3 As 332/2021 — Nejvyšší správní soud

3 As 332/2021- 78 - text  3 As 332/2021 - 81 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobkyně L. K., zastoupené Mgr. Petrou Macounovou, advokátkou se sídlem Liberec, Tovaryšský vrch 1358/3, proti žalovanému Katastrálnímu úřadu pro Liberecký kraj, se sídlem Liberec, Rumjancevova 149/10, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 9. 2021, č. j. 59 A 74/2021-60, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Petře Macounové, advokátce, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 250 Kč, která jí bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady zastoupení hradí stát. IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 10 000 Kč. Tato částka bude žalobkyni vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně advokátky Mgr. Petry Macounové. Odůvodnění: [1] Žalobou podanou dne 31. 10. 2018 k Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení zápisů ve formě záznamů do katastru nemovitostí, provedených žalovaným pod č. Z9818/2010 a č. Z-17066/2013. Dále požadovala náhradu škody po dalších (v žalobě specifikovaných) žalovaných, neboť dle jejích tvrzení přičiněním těchto osob došlo k vydání zfalšovaných rozhodnutí ve dvou dědických řízeních, na základě kterých žalovaný provedl shora označené záznamy do katastru nemovitostí. [2] Městský soud v Praze předložil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 občanského soudního řádu, který jako věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci označil okresní soudy a zároveň rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v Liberci. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 15. 1. 2020, č. j. 12 C 224/2019-231, vyslovil v části řízení týkající se zrušení předmětných zápisů svojí věcnou nepříslušnost a věc v tomto rozsahu postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci (jako soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví). Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (jako soud rozhodující v občanském soudním řízení) k odvolání žalobkyně potvrdil výše uvedené usnesení Okresního soudu v Liberci svým usnesením ze dne 1. 12. 2020, č. j. 83 Co 6/2020-295. [3] Okresní soud v Liberci i Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (jako soudy rozhodující v občanském soudním řízení) s odkazem na § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 shodně uzavřely, že práva, jichž se dle žaloby předmětné zápisy týkaly, byla do katastru nemovitosti zapisována záznamem. Dále odkázaly na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98, dle kterého se soudní ochrany proti provedení či neprovedení záznamu do katastru nemovitostí dle § 7 a § 8 posledně citovaného zákona lze domáhat ve správním soudnictví, a to v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem, nebo donucením správního orgánu dle § 82 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [4] Na základě výše uvedeného se Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (jako soud rozhodující ve správním soudnictví – dále též jen „krajský soud“) zabýval žalobou v rozsahu, v jakém bylo rozhodnuto o jejím postoupení. Konstatoval, že v rozsahu provedení dvou zápisů do katastru nemovitostí lze žalobu skutečně obsahově považovat za správní žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu; jejím podáním tedy bylo v tomto rozsahu zahájeno řízení dle § 82 a násl. s. ř. s. Krajský soud v této souvislosti zopakoval, že žalobkyně podala žalobu dne 31. 10. 2018, přičemž v jejím textu sama uvedla, že předmětné zápisy byly provedeny v letech 2010 a 2014. Tato skutečnost se ostatně podává i z číselných označení záznamů, z nich jednoznačně plyne, že předmětná řízení před žalovaným, v rámci kterých k provedení záznamů došlo, byla zahájena v letech 2010 a 2013. Krajský soud tak uzavřel, že pokud k tvrzeným nezákonným zásahem došlo v letech 2010 a 2014, je žaloba zjevně opožděná, neboť byla podána po uplynutí dvouleté objektivní lhůty dle § 84 odst. 1 s. ř. s., přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout. Krajský soud tak žalobu dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl pro opožděnost. [5] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí proti usnesení krajského soudu kasační stížnosti, v níž zejména přednáší obsáhlý popis různých skutkových okolností. Ačkoliv je z jejího obsahu zřejmé, že brojí proti napadenému usnesení, prostřednictvím kasační stížnosti dle vlastních slov „napadá všechny úkony Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v tomto správním řízení, jako věcně a místně nepříslušného soudu“. I z dalšího textu kasační stížnosti je patrné, že stěžovatelka nesouhlasí s projednáním věci ve správním soudnictví a tento procesní postup považuje za „procesní obstrukce“. Obdobně nesouhlasí s postupem Okresního soudu v Liberci a vyčítá mu „střet zájmů“. V jeho postupu, jakož i v postupu krajského soudu, spatřuje řadu procesních pochybení, různým osobám vyčítá porušení zákona či jejich podjatost v řízení. Stěžovatelka dále podrobně popisuje okolnosti předchozího dědického řízení a následných řízení, poukazuje přitom na údajná formální i věcná pochybení soudu i notářky činné v dědickém řízení. [6] V uvedeném duchu se nese takřka celá kasační stížnost. Takto přednesená argumentace se opakuje, přičemž její obsah je tvořen zejména již shora popsaným rozsáhlým výčtem různých skutkových okolností a sérií tvrzených procesních pochybení různých orgánů. Co se týče záznamu č. Z 9818/2010 stěžovatelka uvádí, že žaloba byla podána v roce 2018, kdy obdržela výpis z katastru nemovitostí a zjistila, že existují dvě usnesení z dědictví – jedno vydané Okresním soudem v Liberci a dále jeho kopie založená v katastru nemovitostí, na kterých jsou dle jejího tvrzení odlišná data nabytí právní moci a vykonatelnosti. Poté, co zjistila, že do katastru nemovitostí bylo dodáno „zfalšované usnesení“, které se nenachází v příslušném spisu v řízení o dědictví u Okresního soudu v Liberci, podala žalobu. Co se týče zápisu č. Z-17066/2013 stěžovatelka uvádí, že v této věci probíhá související soudní řízení na základě žaloby pro zmatečnost dědického řízení. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s napadeným usnesením krajského soudu, kterým byla žaloba odmítnuta a domnívá se, že stěžovatelka v kasační stížnosti neuvedla žádné okolnosti, které by byly důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. I přesto, že krajský soud žalobu odmítl, žalovaný se v krátkosti vyjádřil i k provedeným záznamům a neshledal v tomto směru žádné pochybení. [8] Stěžovatelka na toto vyjádření navázala replikou ze dne 19. 7. 2022, kterou její zástupkyně přeposlala kasačnímu soudu přípisem ze dne 25. 7. 2022. Stěžovatelka v replice dále podrobně popisuje okolnosti dědického řízení a setrvale přitom poukazuje na údajná formální i věcná pochybení soudu i notářky v dědickém řízení. Zástupkyně stěžovatelky zaslala zdejšímu soudu i další podání stěžovatelky ze dne 9. 8. 2022, které ale bylo tvořeno pouze listinami, které žalobkyně adresovala v minulosti žalovanému. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud nejprve považuje za žádoucí upozornit, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003-73; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Je-li tedy kasační stížností napadáno usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby, může stěžovatelka uplatnit pouze námitky proti tomuto procesnímu postupu, což jasně vyplývá z ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [11] Stěžovatelka v kasační stížnosti podává zcela detailní a vyčerpávající popis skutkových okolností vztahujících se k předcházejícímu dědickému řízení a na něj navazujících soudních řízení a úkonů správních orgánů; vznáší řadu podnětů, námitek, provádí výčet procesních pochybení, uvádí konkrétní osoby, které se jich měly dopustit, či měly být vůči stěžovatelce podjaté. Obsáhly skutkový stav vylíčený stěžovatelkou je nicméně pro řízení o této kasační stížnosti zcela nadbytečný, neboť jádro sporu spočívá výhradně v posouzení otázky, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, pokud žalobu stěžovatelky odmítl postupem dle § 46 odst. 1 s. ř. s. jako opožděnou, neboť dle jeho názoru byla podána po uplynutí dvouleté objektivní lhůty dle § 84 odst. 1 s. ř. s. [12] N