7 As 337/2020 — Nejvyšší správní soud

7 As 337/2020- 25 - text 7 As 337/2020 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Mgr. L. P., zastoupena JUDr. Martou Pauerovou, advokátkou se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1, proti žalovaným: 1. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, se sídlem Smetanovo nábřeží 6, Praha 1, 2. Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný Trh 5, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 6 A 28/2016 - 158, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) se žalobkyně domáhala určení, že žalovaní porušili její právo na uložení druhého oponentského posudku k její diplomové práci vypracovaného doc. PhDr. J. K., M. A., Ph.D. (dále též „doc. J. K.“) ve Studijním informačním systému Univerzity Karlovy v Praze (dále též „SIS“) a v Repozitáři závěrečných prací studentů UK (dále též „repozitář“) spolu s prvním posudkem a diplomovou prací žalobkyně dle § 47b odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o vysokých školách“), a to tím, že tento druhý posudek krátce po zveřejnění diplomové práce žalobkyně vyňali z obou databází, čímž se dopustili nezákonného zásahu. Zároveň žalobkyně požadovala, aby soud žalovaným přikázal obnovení původního stavu ke dni 22. 7. 2014, tj. aby do SIS a do repozitáře vložili mimo její diplomové práce a dalších dokumentů stanovených v § 47b odst. 1 zákona o vysokých školách i oponentský posudek doc. K., a umožnili žalobkyni vložit do obou databází errata, která obsahovala její vyjádření k prvnímu oponentskému posudku. [2] Městský soud rozsudkem ze dne 18. 12. 2019, č. j. 6 A 28/2016 - 110 (dále též „první rozsudek“), žalobu žalobkyně zamítl s odůvodněním, že neumístěním posudku vypracovaného doc. J. K. spolu s původním a jediným možným oponentským posudkem v SIS a repozitáři nepředstavovala porušení práva žalobkyně, a není tedy nezákonným zásahem. K požadavku žalobkyně na zveřejnění errat se městský soud nevyjádřil. [3] Proti prvnímu rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2020, č. j. 7 As 26/2020 - 22 (dále též „zrušující rozsudek“), vyhověl, rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Kasační soud ve svém rozsudku zejména uvedl, že postup žalovaných v daném případě zasáhl do veřejných subjektivních práv žalobkyně, neboť v situaci, kdy byly k její diplomové práci vypracovány dva oponentské posudky, měla žalobkyně právo na jejich zveřejnění v příslušných databázích. Nejvyšší správní soud městskému soudu zároveň uložil vypořádat všechna žalobní tvrzení. [4] Městský soud následně, vázán zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu, vydal dne 30. 9. 2020 rozsudek č. j. 6 A 28/2016 - 158 (dále též „druhý rozsudek“), kterým ve výroku I. žalobu žalobkyně ve vztahu k 2. žalovanému (Univerzita Karlova, dále též „UK“) zamítl s odůvodněním, že tento žalovaný není subjektem, který se dopustil zásahu do práva žalobkyně, neboť z interních předpisů žalovaných vyplývá, že „etapa finalizace záznamu a kontrola jeho úplnosti spadá do činnosti pracovníků fakulty (tj. žalovaného 1. - Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, dále též „FSV UK“). Výrokem II. pak městský soud 1. žalovanému (FSV UK) zakázal, aby pokračoval v porušování práva žalobkyně na uložení druhého oponentského posudku v SIS a v repozitáři. V tomto ohledu vyšel ze závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu. Důvodným pak soud neshledal požadavek žalobkyně, aby soud přikázal žalovaným umožnit jí vložit do obou databází předmětná errata. K tomu uvedl, že žalobkyně nevyužila errata k opravám typografických a obdobných drobných chyb (což je jejich smysl), ale zařadila do nich své vyjádření k prvnímu oponentskému posudku, s jehož obsahem nesouhlasila. Ze žádného právního předpisu však nelze dovodit právo studenta na to, aby jeho vyjádření k posudkům na jím vypracovanou práci bylo zveřejněno v SIS a repozitáři. Neučinil proto tuto část návrhu žalobkyně součástí výroku obsahujícího zákaz v pokračování porušování práva žalobkyně. Dále městský soud vypořádal i navazující žalobní argumentaci. Plné znění uvedeného rozsudku je přístupné na www.nssoud.cz, a Nejvyšší správní soud na něj pro stručnost odkazuje. II. [5] Proti rekapitulovanému rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. Stěžovatelka předně vyjádřila přesvědčení, že žaloba vůči 2. žalovanému (UK) neměla být zamítnuta, neboť z provedených důkazů vedle odpovědnosti 1. žalovaného za porušení práv stěžovatelky jednoznačně vyplývá i odpovědnost Univerzity Karlovy. Jelikož městský soud žalobu ve vztahu k UK zamítl a nezavázal ji k povinnosti neporušovat práva stěžovatelky na uložení druhého oponentského posudku v SIS a repozitáři, může se zásah opakovat. Dále brojila proti závěru městského soudu, že nemá právo na vložení předmětných errat do databází. Poukázala na to, že záznam o průběhu obhajoby její diplomové práce, který patří mezi povinně zveřejňované dokumenty dle § 47b odst. 1 zákona o vysokých školách, neobsahuje její vyjádření k oponentským posudkům, dovodila proto, že by jí mělo být umožněno vyjádřit její názor jinou formou, tj. formou errat. Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazovala i na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. III. [6] Žalovaní ve společném vyjádření navrhli zamítnutí kasační stížnosti. Poukázali na to, že v souladu s druhým rozsudkem městského soudu zajistili vložení druhého oponentského posudku do SIS i do repozitáře. K požadavku na vložení errat obsahujících vyjádření stěžovatelky k prvnímu oponentskému posudku žalovaní ve shodě s městským soudem konstatovali, že z žádného zákona ani interního předpisu univerzity či fakulty nelze dovodit právo studenta na to, aby jeho vyjádření k posudkům na jím vypracovanou práci bylo zveřejněno v rámci studijního informačního systému a následně v repozitáři. Text práce lze upravovat pouze do jejího odevzdání k obhajobě, s výjimkou errat, přičemž za tzv. errata se považují pouze opravy chyb (typografických a obdobných drobných chyb) v již svázané, resp. odevzdané závěrečné práci; je vyloučeno, aby v repozitáři bylo pod označením errata zveřejněno cokoliv jiného. UK odmítla i to, že by v budoucnu mohla zasahovat do repozitáře, jak stěžovatelka namítla v kasační stížnosti. IV. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Jelikož se jedná o opakovanou kasační stížnost, vážil Nejvyšší správní soud nejprve její přípustnost z hlediska § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. [10] Ze zákazu opakované kasační stížnosti judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec doslovného znění § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. i další výjimky. Toto ustanovení nelze vztáhnout zejména na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. To stejné platí i pro námitky, ke kterým se Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku nevyjádřil. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu a odporovalo by účelu a smyslu správního soudnictví (v podrobnostech viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, 2365/2011 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost dle uvedených východisek a shledal, že je přípustná. Přistoupil proto k jejímu věcnému posouzení. [11] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tvrzením stěžovatelky poukazujícím na nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Bylo by totiž předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li by současně napadené rozhodnutí městského soudu skutečně nepřezkoumatelné. [12] Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozho