2 As 340/2021 — Nejvyšší správní soud

2 As 340/2021- 29 - text 2 As 340/2021 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: ZELENÝ SPORT s.r.o., se sídlem Slatina 116, Slatina, zastoupená MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, proti rozhodnutí předsedy vlády ČR pověřeného řízením Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 28. 3. 2017, č. j. MPO 31973/16/10200/01000, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, č. j. 8 A 96/2017-115, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předseda vlády České republiky pověřený řízením Ministerstva průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 28. 3. 2017, č. j. MPO 31973/16/10200/01000 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 15. 11. 2016, č. j. MPO 31973/2016 (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“), jímž nebylo žalobkyni dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 228/2005 Sb.“), uděleno povolení k dovozu zbraní z republiky Srbsko, neboť to vyžadují bezpečnostní zájmy České republiky. Tento závěr byl učiněn na základě nesouhlasného vyjádření Ministerstva vnitra ze dne 21. 7. 2016, č. j. MV-98754-3/OBP-2016 (dále jen „stanovisko“). [2] Zrušení obou správních rozhodnutí i stanoviska a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení se žalobkyně domáhala žalobou. Poukazovala na irelevantnost a spekulativnost závěrů o trestním stíhání pana M. R., který navíc ani nefiguruje ve vedení společnosti; pro tvrzení, že je exponovanou osobou, nebyla opora ve správním spise. Dále namítala nedostatečné vypořádání jejích námitek a předložených důkazů ve správních rozhodnutích a také porušení zásady rovného přístupu a s ní spojených základních zásad správního práva likvidací společností, ve kterých figuruje pan R. Poukázala také na to, že je držitelem dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby vydaného NBÚ. Napadené rozhodnutí navíc nevysvětlilo, jak porušují zákon současní jednatelé, paní Zdeňka Rudolfová a pan Martin Rudolf. Závěrem žalobkyně rozporovala závěry o tom, že by skladovala zbraně v rozporu se zákonem. [3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) poprvé rozsudkem ze dne 15. 9. 2020, č. j. 8 A 96/2017-85, napadené rozhodnutí zrušil s ohledem na nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Dospěl k závěru, že se v něm předseda vlády dostatečně nevypořádal s námitkami žalobkyně a nevymezil odlišnosti v žalobkyní zmiňovaných případech, aby odůvodnil, že nepostupuje diskriminačně a s libovůlí, ale naopak předvídatelně. Ostatní námitky městský soud shledal neopodstatněné. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2021, č. j. 2 As 358/2020-38, na základě kasační stížnosti žalovaného. Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal; přestože předseda vlády v napadeném rozhodnutí výslovně neuvedl, v jakých okolnostech odlišnosti spočívají, když z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že to bylo především množství závažných nedostatků v souvislosti s nakládáním se zbraněmi, municí a výbušninami. Jednalo se o pochybení v evidenci zbraní a munice, zabezpečení objektů a další nesrovnalosti, které ve svém souhrnu představují ucelený řetěz důvodů vedoucích k nevyhovění žádosti žalobkyně, a které její žádost odlišují od ostatních. [4] Vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu městský soud rozsudkem ze dne 14. 12. 2021, č. j. 8 A 96/2017-115, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Shrnul, že v napadeném rozhodnutí jsou detailně popsaná pochybení žalobkyně představující důvody vedoucí k nevyhovění její žádosti. Předseda vlády i žalovaný dostatečně prokázali a vysvětlili, že trestně stíhaný pan R. má i nadále podstatný vliv na činnost a jednání žalobkyně a zánik jeho funkce se jeví jako účelový. Na tom nemůže nic změnit fakt, že stávající jednatelé, rodinní příslušníci pana R., neporušují žádné zákony. Městský soud poukázal na to, že až do okamžiku, kdy tyto skutečnosti přetrvávají, lze trvat na tom, že důvody pro neudělení povolení nepominuly. V době rozhodování žalovaného i předsedy vlády dané skutečnosti byly i nadále relevantní, k postoupení věci Obvodnímu báňskému úřadu v případě trestního