2 As 86/2020 — Nejvyšší správní soud

2 As 86/2020- 134 - text  2 As 86/2020 - 147 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Z. Č., zastoupený JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) JTH Group a. s., se sídlem Krupská 33/20, Teplice, zastoupená JUDr. Vítem Kučerou, advokátem se sídlem Obrovského 2407, Praha 4, a II) Kaufland Česká republika v. o. s., se sídlem Bělohorská 2428/203, Břevnov, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2019, č. j. MHMP 856288/2019, sp. zn. S-MHMP 2037575/2018/STR, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2020, č. j. 6 A 128/2019-82, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení I) a II) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. XA, XB, XC, XD, XE a XF v k. ú. K., zapsaných na listu vlastnictví č. X vedeném Katastrálním úřadem pro hl. město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen „pozemky“). Součástí pozemku parc. č. XD je i stavba č. p. X, v níž žalobce se svou rodinou bydlí (dále jen „dům žalobce“). [2] V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11, Odboru výstavby, ze dne 11. 10. 2018, č. j. MCP11/18/051536/OV/Bar, sp. zn. OV/18/037183/Bar (dále také jen „stavební úřad“ a „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo na návrh osoby zúčastněné na řízení JTH Group a.s. rozhodnuto o umístění stavby „Obchodní dům – Kaufland Křeslice, Praha, Křeslice, ul. K Dálnici“ na pozemcích parc. č. 475/2, 475/3, 475/9 v katastrálním území Čestlice, parc. č. 273/51, 273/100, 273/105, 273/106, 273/108, 274/2, 275/4, 276/1, 276/9, 277/1, 277/5, 277/7, 277/8, 277/12, 277/16, 278/3, 278/6, 279/5 a 279/12 v katastrálním území Křeslice, parc. č. 590/1, 592/3, 592/4 a 594/3 v katastrálním území Průhonice (dále také jen „umístěná stavba“ či „záměr“). Pozemky a dům žalobce jsou v blízkosti umístěné stavby. II. Řízení před krajským soudem [3] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“). [4] Krajský soud dospěl zejména k závěru, že záměr neměl být posouzen v procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“). Netvoří totiž celek s ostatními částmi obchodní zóny tak, aby se na věc vztahovala judikatura týkající se „salámové metody“, která brání účelovému dělení záměrů s cílem vyhnout se posuzování vlivů. Z hlediska zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nelze podle krajského soudu posuzovat celou již provozovanou a kolaudovanou obchodní zónu, neboť o ničem takovém nebylo vedeno příslušné správní řízení. To se týkalo umístění jedné stavby – záměru, který sice je umisťován do obchodní zóny, posuzován však musí být samostatně. Předmětem soudního řízení je pak přezkum rozhodnutí o umístění stavby, nikoliv územně plánovací dokumentace, která výstavbu obchodní zóny včetně umisťované stavby umožnila. [5] K námitkám, které směřovaly k posouzení hlukové zátěže, krajský soud dovodil, že správní orgány správně vyšly z aktualizované hlukové studie, nikoliv z její původní verze, na kterou poukazuje žalobce. Původní a aktualizovanou hlukovou studii nelze srovnávat v dílčích ukazatelích, každá studie měla svou metodiku. Vydané stanovisko bylo potvrzeno nadřízeným správním orgánem a konkrétně rozebralo výpočet příslušné hlukové zátěže, přičemž výsledné hodnoty nejsou nadlimitní. Odhad 15 % nových zákazníků, ze kterého aktualizovaná hluková studie vychází, není podle krajského soudu v nepoměru s velikostí záměru ve srovnání se stávajícím obchodním centrem. [6] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce chybného posouzení zátěže v důsledku znečištění ovzduší. Orgány ochrany ovzduší úroveň znečištění zohlednily a zhodnotily a dospěly k závěru, že záměr lze realizovat. Možné překročení imisního limitu bylo hodnoceno s ohledem na všechny okolnosti. Nelze průměrovat sousední čtverce stanovené pro posuzování znečištění ovzduší, jak navrhuje žalobce, vychází se z hodnot platných pro čtverec, v němž se nemovitost nachází. Žalobce nemůže namítat, že ve čtverci záměru je překročen limit oxidů dusíku, neboť není dán vztah k jeho nemovitostem a žalobce ani neuvádí, proč by tato skutečnost měla mít vliv na jeho právní sféru. Totéž platí ohledně námitek týkajících se dendrologické zahrady, v souvislosti s níž není dotčeno veřejné subjektivní právo žalobce. [7] K námitce, že záměr neobsahuje dostatečný počet dřevin na parkovacích místech, krajský soud dovodil, že část parkovacích míst je v garážích a některé stromy jsou umístěny i jinde na stavebním pozemku, nejen v ploše parkoviště. Důvody rozmístění stromů jsou zřejmé z podkladů prvostupňového rozhodnutí. [8] Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku nesprávného posouzení důvodů pro vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Především nebylo nutné prokazovat existenci výrazně převažujícího veřejného zájmu ve smyslu § 4 odst. 3 zákona č. 332/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ochraně zemědělského půdního fondu“), protože § 4 odst. 4 a § 9 odst. 5 písm. c) stejného zákona výslovně aplikaci této podmínky vylučují. Záměr nevyžadoval ani výjimku z ochranného režimu zvláště ohrožených druhů živočichů podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), jelikož provedený biologický průzkum uvedl, že je na místě realizace záměru pouze sporadický výskyt čmeláků. [9] K námitce nesprávného posouzení souladu s územním plánem, pokud záměr částečně zasahuje do plochy s využitím ZMK – zeleň městská a krajinná, krajský soud konstatoval, že umístění části infrastruktury v dané ploše je podmíněně přípustné. Komunikace zasahuje do plochy pouze okrajově a nedojde k ohrožení funkce zeleně. Bylo zhodnoceno, jaký vliv tato komunikace bude mít a proč je v tomto území přípustná. III. Kasační stížnost žalobce [10] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě a v jejím doplnění uplatnil důvody podřaditelné pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Z hlediska věcného vypořádání lze v kasační stížnosti identifikovat několik okruhů námitek stěžovatele. a) Účelové členění záměru (tzv. salámová metoda) [11] V prvém okruhu námitek stěžovatel namítá, že krajský soud nesprávně vypořádal námitky týkající se tzv. salámové metody, tedy dělení záměru na podlimitní části. V řízení je obcházena povinnost posoudit kumulativní vlivy komerční zóny Čestlice – Průhonice, neboť zóna je rozšiřována o jednotlivé podlimitní záměry. Takový postup je v rozporu s účelem zákona o posuzování vlivů na životní prostředí i příslušné směrnice EU (směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí). Pokud je záměr součástí územně plánovací dokumentace, neznamená to, že není nutné posuzovat jeho vlivy na životní prostředí pro účely územního řízení. Možnost umístit a realizovat stavbu nesouvisí s dodržením či porušením povinnosti posoudit vlivy na životní prostředí. Krajský soud podle stěžovatele neodůvodnil, proč se nejedná o salámovou metodu. Závěr, že územní řízení se týká pouze umístění jedné stavby, je v rozporu se stěžovatelem namítanou povinností neobcházet posuzování vlivů na životní prostředí v případě záměru jeho dělením na podlimitní. Povinnost hodnotit kumulativní vlivy nebyla dodržena vzhledem k umístění záměru na okraji obchodní zóny o rozloze 70 ha v bezprostřední blízkosti nejvytíženějšího dálničního úseku, která se dále rozšiřuje. V žádném dokumentu k předloženému záměru není zmínka, že by pro horizont zprovoznění byly brány v úvahu i vlivy aktuálně realizovaných nebo připravovaných záměrů v dotčené oblasti. [12] Na komerční zónu nelze podle stěžovatele pohlížet jako na prostý shluk podlimitních záměrů, což lze ilustrovat např. na vsakování dešťové vody, emisích a vlivu na volně žijící živočichy. Na jedné straně je záměr schvalován jako podlimitní, samostatný a co do vlivu na životní prostředí zanedbatelný, ovšem v „aktualizované“ hlukové studii je trváno na tom, že automobilový provoz bude z většiny vyvolaný existujícími komerčními zařízeními ve stávající obchodní zóně, a proto údajně postačí hodnotit jen objem provozu vyvolaného nad jeho rámec. Pokud má bý