1 Afs 102/2008 — Nejvyšší správní soud

Ars 3/2020- 35 - text Ars 3/2020 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj), Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka a Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Komunistická strana Čech a Moravy, se sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha, zastoupené JUDr. Čestmírem Kubátem, CSc., advokátem se sídlem Maiselova 19, Praha, proti žalovanému: Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, se sídlem Kounicova 688/26, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2018, č. j. UDH-SPR-PS-29/2017-5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2020, č. j. 62 A 55/2018-72, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před správními orgány [1] Posuzovaná věc souvisí s volbami do Poslanecké sněmovny, které se konaly ve dnech 20. 10. 2017 a 21. 10. 2017. Předmětem kontroly žalovaného byly čtyři internetové stránky, jejichž adresy žalobkyně oznámila žalovanému podle § 16d odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů („zákon o volbách“). [2] Na první internetové adrese oznámené žalobkyní žalovanému – www.csob.cz/portal/.... – („adresa č. 1“) se zobrazoval volební účet žalobkyně. [3] Na druhé internetové adrese – www.kscm.cz/sites/... – („adresa č. 2“) se nacházela tabulka označená jako „Část II. Jiná bezúplatná plnění poskytnutá kandidujícímu subjektu“, která obsahovala údaje o celkem 9 osobách (fyzických i právnických), které poskytly žalobkyni během volební kampaně bezúplatné plnění v celkové částce 24.021 Kč. [4] Na internetové adrese č. 3 a č. 4 se pak nacházely odkazy na denní výpisy z volebního a zvláštního účtu žalobkyně. [5] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků podle § 16h odst. 2 písm. k) a § 16h odst. 2 písm. l) zákona o volbách. Prvního přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v rozporu s § 16c odst. 4 zákona o volbách nejpozději 3 dny přede dnem voleb, tj. do 00:00 hod. dne 17. 10. 2017, nezveřejnila na internetových stránkách, na nichž mají být zveřejňovány informace o financování volební kampaně, údaje o osobách, které v její prospěch poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění, v rozsahu stanoveném v § 16b odst. 3 zákona o volbách. Druhý přestupek žalobkyně spáchala tím, že jakožto kandidující politická strana v rozporu s § 16d odst. 1 zákona o volbách neoznámila žalovanému adresu svých internetových stránek, kde budou zveřejňovány informace o financování volební kampaně. Za tyto přestupky žalovaný ve společném řízení ve smyslu § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), s využitím § 41 odst. 1 a 46 odst. 1 téhož zákona a ve spojení s § 16h odst. 5 písm. b) zákona o volbách uložil žalobkyni pokutu ve výši 68.000 Kč. [6] V odůvodnění rozhodnutí žalovaný k prvnímu přestupku uvedl, že přehled osob, které žalobkyni poskytly bezúplatná plnění, nebyl 3 dny přede dnem voleb úplný. V té době totiž obsahoval údaje pouze o 9 subjektech s celkovou částkou bezúplatného plnění 24.021 Kč; ke dni 29. 1. 2018 přehled obsahoval 34 položek s celkovou částkou bezúplatného plnění ve výši 349.997 Kč. K druhému přestupku žalovaný uvedl, že internetovou stránku, jejíž charakteristika nejlépe odpovídá § 16d odst. 1 zákona o volbách (www.kscm.cz/cs/nase-strana/financovini-strany), žalobkyně žalovanému neoznámila. II. Posouzení věci krajským soudem [7] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [8] Krajský soud ohledně prvního přestupku konstatoval, že žalobkyně skutková zjištění žalovaného nepopírala. Ve shodě se žalovaným uvedla, že na jejích internetových stránkách chyběly zákonem o volbách vymezené údaje o osobách, které ve prospěch žalobkyně uhradily nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaň, či poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění. Žalobkyně pouze namítala, že z ospravedlnitelných důvodů pro ni nebylo možné v době konání voleb v roce 2017 splnit povinnost týkající se zveřejnění těchto údajů v zákonem stanovené lhůtě. Krajský soud shledal, že žalobkyně však žádné konkrétní důvody – kroky anebo postupy, jimiž se snažila nesplnění povinnosti zabránit – nedoložila ani neuvedla. Tvrdila-li žalobkyně v průběhu správního řízení, že se jí „i přes veškerou snahu“ nepodařilo od organizačních jednotek potřebné údaje do voleb shromáždit, nebyla ani tato veškerá snaha, včetně důvodů, proč organizační jednotky žalobkyně informace neposkytly, ničím doložena. Ohledně druhého přestupku krajský soud uvedl, že žalobkyně zaslala žalovanému pouze fragmenty svých internetových stránek, kde se povinné informace o financování volební kampaně ve smyslu § 16d odst. 1 zákona o volbách buď nenacházely, anebo byly neúplné. III. Obsah kasační stížnosti [9] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). Požaduje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. [10] Stěžovatelka k prvnímu přestupku uvádí, že ve skutečnosti byly požadované informace zveřejněny opožděně jen o 8 převážně nočních hodin. K druhému přestupku stěžovatelka konstatuje, že adresu svých internetových stránek, kde byly zveřejňovány informace o její volební kampani, oznámila několikrát. Šlo o internetové stránky www.kscm.cz. Požadavek žalovaného i soudu, aby byla žalovanému oznámena nejen adresa internetových stránek, odkud je přístup k transparentnímu účtu, ale samotný přístup (na jedno kliknutí), ze zákona neplyne. První oznámení stěžovatelka učinila dne 15. 5. 2017, další dne 17. 6. 2017 a 17. 10. 2017. Argumentaci krajského soudu považuje v tomto ohledu za zmatečnou a nepřezkoumatelnou, neboť z ní vyplývá, že stěžovatelka by spáchala přestupek pouze tehdy, pokud by žalovanému požadovanou informaci neoznámila, stěžovatelka ji však žalovanému oznámila. [11] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí stěžovatelka spatřuje rovněž ve vyměření jediné pokuty za oba přestupky. Z odůvodnění nelze dovodit, na základě jakého zákonného ustanovení byla za dva přestupky uložena pokuta jediná a jak vůbec byla porovnána míra zavinění u jednotlivých přestupků, tedy jak nakonec žalovaný dospěl k celkové výši pokuty právě 68.000 Kč. [12] Stěžovatelka dále uvádí, že z korespondence se žalovaným založené ve spisu je zřejmé, že se snažila napravit vytýkané nedostatky, i když ze zákona nevyplývají. Například její transparentní účet obsahoval jen měsíční výpisy, a proto sama začala zveřejňovat denní výpisy z transparentního účtu vždy za minulý den, ke kterým měla neustálý (online) přístup prostřednictvím internetového bankovnictví, ale tehdy nebylo ještě v technických možnostech banky zveřejňovat tyto údaje přímo na transparentním účtu. Jakmile banka zaslala stěžovatelce další měsíční výpis a ten se objevil na transparentním účtu, staré denní výpisy byly vymazány, protože je již obsahoval měsíční výpis, a pokračovalo se ve zveřejňování denních výpisů následujícího měsíce. Řada měsíčních výpisů transparentního účtu přitom pravidelně narůstala a zůstávala uchována a každý měl k dispozici souhrnnou informaci. Výpisy obsahovaly veškeré zákonem požadované informace o platebních transakcích ve smyslu § 17a odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích („zákon o politických stranách“). Pro denní výpisy byl na webové stránce stěžovatelky zřízen samostatný náhled na úrovni transparentního účtu a jiných bezúplatných plnění kandidující straně, tj. stěžovatelce. Kdo chtěl znát údaje o ekonomickém zajištění volební kampaně stěžovatelky, tedy měl základní přehled k dispozici, včetně údajů o poskytovatelích příspěvků. Stěžovatelka zdůrazňuje, že všechny příspěvky byly získány legálně a z legálních zdrojů a v souladu se zákonem byly rovněž vynaloženy. [13] Žalovaný ve svém rozhodnutí napadá jen formu a minimální zpoždění při zveřejňování požadovaných informací. Podle stěžovatelky je v tomto případě společenská škodlivost zřejmě zanedbatelná, a to zejména při vědomí, že žalovaný svým výkladem zasáhl do platebního styku vyhrazeného kontrole České národní banky (ČNB), a tím zkomplikoval stěžovatelce situaci, protože stěžovatelka důvodně a v souladu se zákonem o platebním styku žila v přesvědčení, že transparentní účet Československou obchodní bankou (ČSOB) zřízený a také tak označen