5 As 209/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 209/2021- 23 - text  5 As 209/2021 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Z. D., zast. Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem Partyzánská 1565/18, Opava, proti žalované: Česká lékařská komora, se sídlem Lužická 419/14, Olomouc, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 6. 2021, č. j. 60 Ad 5/2021 - 32, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Markovi Urbišovi, advokátu se sídlem Partyzánská 18, Opava, se určuje částkou ve výši 8228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 10. 10. 2020, i. č. 20/71-001/0320. [2] Tímto rozhodnutím Čestná rada žalované neshledala důvodnou stěžovatelovu námitku a potvrdila rozhodnutí Revizní komise Okresního sdružení žalované (dále jen „Revizní komise“) ze dne 30. 6. 2020, kterým bylo rozhodnuto o nezahájení disciplinárního řízení s lékařkou MUDr. K. P. s odkazem na § 7 odst. 4 písm. ba) stavovského předpisu České lékařské komory č. 4, Disciplinární řád České lékařské komory. [3] Stěžovatel podal k Čestné radě žalované stížnost proti postupu uvedené lékařky spočívající v tom, že bagatelizovala jeho zdravotní problémy a odmítala je řešit, násilně mu aplikovala injekci a přistupovala k nepřiměřené léčbě tlumícími léky. Revizní komise ani Čestná rada žalované však neshledaly důvody k zahájení disciplinárního řízení. II. Rozhodnutí krajského soudu [4] Stěžovatel podal ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu, kterou se domáhal ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v nesprávné medikaci a přezkumu výše uvedeného rozhodnutí Čestné rady žalované. Krajský soud v Ostravě však shledal, že se jedná o věci, které se nehodí ke společnému projednání, a proto vyloučil žalobu proti rozhodnutí Čestné rady žalované k samostatnému projednání usnesením ze dne 4. 6. 2021, č. j. 25 A 117/2021 - 76, přičemž tato věc byla následně v souladu s rozvrhem práce postoupena k rozhodnutí 60. senátu krajského soudu. [5] Ten žalobu jako nepřípustnou odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) za použití § 68 písm. e) a § 70 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž dovodil, že žaloba proti rozhodnutí orgánů žalované o nezahájení disciplinárního řízení ke stížnosti na lékaře je nepřípustná, neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. s. ř. s. Žalobu bylo nadto možno odmítnout i s odkazem na § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako podanou osobou zjevně neoprávněnou, neboť stěžovatel rozhodnutím nebyl dotčen na svých právech a ani nebyl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. III. Kasační stížnost a vyjádření žalované [6] Stěžovatel proti usnesení krajského soudu brojí kasační stížností a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Namítal, že krajský soud pouze odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, aniž by přihlédl ke specifikům jeho případu. Stěžovatel je omezen na svobodě v detenčním zařízení a nemá možnost volby ošetřujícího lékaře či medikace. Přezkum léčby aplikované lékařkou je možný pouze v rámci disciplinárního řízení, výsledek tohoto řízení má reálný dopad na způsob stěžovatelovy léčby, tedy i na ochranu jeho zdraví. Tímto způsobem je na svých právech reálně dotčen, a to konkrétně na právu na život a zdraví. Stěžovatel též vyjádřil pochybnost o správnosti doručení, když bylo usnesení doručeno pouze jeho zástupci, nikoliv přímo jemu. Namítal též, že krajský soud neprovedl jím navržené důkazy, zejména jeho svědecký výslech. [7] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnila s napadeným usnesením krajského soudu a navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Vzhledem k tomu, že toto vyjádření nic nového nepřineslo, zdejší soud jej stěžovateli nezasílal. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] V posuzované věci je zásadní otázkou, zda je rozhodnutí o nezahájení disciplinárního řízení podle disciplinárního řádu České lékařské komory rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. [11] Ustanovení § 15 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“), stanoví, že sjezd delegátů České lékařské komory mimo jiné schvaluje, mění a ruší disciplinární řád. Účelem tohoto stavovského předpisu je stanovení postupu při vyřizování stížností osob, které se cítí být poškozeny činností členů České lékařské komory (k tomu srov. § 1 disciplinárního řádu). Vyřízení stížnosti má dvě fáze - v první fázi se zjišťuje, zda řešení případu je v kompetenci komory, zda je přípustné disciplinární řízení a zda je důvod k jeho zahájení; cílem druhé fáze (samotného disciplinárního řízení) je pak spravedlivě rozhodnout o tom, zda se příslušný člen komory (lékař) dopustil disciplinárního provinění, a o disciplinárním opatření za takové provinění. [12] Zmiňovaná první fáze, která probíhá před zahájením správního řízení, končí odmítnutím stížnosti (srov. § 4 disciplinárního řádu) nebo zastavením řízení, zahájením disciplinárního řízení či rozhodnutím o nezahájení disciplinárního řízení. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dospěl k závěru, že „rozhodnutí“ o odmítnutí stížnosti na postup člena žalované není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a nelze proti němu tedy brojit žalobou podle citovaného ustanovení, neboť není způsobilé se jakkoliv negativně projevit v právní sféře lékaře či osoby, která si na jeho postup stěžovala; toto „rozhodnutí“ pouze vyjadřuje názor příslušných orgánů komory na přípustnost či důvodnost zahájení disciplinárního řízení (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Ans 1/2009 - 299). V rozsudku ze dne 27. 8. 2009, č. j. 4 Ads 59/2009 - 106, Nejvyšší správní soud obdobný závěr vztáhl i na „rozhodnutí“ o nezahájení disciplinárního řízení, neboť účelem zmiňované první fáze je pouze prověření skutečností uvedených ve stížnosti za účelem zjištění, zda má smysl s členem žalované zahajovat disciplinární řízení. Jak soud v citované věci uvedl: „Stížnosti podávané na členy České lékařské komory proto nelze vnímat jinak než jako informace stěžovatele (podnět) vůči komoře o možném porušení zákonných a stavovských povinností členy komory, na jejichž základě může, ale nemusí, být zahájeno disciplinární řízení. Ačkoliv osoba podávající stížnost tímto úkonem bude zpravidla sledovat to, aby proti příslušnému členu komory bylo komorou zahájeno disciplinární řízení a tomuto bylo uloženo disciplinární opatření, nemá na zahájení disciplinárního řízení právní nárok. […] Rozhodnutí o stížnosti (ať už odmítavé podle § 4 odst. 3 a 4 Disciplinárního řádu České lékařské komory, nebo meritorní o zahájení či nezahájení disciplinárního řízení podle § 7 odst. 4 téhož stavovského předpisu) pak nelze považovat za rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., byť je v Disciplinárním řádu České lékařské komory formálně jako rozhodnutí označeno, neboť není způsobilé se jakkoliv negativně projevit ve stěžovatelově právní sféře: jeho práva a povinnosti zůstávají zcela nedotčena.“ [13] V nyní posuzované věci rozhodla revizní komise podle čl. 7 odst. 4 písm. ba) disciplinárního řádu tak, že se disciplinární řízení nezahajuje, neboť již během šetření, které probíhá před zahájením samotného disciplinárního řízení, byla prokázána nevinna ošetřující lékařky. Navzdory svému označení „rozhodnutí“ o nezahájení disciplinárního řízení se nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nijak nemění, nezakládají ani neruší práva účastníků řízení. Toto „rozhodnutí“ je v podstatě pouhým vyrozuměním o způsobu vyřízení stěžovatelovy stížnosti (podnětu), které za rozhodnutí nelze považovat, a nelze jej tedy jako rozhodnutí ani