26 Co 62/2020 — Nejvyšší správní soud

Konf 19/2020- 12 - text Konf 19/2020 - 16 pokračování U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého rozhodl o návrhu Energetického regulačního úřadu, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 5, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Krajským soudem v Praze a Okresním soudem v Příbrami, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 62/2020: žalobkyně RESIDENCE KLADNO, a. s., IČO 07476710, se sídlem v Kladně, gen. Klapálka 1345, zastoupené Mgr. Jiřím Topkou, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1294, a žalované FVE TWO, s. r. o., IČO 24688983, se sídlem v Praze 4, Štúrova 1701/55, takto: I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 62/2020 je soud. II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2020, čj. 26 Co 130/2020-75, a usnesení Okresního soudu Příbrami ze dne 11. 5. 2020, čj. 16 C 62/2020-64, se zrušují. Odůvodnění: [1] Návrhem doručeným dne 31. 12. 2020 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon o některých kompetenčních sporech“), se Energetický regulační úřad (dále též „ERÚ“ či „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor vznikl mezi ním, na straně jedné, a Okresním soudem v Příbrami a Krajským soudem v Praze, na straně druhé, ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 62/2020, týkající se ochrany vlastnického práva podle § 1042 a § 1043 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). [2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Žalobou (spojenou s návrhem na nařízení předběžného opatření) podanou dne 30. 4. 2020 u Okresního soudu v Příbrami se žalobkyně domáhá ochrany vlastnického práva podle § 1042 a § 1043 o. z. Z žaloby se podává, že žalobkyně se stala na základě kupní smlouvy uzavřené dne 7. 4. 2020 vlastníkem liniové stavby silnoproudých rozvodů vysokého napětí o délce 3 220 metrů, které vedou od přípojného místa DS č. US_BE_132 a č. US_BE_133 přes přechodový objekt (rozvodna) BE_4376 „Drahonice“, postavený na pozemcích parc. č. X a X v katastrálním území S. p. B., do trafostanice BE_3622, postavené na pozemku parc. č. st. X v katastrálním území D. Tato liniová stavba, jejíž součástí je přechodový objekt (rozvodna) BE_4376 „Drahonice“, postavený na pozemcích parc. č. X a X v katastrálním území S. p. B., je umístěna na pozemcích či pod povrchem pozemků parc. č. X, X a X v katastrálním území S. p. B. a parc. č. X, X, X a st. X v katastrálním území D. (dále jen „předmětné elektrické zařízení“). Žalobkyně odvozuje své vlastnické právo k předmětnému elektrickému zařízení, respektive držbu tohoto vlastnického práva, od souvislé a ničím či nikým nepřerušované řady jeho dřívějších vlastníků (právních předchůdců), počínaje státem (Ministerstvo obrany) a konče společností Legal Profit Expert, a. s., od níž žalobkyně předmětné elektrické zařízení nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 7. 4. 2020. Předmětné elektrické zařízení je přitom podzemní liniovou stavbou dle § 509 o. z., jejíž součástí je i přechodový objekt (rozvodna), a zároveň je věcí nemovitou ve smyslu § 498 odst. 1 věty druhé o. z., neboť z ustanovení § 45 odst. 4 energetického zákona vyplývá, že toto zařízení není součástí pozemků, na nichž nebo pod jejichž povrchem je umístěno. Předmětné elektrické zařízení slouží k připojení odběrných elektrických zařízení k distribuční soustavě provozované společností ČEZ Distribuce, a. s. Jedním z odběrných elektrických zařízení je fotovoltaická elektrárna provozovaná žalovanou na základě rozhodnutí ERÚ o udělení licence ze dne 20. 12. 2010, čj. 14675-3/2010-ERU. Uvedená fotovoltaická elektrárna je výrobnou elektřiny podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 18 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Vzhledem k tomuto určení je předmětné elektrické zařízení přípojkou ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) bodu 2 energetického zákona. Žalobkyně v žalobě dále uvádí, že prostřednictvím předmětného elektrického zařízení byla k distribuční soustavě připojena fotovoltaická elektrárna žalované. Jelikož však na něm byly zjištěny závady, které bránily jeho bezpečnému provozu, došlo na základě žádosti tehdejšího vlastníka společnosti Legal Profit Expert, a. s., k odpojení, a tím byla odpojena i fotovoltaická elektrárna žalované, o čemž byla písemně vyrozuměna. O nabytí vlastnictví k elektrickému zařízení informovala právní předchůdkyně žalobkyně i společnost ČEZ Distribuce, a. s., dopisem ze dne 29. 