2 As 253/2022 — Nejvyšší správní soud

2 As 253/2022- 90 - text  2 As 253/2022 - 94 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: CB Dent 32 s. r. o., se sídlem Zavadilka 2510, České Budějovice, zastoupené JUDr. Ing. Evou Radovou, advokátkou se sídlem Na Pankráci 322/26, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2021, č. j. 11484/21/500010610712427, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 6 Af 11/202140, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 6 Af 11/202140, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2021, č. j. 11484/21/500010610712427, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Ing. Evy Radové. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně poskytuje zdravotní služby v oblasti stomatologie a dentální hygieny, a to včetně zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění. Specializovaný finanční úřad (SFÚ) shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků podle § 16 odst. 1 písm. d) a g) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Za tyto přestupky žalobkyni uložil pokutu ve výši 150 000 Kč a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. Podle městského soudu se žalovaný řádně vypořádal s odvolacími námitkami a jeho rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Městský soud neshledal důvodnou námitku, že by žalobkyně poskytnutím vyžádaných doplňujících informací k příjmovým dokladům u jednotlivých pacientů porušila povinnost mlčenlivosti a povinnosti při ochraně osobních údajů pacientů. Požadavky cenových orgánů byly v souladu se zákonem. Žalovaný neporušil zásadu vyšetřovací, oficiality a materiální pravdy. [3] Městský soud shledal, že žalobkyně nedodržela závazný postup při kalkulaci věcně usměrňovaných cen, neboť do ceny zdravotních služeb promítla ekonomicky neoprávněné náklady (do ceny stomatologických výkonů náklady na dentální hygienu a naopak). Cenové předpisy Ministerstva zdravotnictví použité v dané věci městský soud nepovažoval za protizákonné ani protiústavní. Městský soud neshledal ani nepřiměřenost uložené pokuty. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Poukázala na povinnost mlčenlivosti podle § 51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a stavovských předpisů a na její ústavní východiska. Dále odkázala na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů; dále jen „GDPR“). Zákon o cenách ani vyhláška č. 450/2009 Sb., kterou se provádí zákon o cenách (dále jen „prováděcí vyhláška“), nezakládají výjimku z povinné mlčenlivosti poskytovatele zdravotních služeb ani titul pro zpracování osobních údajů. Stěžovatelka není oprávněna na příjmových dokladech uvádět konkrétní údaje o zdravotním stavu pacienta. Proto tyto doklady obsahují pouze obecnou informaci o poskytnutých zdravotních službách. To však neznamená, že stěžovatelka nevedla a neuchovávala evidenci o cenách podle § 11 zákona o cenách. [5] SFÚ nevyvinul snahu postupovat tak, aby stěžovatelka mohla poskytnout součinnost a neporušila při tom povinnost mlčenlivosti. Pokud by stěžovatelka vyhověla výzvě SFÚ, tedy vyplnila názvy zdravotních služeb a příslušných cen do tabulky ke jménům pacientů, došlo by ke spárování osobních údajů pacientů s poskytnutým ošetřením v rozporu s výše uvedenými povinnostmi. Anonymizace údajů nebyla možná kvůli dřívějšímu poskytnutí příjmových dokladů. Městský soud nesprávně uvádí, že cenové orgány nepožadovaly konkrétní identifikaci poskytnutých zdravotních služeb. [6] Stěžovatelka dále tvrdí, že je povinna uchovávat informace o cenách pouze v nezbytném rozsahu. K prokázání cenové evidence postačuje ceník, případně účetní doklady. Stěžovatelka nebyla povinna konkretizovat příjmové doklady. Odkázala na důvodovou zprávu k zákonu o cenách a komentář federálního ministerstva financí k cenovým předpisům platným od 1. 1. 1991 ze dne 27. 3. 