2 Ao 34/2021 — Nejvyšší správní soud

2 Ao 34/2021- 39 - text 2 Ao 34/2021 - 47 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci navrhovatelů: a) Podnikatelské odbory – Unie podnikatelských a živnostenských spolků, z. s., se sídlem Mimoňská 3223, Česká Lípa, b) L. K., c) Mgr. J. D., všichni zastoupeni JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrzích na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 20. 11. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN, takto: I. Návrhy navrhovatelů a), b) a c) na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 20. 11. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN, se v částech týkajících se čl. I bodu 3 písm. b) ve slovech „nebo, s výjimkou dítěte do dovršení 12 let věku, nesplňuje podmínky stanovené v bodu I/17; provozovatelům uvedených provozoven se nařizuje u osoby, která musí splňovat podmínky podle bodu I/17, splnění těchto podmínek kontrolovat při vstupu do prostor nebo v případě, že kontrolu při vstupu neumožňují provozní podmínky provozovatele, nejpozději před poskytnutím služby; osobě se nařizuje provozovateli splnění podmínek podle bodu I/17 prokázat; v případě, že osoba splnění podmínek podle bodu I/17 při vstupu neprokáže, zakazuje se provozovateli takovou osobu vpustit do prostor provozovny; pokud ke kontrole dochází před poskytnutím služby, provozovateli se zakazuje poskytnout takové osobě službu; tyto podmínky se nevztahují na provozovny stravovacích služeb, které neslouží pro veřejnost, a na prodej jídla s sebou s tím, že osobě se zakazuje takto zakoupené jídlo konzumovat ve vnitřních i vnějších prostorech provozovny“, čl. I bodu 6 písm. b) ve slovech „nebo, s výjimkou dítěte do dovršení 12 let věku, nesplňuje podmínky stanovené v bodu I/17, není-li dále uvedeno jinak“, čl. I bodu 6 písm. c) ve slovech „zakazuje poskytovatelům uvedené ubytovací služby poskytnout, není-li dále stanoveno jinak, osobě, která, s výjimkou dítěte do dovršení 12 let věku, nesplňuje podmínky stanovené v bodu I/17“ a čl. I bodu 6 písm. d) odmítají. II. Ve zbylých částech se návrhy navrhovatelů a), b) a c) odmítají pro zjevnou neopodstatněnost. III. Navrhovatelé a), b) a c) nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatelé a), b) a c) se návrhy podanými dne 26. 11. 2021 u Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) domáhali zrušení (celého) mimořádného opatření odpůrce ze dne 20. 11. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření“). Toto opatření bylo vydáno k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění covid-19 na základě § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), a § 2 odst. 2 písm. b) až e) a písm. i) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění (dále „pandemický zákon“). [2] Mimořádné opatření stanovilo s účinností od 22. 11. 2021 od 00:00 hod. podmínky pro vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor a pro účast na hromadných akcích nebo na jiných činnostech [mimo jiné v čl. I bodě 2 byla s odkazem na § 2 odst. 2 písm. c) pandemického zákona upravena pravidla pro využívání a provoz holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry, solárií, kosmetických, masérských a obdobných regeneračních nebo rekondičních služeb a provozování živností, při níž je porušována integrita kůže]. Jednou z podmínek pro poskytnutí vybraných služby bylo naplnění požadavku tzv. bezinfekčnosti dle čl. I bodu 17 mimořádného opatření. Ten vyžadoval a) absolvování RT-PCR vyšetření na přítomnost viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem nejdéle před 72 hodinami, jde-li o i) osobu do dovršení 18 let věku, ii) osobu, která se nemůže podrobit očkování proti onemocnění covid-19 pro kontraindikaci, nebo iii) osobu tzv. rozočkovanou; b) uplynutí nejméně 14 dní od dokončeného očkovacího schématu schváleným léčivým přípravkem; nebo c) prodělání laboratorně potvrzeného onemocnění covid-19, jestliže uplynula doba izolace a od prvního pozitivního testu neuplynulo více než 180 dní. [3] Napadené opatření bylo zrušeno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 26. 11. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-29/MIN/KAN, a to s účinností od 26. 11. 2021 od 18:00 hodin. II. Návrhy a vyjádření k nim II. 1 Návrhy na zrušení mimořádného opatření [4] Navrhovatel a) je spolkem, který dle svých stanov sdružuje podnikatele a živnostníky; jeho hlavní činností je ochrana zájmů členů při podnikání, prosazování jejich práv se zaměřením na omezení kontroly státu nad podnikáním a snaha o vrácení povinností i odpovědnosti státu, který je přenesl na podnikatele. Jelikož jeho členy jsou konkrétní provozovatelé dotčených služeb, jejichž zájmy prosazuje, je přesvědčen, že je sám aktivně procesně legitimován k podání návrhu na zrušení napadeného opatření; odkazuje na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017 - 264, č. 3903/2019 Sb. NSS, a nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14. Navrhovatelka b) je fyzickou osobou, která není očkována proti nemoci covid-19; dne 23. 11. 2021 jí bylo odmítnuto poskytnutí masérských služeb z důvodu nesplnění podmínek tzv. bezinfekčnosti. Napadené opatření tedy přímo zasáhlo do jejích práv. Navrhovatelka c) vykonává masérské, rekondiční a regenerační služby a také činnosti, při kterých je porušována integrita lidské kůže. Na svých právech byla zkrácena tím, že jí napadené opatření ukládalo povinnosti (nutilo ji k výkonu diskriminace zákazníků), kterými jí byla způsobena škoda. [5] Navrhovatelé namítají, že napadené opatření je diskriminační povahy. Argumentují, že dle § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, nesmí prodávající při prodeji výrobků nebo poskytování služeb diskriminovat spotřebitele; diskriminací se přitom rozumí zvýhodnění jedné osoby oproti ostatním na základě nějakého zdánlivě neutrálního kritéria. Napadené opatření upřednostňuje očkované osoby před těmi neočkovanými, což nutí poskytovatele služeb diskriminovat své zákazníky v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Navrhovatelé poukazují na vyjádření Veřejného ochrance práv ve zprávě o šetření ze dne 10. 5. 2013, sp. zn. 122/2012/DIS/JKV, v níž konstatoval, že odepřít službu těhotné ženě je možné pouze v případě, je-li k tomu nějaké legitimní ospravedlnění (např. pokud by služba mohla ohrozit její zdravotní stav nebo těhotenství). Napadené opatření je s tímto v rozporu, neboť samotné poskytnutí masérské služby pro klienta nenese ohrožení jeho zdravotního stavu. [6] Povinnost provozovatelů služeb ověřovat splnění podmínek tzv. bezinfekčnosti dle čl. I bodu 17 napadeného opatření (a tomu korespondující povinnost zákazníků toto prokazovat) je dle navrhovatelů zásahem do soukromí kontrolovaných osob, neboť informace o jejich zdravotním stavu (vč. údaje o vakcinaci) podléhají právu na ochranu osobnosti. Prokazování zdravotního stavu třetí osobě je razantním zásahem do soukromí fyzické osoby; stanovení plošné povinnosti tyto údaje poskytovat, stejně jako povinnosti je vyžadovat, je v rozporu s právním řádem. Nepřípustnost nucení k poskytování údajů o podstoupení očkování dle navrhovatelů vyjádřil i Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 18. 11. 2021, č. j. SPR. ÚS 1003/21-3 INF. [7] Kontrolování splnění podmínek čl. I bodu 17 napadeného opatření nadto dle navrhovatelů představuje evidenci osobních údajů ve smyslu čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) [dále jen „GDPR“]. Informace o zdravotním stavu se řadí do zvláštní kategorie citlivých osobních údajů, pročež je nezbytné ctít zásadu minimalizace (čl. 5 GDPR), tedy zpracovávat pouze jejich nezbytně nutný obsah a uchovávat jej po nezbytně nutnou dobu. Čl. 9 odst. 1 GDPR navíc přímo zakazuje zpracovávat osobní údaje o zdravotním stavu fyzické osoby. To je možné pouze v případě, že je dána některá z výjimek dle čl. 9 odst. 2 GDPR, jež však České republice nebyly uděleny. Napadené opatření tedy provozovatelům ukládá zpracovávat citlivé osobní údaje o zdravotním stavu, k čemuž však nejsou oprávněni. [8] Navrhovatelé poukazují na to, že odpůrce opomíjí řadu jiných nebezpečných situací, při nichž může dojít k nákaze člověka. Napadené opatření např. nenařizuje poskytovatelům služeb kontrolovat u zákazníků příznaky onemocnění covid-19, neboť nejsou osobami se zdravotnickým vzděláním; ponechává to pouze na poctivosti zákazníků. Dalším nezohledněným rizikem je, že provozovatelé sice jsou povinni