1. 2020, která vyrozuměla o odpojení elektrárny žalovanou písemně dne 19. 2. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala rovněž žalovanou k zahájení jednání o uzavření smlouvy, na jejímž základě by mohla být fotovoltaická elektrárna připojena prostřednictvím předmětného elektrického zařízení k distribuční soustavě, neboť žalovaná toto zařízení užívala bez právního důvodu, byť o jeho užívání byla dočasně dohodnuta ústně se společností ESOX lentus, s. r. o., dřívější právní předchůdkyní žalobkyně. K uzavření žádné smlouvy však doposud nedošlo. V rámci exekučního řízení vedeného proti žalované soudním exekutorem Mgr. Janem Benešem pod sp. zn. 191 EX 447/19 byl postižen závod žalované exekučním příkazem ze dne 29. 3. 2019, čj. 191 EX 447/19-38. Správcem závodu byl ustanoven JUDr. L. H., který je oprávněn jednat za žalovanou dle § 338k odst. 4 a 6 o. s. ř. Uvedený správce dopisem ze dne 22. 4. 2020 pověřil společnost PO AGRO XXL, a. s., aby bez vědomí a souhlasu žalobkyně provedla kontrolu a revizi předmětného elektrického zařízení a fotovoltaickou elektrárnu žalované připojila k distribuční soustavě. Uvedená společnost sice již práce na opravě předmětného elektrického zařízení dříve provedla pro právní předchůdkyni žalobkyně na základě smlouvy o dílo ze dne 20. 3. 2020, avšak revize a nová měření předmětného elektrického zařízení, které jsou nezbytné pro připojení k distribuční síti, doposud provedeny nebyly. Žalobkyně, jíž náleží ochrana vlastnického práva k předmětnému elektrickému zařízení podle § 1042 a § 1043 o. z., když nabyla držbu vlastnického práva k předmětnému elektrickému zařízení za podmínek uvedených v § 1043 odst. 1 o. z., tedy poctivě, řádně a pravým způsobem, se proto žalobou domáhá, aby soud uložil žalované upustit od zásahů do vlastnického práva žalobkyně k předmětnému elektrickému zařízení, spočívajících v pokusech o připojení fotovoltaické elektrárnu žalované k distribuční síti provozované společností ČEZ Distribuce, a. s. bez souhlasu žalobkyně. Současně se žalobkyně domáhá vydání předběžného opatření, jímž bude společnosti ČEZ Distribuce, a. s., uloženo, aby se zdržela připojení fotovoltaické elektrárny žalované prostřednictvím předmětného elektrického zařízení žalobkyně do distribuční soustavy s tím, že toto zařízení není předmětem evidence v katastru nemovitostí, tudíž společnost ČEZ Distribuce, a. s., nemá možnost si z veřejného seznamu ověřit skutečného vlastníka. Žalovaná tak může prohlásit, že je vlastníkem předmětného elektrického zařízení ona a bude tak bez souhlasu žalobkyně k zařízení připojena. Dané nebezpečí je přitom zvýšeno i tím, že v minulosti již žalovaná byla k distribuční síti připojena, aniž by společnost ČEZ Distribuce, a. s., věděla, že není vlastníkem předmětného elektrického zařízení. [4] Okresní soud v Příbrami jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 5. 2020, čj. 16 C 62/2020-64, řízení o žalobě zastavil (výrok I) s tím, že po právní moci bude věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu (výrok II); současně soud rozhodl též o nákladech řízení (výrok III) a o tom, že se žalobkyni vrací soudní poplatek ve výši 4 000 Kč (výrok IV). Svůj postup Okresní soud v Příbrami odůvodnil tím, že předmětem sporu je fakticky nesouhlas žalobkyně s připojením fotovoltaické elektrárny ve vlastnictví žalované do distribuční soustavy prostřednictvím elektrického zařízení, které vlastní žalobkyně. Jde tedy o spor o připojení k distribuční soustavě, o němž rozhoduje ERÚ podle § 17 odst. 7 písm. c) energetického zákona. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2014, čj. 2 As 70/201345, z jehož odůvodnění plyne, že spory o připojení k distribuční soustavě rozhoduje podle § 17 odst. 7 písm. c) energetického zákona výhradně ERÚ přesto, že jde o spor soukromoprávní povahy, tedy o spor, který nemá veřejnoprávní charakter. Rovněž z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, čj. 6 A 217/2016-38, se podává, že rozhodnutí ERÚ podle § 17 energetického zákona je rozhodnutím, jímž správní orgán rozhoduje v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní sféře. Z uvedeného v