1991 obsažený v částce 1421 Cenového věstníku FMF ČSFR. [7] K otázce způsobu kalkulace cen stěžovatelka uvádí, že požadavek cenových orgánů na naprosté oddělení nákladů na stomatologa a na dentální hygienistku je neúčelně formalistický a nezohledňuje způsob fungování moderních stomatologických ordinací. Podle § 17 odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, postupuje dentální hygienista podle indikace zubního lékaře. Poskytované zdravotní služby od sebe nelze precizně oddělit. Dentální hygienici a stomatologové sdílí nejen ordinaci (včetně nájmu, elektřiny, vody a dalších služeb), ale i „knowhow“. Paušalizace nákladů je právem aprobovaná a racionální. [8] Pochybnost o ústavnosti cenových předpisů Ministerstva zdravotnictví spatřuje stěžovatelka v tom, že podle nich musí být ekonomicky oprávněné náklady doložitelné z účetnictví. To však podle stěžovatelky nelze splnit, protože účetní závěrka se zpracovává zpětně. [9] Stěžovatelka dále namítla porušení zásad správního řízení, správního trestání a obecných východisek výkonu veřejné moci. Vyjádřila se také k výši uložené sankce. [10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s městským soudem. Namítl, že kasační stížnost opakuje žalobní námitky a je proto nepřípustná podle § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). Žalovaný dále uvedl, že v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal stěžovatelčiny námitky. Údaje požadované cenovými orgány byly nezbytné k ověření cen zdravotních služeb. Stěžovatelka měla upřesnit podklady v souladu se zákonem o zdravotních službách a GDPR. Podle § 15 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a podle § 20 zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád, jsou úřední osoby vázány mlčenlivostí. Žalovaný poukázal na princip bezrozpornosti právního řádu a z něj plynoucí možnost uplatňovat postupy podle různých zákonů. [11] Cenové orgány postupovaly podle žalovaného v souladu se základními zásadami správního práva, zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, popsaly svá skutková zjištění, rozebraly právní úpravu a judikaturu a učinily přezkoumatelný závěr. [12] K otázce kalkulace cen žalovaný uvádí, že stěžovatelka svými vyjádřeními potvrdila, že do kalkulací promítla veškeré náklady vynaložené na provoz stomatologické ordinace a dentální hygieny. Použití „váhové“ metody v poměru 100:50, tedy stav, kdy minutové sazby pro dentální hygienu představovaly 50 % z minutové sazby platné pro stomatology, neodráží a nemůže odrážet možný rozdílný vývoj jednotlivých kalkulačních položek. Tento způsob výpočtu neprokazuje dodržení regulačních pravidel. Žalovaný zdůraznil veřejný zájem na regulaci cen zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění. [13] K otázce ústavní konformity a zákonnosti cenových předpisů Ministerstva zdravotnictví žalovaný uvádí, že při kalkulaci věcně usměrňovaných cen se vždy vychází z kvalifikovaného odhadu. Na případné změny je zapotřebí reagovat např. aktualizací cen. [14] Svou úvahu o výši pokuty považuje žalovaný za přezkoumatelnou a pokutu za přiměřenou. [15] V replice k vyjádření žalovaného se stěžovatelka opakovaně ohradila proti tvrzení, že po ní SFÚ nepožadoval přístup k osobním údajům pacientů. Zopakovala argumentaci o povinnosti mlčenlivosti podle zákona o zdravotních službách a o ochraně osobních údajů podle GDPR. Bezrozpornost právního řádu je právní maximou, které realita ne vždy odpovídá. [16] Postup stěžovatelky při kalkulaci cen byl hospodárný a odpovídá fungování stomatologické ordinace. Stanovené ceny nevybočovaly z cen u ostatních subjektů na trhu. Striktní oddělení nákladů na stomatologa a dentální hygienu zákon neukládá a prakticky to ani není možné. Stěžovatelka neporušila smysl cenových předpisů, jímž je zejména ochrana spotřebitelů. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [17] Nejvyšší správní soud („NSS“) se nejprve zabýval námitkou žalovaného, že kasační stížnost je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť pouze opakuje žalobní námitky. [18] Je pravda, že podle ustálené judikatury NSS (usnesení ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/201963, č. 4051/2020 Sb. NSS) je nepřípustná kasační stížnost, k