, v němž uvedl, že mu bylo dané rozhodnutí doručeno až dne 6. 4. 2017 v rámci nahlížení do správního spisu. Krajský úřad uvedené podání i s jeho doplněním postoupil žalovanému jako nadřízenému správnímu orgánu. Žalovaný žalobci přípisem sdělil, že dané podání není odvolání a že o doručení zmiňovaného rozhodnutí není pochyb, přičemž v dané věci již uplynula rovněž lhůta pro zahájení přezkumného řízení, které tedy nelze provést. Žalobce následně dne 30. 6. 2017 požádal žalovaného o zpřístupnění CIS pro stanici ev. č. 37.17, přičemž k žádosti připojil zmiňované rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo, referátu dopravy, ze dne 15. 7. 1996, č. j. dopr 623/96-Pa. Žalovaný žalobci přípisem sdělil, že mu nelze přístup do CIS zřídit, neboť jím předložené rozhodnutí o udělení oprávnění k provádění technických prohlídek pozbylo platnosti na základě výše uvedeného rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, kterým bylo vyhověno žádosti žalobce o změnu provozovatele. Dne 9. 5. 2018 podal žalobce novou žádost, ve které opětovně požadoval zpřístupnění CIS pro uvedenou STK. Žalovaný žalobci přípisem ze dne 11. 5. 2018, č. j. 67/2017-150-STK3/9, opět sdělil, že mu nelze zřídit přístup do CIS, neboť není provozovatelem dané STK. [3] Městský soud s ohledem na výše uvedené konstatoval, že v posuzované věci je klíčové zodpovězení otázky, zda je žalobce provozovatelem stanice technické kontroly ev. č. 37.17. Již v době vydání rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, bylo možné oprávnění k provozování STK udělit toliko na základě žádosti o takové oprávnění. Žalobce byl v době podání žádosti o změnu provozovatele jedinou osobou oprávněnou provozovat danou STK. Žádost o změnu oprávnění spočívající ve změně provozovatele stanice z materiálního hlediska znamená kombinaci projevu vůle stávajícího provozovatele pozbýt oprávnění a projevu vůle nového provozovatele nabýt oprávnění k provozu totožné stanice. Uvedené rozhodnutí těmto projevům vůle odpovídá. Soud dále uvedl, že v již zmiňovaném rozsudku městského soudu ze dne 12. 11. 2019, č. j. 10 A 206/2017 – 57, byla vyřešena rovněž otázka včasnosti podání žalobce označeného jako odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011. Žalobce věrohodně nezpochybnil ze správního spisu patrnou skutečnost, že mu rozhodnutí bylo předáno prostřednictvím jeho jednatele (přesněji řečeno prostřednictvím jednatele jeho společníka, společnosti TEZO - recy, s.r.o. – pozn. NSS) nejpozději dne 28. 6. 2011, odvolání podané až dne 21. 4. 2017 tedy zjevně bylo opožděné. S ohledem na uvedené dospěl městský soud k závěru, že žalobce není provozovatelem STK ev. č. 37.17, neboť oprávnění k provozování této STK bylo na základě žádosti žalobce rozhodnutím krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, uděleno novému provozovateli. Žalovaný tedy postupuje v souladu se zákonem (§ 48a odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.), pokud žalobci sdělil, že mu nelze zřídit přístup do CIS, neboť není provozovatelem STK. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (stěžovatel) napadá rozsudek městského soudu z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [5] Stěžovatel trvá na tom, že je držitelem oprávnění k provozu STK ev. č. 37.17, které mu bylo uděleno rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo ze dne 15. 7. 1996, č. j. dopr. 623/96-Pa, a které mu nikdy nebylo odňato. Názor městského soudu, podle něhož se provozovatelem dané STK stala na základě rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, společnost Smetana a Smetana s.r.o., považuje stěžovatel za nesprávný. Tato společnost o udělení daného oprávnění nikdy nepožádala, oprávnění jí tedy nemohlo být uděleno. Žádost stěžovatele o změnu provozovatele STK podaná dne 10. 6. 2011 byla nepřípustná, dané řízení tedy vůbec nemělo být zahájeno. Stěžovatel především zdůraznil, že zákon „v rozhodném období“ neupravoval možnost změny provozovatele STK, nýbrž pouze udělení oprávnění k provozu STK a vydání osvědčení k jeho provozu. Dané oprávnění navíc mohlo být odňato pouze z důvodů uvedených v § 59 zákona č. 56/2001 Sb., tedy jestliže při provádění technických prohlídek byly závažným způsobem porušovány povinnosti stanovené tímto zákonem, jestliže Ministerstvo dopravy v rámci výkonu odborného dozoru nařídilo zastavení provádění technických prohlídek nebo jestliže uplynula doba, na níž bylo vydáno osvědčení k zahájení provozování STK, a provozovatel do uplynutí této doby nezískal nové osvědčení. Krajský úřad dle stěžovatele nebyl vůbec věcně příslušný k rozhodnutí o dané žádosti. Vzhledem k tomu, že krajský úřad bez opory v zákoně udělil na základě nepřípustné žádosti stěžovatele o změnu provozovatele STK oprávnění k provozu dané STK společnosti Smetana a Smetana s.r.o., přičemž stěžovateli dané oprávnění současně odňal, aniž by k tomu byly splněny zákonné důvody, je toto rozhodnutí dle stěžovatele nicotné. [6] Dále stěžovatel uvádí, že rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, dosud nenabylo právní moci, neboť mu bylo doručeno až dne 6. 4. 2017, přičemž proti němu stěžovatel dne 21. 4. 2017 podal odvolání, o němž žalovaný dosud nerozhodl; tento nezákonný postup žalovaného je předmětem soudního říze