8 As 34/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 34/2021- 48 - text  8 As 34/2021-54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: PKF APOGEO Esteem, a.s., se sídlem Rohanské nábřeží 671/15, Praha 8, zast. JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem se sídlem Pernerova 676/51, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 3. 8. 2017, čj. MSP40/2017ORAROZ/3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2020, čj. 6 A 210/201784, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 7. 2017, čj. MSP50/2015ODSZN/37, uložil žalobkyni (dále „stěžovatelka“) pokutu ve výši 200 000 Kč za to, že se dopustila správního deliktu podle § 25b odst. 1 písm. d) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“), tím, že v rozporu s § 11 odst. 1 tohoto zákona podala v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 79 INS 13739/2014 znalecký posudek ze dne 11. 8. 2014, č. 927 – 124/2014, jehož účelem bylo ocenění majetkové podstaty dlužníka Rezidence Kavčí Hory a.s., přestože bylo možné důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k dlužníkovi takový zájem na výsledku řízení, pro který lze objektivně pochybovat o její nepodjatosti, a tím, že v rozporu s § 11 odst. 2 zákona o znalcích a tlumočnících městskému soudu neoznámila skutečnosti, pro které je vyloučena. Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka rozklad, který ministr spravedlnosti v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil. [2] Následně podala stěžovatelka u městského soudu žalobu proti rozhodnutí ministra spravedlnosti, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. [3] Městský soud uvedl, že se nemohl zabývat namítanou nezákonností přezkumného řízení, které předcházelo vydání žalobou napadeného rozhodnutí ministra spravedlnosti. Rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 29. 5. 2017, čj. MSP7/2017SJLROZ/5, kterým zamítl rozklad proti svému rozhodnutí ze dne 23. 11. 2016, čj. MSP50/2015ODSZN/19, jímž ve zkráceném přezkumném řízení zrušil usnesení žalovaného ze dne 29. 7. 2016, čj. MSP50/2015OD/SZN/11, o zastavení řízení o správním deliktu stěžovatelky, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, totiž bylo samostatně soudně přezkoumatelné. [4] Městský soud neshledal důvodnou námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Správní orgány neučinily své závěry pouze na základě tvrzení svědkyně K. M., členky představenstva dlužníka, z insolvenčního řízení. Z usnesení městského soudu ze dne 23. 3. 2015, čj. MSPH 79 INS 13739/2014B148, a z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2015, čj. 4 VSPH 646/2015B233, vyplynuly skutečnosti dosvědčující personální vazby mezi stěžovatelkou a dlužníkem, respektive jeho věřitelem, a to zejména skrze osobu J. J., který znalecký posudek podepsal, a T. P. Žalovaný podrobně v rozhodnutí popsal všechny rozhodné skutečnosti, které z těchto rozhodnutí vyplynuly, a současně zjišťoval údaje z obchodního rejstříku. Stěžovatelka mohla zpochybnit svědeckou výpověď K. M., a to díky jejímu personálnímu propojení se společností SMART Office & Companies, s.r.o., která je přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení dlužníka. Výpověď K. M. obstála před insolvenčními soudy, které ji vzaly za stěžejní podklad pro svá rozhodnutí. Byla však pouze jedním z důkazů o personálním propojení, které založilo pochybnosti o podjatosti stěžovatelky. [5] Stěžovatelka prostřednictvím předsedy představenstva Josefa Jaroše podala znalecký posudek v insolvenčním řízení za situace, kdy si musela být vědoma skutečnosti, že jedním z přihlášených věřitelů je i společnost SMART Office & Companies, s.r.o., jejímž jednatelem byl J. J. Stěžovatelka tak nedostála zákonné povinnosti znalce postupovat nestranně a nezávisle, neboť osoba mající přímý vliv na stěžovatelku měla zároveň majetkový zájem na výsledku insolvenčního řízení, který mohla skrze znalecký posudek ovlivnit. Znalecký posudek navíc J. J. podepsal a byl uveden jako osoba, která ke znaleckému posudku podá případné vysvětlení. Správní orgány přezkoumatelně odůvodnily, proč nepovažovaly za vhodné a účelné provádět stěžovatelkou navržené důkazy. Městský soud s tímto odůvodněním souhlasí. Zásada rychlosti a hospodárnosti správního řízení však nemůže převážit nad zásadou materiální pravdy. Správní orgány nicméně zjistily skutkový stav věci dostatečně a opřely jej o objektivní okolnosti, které nemohly být žádným z navržených důkazů zpochybněny. Nebylo je proto třeba k důkazu provádět. Navržené důkazy ani nemohly zpochybnit, že stěžovatelce musela být vzájemná propojenost znaleckého ústavu a jednoho z věřitelů známa již v době, kdy byla městským soudem k podání posudku ustanovena, jakož i v době jeho zpracování a podání. [6] Vyloučení znalce ustanovujícím orgánem a potrestání znalce za správní delikt podle § 25b odst. 1 písm. d) zákona o znalcích a tlumočnících jsou dva nezávislé instituty, které se vzájemně nepodmiňují. Znalec nemusí být nejprve vyloučen ustanovujícím orgánem pro to, aby se dopustil správního deliktu. Vyloučení znalce podle § 11 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících představuje právní skutečnost, která nastává v důsledku existence poměru znalce k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo jejich zástupcům, jeli tento poměr způsobilý založit pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení pak tuto skutečnost pouze potvrzuje. Pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 25b odst. 1 písm. d) zákona o znalcích a tlumočnících je rozhodný pouze faktický stav s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, nikoliv formální procesní rozhodnutí, kterým je tento stav deklarován. [7] Správní orgány při rozhodování o výši uložené pokuty přihlédly k závažnosti správního deliktu v souladu s § 25b odst. 4 zákona o znalcích a tlumočnících. Nevybočily z mezí správního uvážení a zhodnotily veškeré rozhodné skutečnosti včetně závažnosti správního deliktu a majetkových poměrů stěžovatelky. Konstatovaly porušení zákonem chráněného zájmu, jakým způsobem k tomuto porušení došlo a v jaké intenzitě. Současně zohlednily, že si stěžovatelka musela být svého jednání vědoma. S ohledem na ekonomickou situaci stěžovatelky nepovažovaly uloženou pokutu za nepřiměřeně tvrdou či likvidační. S tím městský soud souhlasí. Jde o mimořádně závažný skutek. Je proto třeba, aby uložená pokuta měla preventivní a výchovný účinek. Navíc stěžovatelka netvrdila, že by pro ni měla být uložená pokuta likvidační. Přestože byla pokuta uložena na horní hranici zákonného rozpětí, nepřistoupil soud ke snížení uloženého trestu nebo od upuštění od něj. Výši uložené pokuty totiž nepovažuje za zjevně nepřiměřenou. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Stěžovatelka namítá, že nebyla jako znalec vyloučena z podání znaleckého posudku orgánem, který ji k jeho podání ustanovil. Nemohla se proto dopustit správního deliktu. Rozhodnutí o vyloučení znalce má konstitutivní účinky, nikoliv deklaratorní, jak nesprávně uvedl městský soud. Vyloučení znalce musí předcházet kvalifikované zhodnocení toho, zda vztah znalce dosahuje takové povahy a intenzity, že by neprovedl znalecký posudek v souladu se zákonem o znalcích a tlumočnících. K tomuto zhodnocení je však oprávněn pouze ustanovující orgán. Znění § 11 tohoto zákona je téměř totožné s úpravou vyloučení soudců a přísedících podle § 14 a § 15 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Ti jsou považováni za nestranného, neníli prokázán opak. Tento princip platí i v případě znalců. V jednání stěžovatelky chybí formální stránka správního deliktu, neboť nebyla v dané věci vyloučena. [9] Zákonná kritéria pro stanovení výše pokuty nebyla v rozhodnutí formulována precizně a jednoznačně a nebyla dostatečně individualizována na konkrétní situaci stěžovatelky. Žalovaný se zabýval pouze jejími majetkovými poměry. Městský soud proto chybně posoudil námitku přezkoumatelnosti výše udělené pokuty. Protože stěžovatelka nebyla z podání znaleckého posudku vyloučena, nemohla si být vědoma toho, že posudek nemůže poskytnout. Při určování výše pokuty proto nemůže jít k tíži stěžovatelky, že správní delikt spáchala vědomě. Stěžovatelce nebyly doposud uloženy žádné sankce ani výstraha za porušení zákona o znalcích a tlumočnících. Nebylo prokázáno, že by byl poskytnutý posudek nesprávný, že by nebyl proveden řádně nebo že by měl vliv na průběh insolvenčního řízení. Uložená pokuta násobně překračuje odměnu za znalecký posudek. Pokuta je proto zjevně nepřiměřená a měla být uložena ve snížené výši. Městský soud proto pochybil, jestliže tyto skutečnosti ne