stíhání pana R. pro trestný čin nedovoleného ozbrojování došlo až po vydání napadeného rozhodnutí; nebylo důvodu, aby předseda vlády prvostupňové rozhodnutí k rozkladu žalobkyně zrušil. Městský soud také uvedl, že trestní stíhání dřívějšího jednatele žalobkyně nebylo jediným důvodem pro neudělení povolení. Hlavním důvodem bylo množství závažných nedostatků při nakládání se zbraněmi, municí a výbušninami, které jsou v napadeném rozhodnutí detailně popsány. Proto nepovažoval odkazy žalobkyně na přiložená usnesení krajského a vrchního soudu za relevantní. [5] Podstatné nebylo dle městského soudu ani tvrzení žalobkyně, že mezi ní a Ministerstvem obrany došlo k uzavření kupních smluv, neboť tyto podléhají jiné právní úpravě a chyběl zde mezinárodní prvek. Garanci neohrožení bezpečnostních zájmů ČR neposkytuje ani doklad o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby pana R., neboť ministerstvo posuzuje situaci komplexněji než NBÚ. Legalizace objektu ke skladování vydáním rozhodnutí o změně užívání stavby v areálu Slatina nemění nic na tom, že žalobkyně a její zástupci nebo osoby s ní spojené delší dobu řádně neplnily povinnosti vyplývající ze zákonů, případně je porušovaly, což jistě zakládá obavu z možného ohrožení bezpečnostních zájmů ČR. Žalobkyně pomíjí, že napadené i prvostupňové rozhodnutí stojí na řetězci skutečností a zjištění, nikoliv na jedné kontrole. Městský soud také podotkl, že povinnost řádného odůvodnění neznamená nutnost reagovat podrobně na každý jednotlivý argument žalobkyně, a že vyjádření Ministerstva vnitra, proti kterému brojí, není závazným stanoviskem ve smyslu § 149 správního řádu, ale vyjádřením dotčeného orgánu dle § 154 správního řádu. Závěrem uvedl, že žalobkyní navržené důkazy neprovedl pro nadbytečnost. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného [6] Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, ve které navrhla zrušení napadeného rozsudku a vracení věci městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Označila v ní za nezákonné stanovisko Ministerstva vnitra; to nesprávně vyhodnotilo možné riziko ohrožení bezpečnostních zájmů ČR. Následně tyto nezákonné závěry potvrdil městský soud. Stěžovatelka tvrdí, že důvody, jež ministerstvo vedly k nedoporučujícímu závaznému stanovisku, vzhledem ke skutkovému stavu neobstojí. Trestní stíhání pana R., tehdejšího jednatele stěžovatelky, není relevantní, neboť tato osoba nadále není stěžovatelčiným statutárním orgánem. Trestní stíhání bývalého jednatele bylo navíc následně pravomocně zastaveno. Bývalý jednatel byl rovněž držitelem dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby vydaného NBÚ. [8] Stěžovatelka navrhovala provést důkaz rozhodnutími Obvodního báňského úřadu pro území krajů Královéhradeckého a Pardubického ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. SBS 37342/2017/OBÚ-09/1 a sp. zn. SBS 37342/2017/OBÚ-09/2. Městský soud však těmto důkazním návrhům nevyhověl. Rozhodnutí báňského úřadu navazují na trestní stíhání pana R.; v jednom z trestních stíhání přitom orgány činné v trestním řízení posoudily jeho jednání jako přestupek, trestní stíhání zastavily a věc postoupily k rozhodování právě báňskému úřadu. Poté báňský úřad stěžovatelku uznal vinnou z přestupku, kterého se dopustila tím, že z nedbalosti skladovala výbušniny v prostorech nebo objektech neodpovídajících požadavkům zákona č. 61/1998 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (rozhodnutí sp. zn. SBS 37342/2017/OBÚ-09/1). Báňský úřad rozhodl obdobně rovněž ve věci obviněné společnosti MULTIAGRO v. o. s. Slatina (rozhodnutí sp. zn. SBS 37342/2017/OBÚ09/2). Z rozhodnutí báňského úřadu vyplývá, že se jednalo o první pochybení stíhaných společností. K jinému pochybení nedošlo a společnosti navíc aktivně spolupracovaly na odstranění závadného stavu. V době, kdy žalovaný rozhodoval o vydání povolení pro stěžovatelku, nebyla ani jedna ze společností pravomocně odsouzena za spáchání jakéhokoliv přestupku nebo trestného činu. Stěžovatelka zdůraznila, že se tak stalo až po vydání napadeného rozhodnutí. Domnívá se proto, že městský soud v napadeném rozsudku pochybil. [9] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti