4 Afs 224/2020 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 224/2020- 37 - text  4 Afs 224/2020-44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Libor Maleček, se sídlem Janského 2372/87, Praha 5, zast. Mgr. Annou Koller, advokátkou, se sídlem Senovážné náměstí 1464/6, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2019, č. j. 46191/19/500010610711361, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem  pobočka v Liberci ze dne 2. 7. 2020, č. j. 59 A 7/2020144, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně Mgr. Anny Koller, advokátky, náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 3.400 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 12. 2. 2019, č. j. 167997/19/260011480507845 (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 28 odst. 2 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon o evidenci tržeb“), a podle § 28 odst. 3 téhož zákona žalobci uložil pokutu ve výši 250.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. [2] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodnutí správního orgánu prvního stupně změnil v části časového vymezení přestupku (viz dále) a ve zbytku jej potvrdil. II. [3] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem  pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“). Ten v záhlaví specifikovaným rozsudkem napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] Krajský soud vycházel z toho, že správní orgán prvního stupně provedl dne 28. 7. 2017 v provozovně žalobce na adrese Troskovice 18 místní šetření za účelem prověření plnění povinností při evidenci tržeb. Při místním šetření byl proveden kontrolní nákup a při placení obdržely úřední osoby pouze ručně psanou stvrzenku o nákupu nápojů. Úředním osobám se nepodařilo zahájit jednání s žalobcem, poučit ho ve smyslu daňového řádu a sepsat o místním šetření protokol, neboť žalobce s úředními osobami odmítal v tomto směru spolupracovat. Tvrdil, že každý, kdo vstoupí na jeho pozemek, se stává členem klubu, a tudíž se na poskytování služeb v těchto prostorách zákon o evidenci tržeb nevztahuje. Správní orgán prvního stupně provedl další kontrolní nákup dne 7. 6. 2018. Dle protokolu o místním šetření byla úředním osobám předána účtenka, která neobsahovala fiskální identifikační kód, označení provozovny, bezpečnostní kód poplatníka a údaj, zda je tržba evidována v běžném nebo zjednodušeném režimu. Žalobce tentokrát souhlasil se sepsáním protokolu o místním šetření, přičemž zopakoval své tvrzení o klubové činnosti. [5] Oznámením o zahájení řízení o přestupku ze dne 28. 6. 2018, doručeným žalobci dne 3. 7. 2018, zahájil správní orgán prvního stupně se žalobcem jako s podnikající fyzickou osobou řízení a rozhodnutím o přestupku shledal žalobce vinným z přestupku podle § 28 odst. 2 zákona o evidenci tržeb, neboť závažným způsobem mařil evidenci tržeb tím, že nejméně v období od prosince 2016 do dne vydání rozhodnutí o přestupku neplnil v provozovně na adrese Troskovice 18 povinnosti, které mu ukládá zákon o evidenci tržeb, konkrétně povinnost podat žádost o autentizační údaje před přijetím první evidované tržby dle § 13 uvedeného zákona, zaslat datovou zprávou údaje o evidované tržbě správci daně dle § 18 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona a vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne dle § 18 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona a povinnost umístit v provozovně, v níž dochází k přijímání evidovaných tržeb, informační oznámení dle § 25 odst. 1 uvedeného zákona, přičemž vzhledem k dlouhodobosti a intenzitě tohoto jednání podle správního orgánu prvního stupně dosáhlo porušování povinností takové míry závažnosti, že došlo k maření účelu evidence tržeb. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 250.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. [6] Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že část výroku „že nejméně v období od prosince 2016 do dne vydání tohoto rozhodnutí o přestupku“ nahradil textem „že nejméně v období od 1. 12. 2016 do dne 28. 6. 2018“, tedy upravil pouze časové vymezení přestupku, v ostatním zůstalo prvostupňové rozhodnutí nezměněno. [7] Krajský soud se předně zabýval námitkou protiústavnosti zákona o evidenci tržeb, avšak s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 26/16, ji neshledal důvodnou. Dále krajský soud v souvislosti s námitkami týkajícími se systému ADIS (vnitřního informačního systému finanční správy) zdůraznil, že není na žalobci jako poplatníku, aby určoval podmínky fungování společného systému finanční správy, za jakých je ochoten se zákonem stanoveným povinnostem souvisejícím s evidencí tržeb podrobit. Za relevantní pro danou věc krajský soud nepovažoval žalobcovy výhrady vůči postupům finanční správy při ukládání pokut za nedodržování povinností stanovených zákonem o evidenci tržeb v jiných případech a jejich hodnocení jako šikanózních na internetu. Krajský soud rovněž neshledal žádná procesní pochybení správních orgánů při vedení správního řízení, a to ani v souvislosti s provedením místních šetření a svědeckých výpovědí. Ani žalobcem vytýkané vady v procesu dokazování nedovodil, neboť měl za to, že správní orgány srozumitelně odůvodnily potřebu přezkumu všech shromážděných podkladů, včetně těch od obchodních partnerů žalobce, přestože ten se dovolával provozování klubové činnosti v jeho provozovně, kterou zdůvodňoval, proč se na něj nevztahují povinnosti plynoucí ze zákona o evidenci tržeb. K tvrzenému shromažďování citlivých údajů o některých více či méně blízkých osobách žalobce ze strany správního orgánu prvního stupně pak krajský soud dodal, že tím nemůže být žalobce zkrácen na právech. [8] K výtce žalobce týkající se toho, že správní orgány nehodnotily důkazy k otázce fungování elektronické evidence tržeb, krajský soud uvedl, že ve spise správního orgánu prvního stupně žádné takové důkazy nenalezl. Žalobce tyto listiny doložil až v rámci odvolacího řízení a žalovaný se výhradami žalobce stran fungování elektronické evidence tržeb řádně zabýval, avšak dospěl k závěru, že jsou pouze domnělé a účelově uplatněné a část z nich ani neměla s projednávanou věcí žádnou spojitost. Krajský soud dále konstatoval, že žalobcem namítané překročení lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a doplnil, že žalobce se mohl proti délce řízení bránit prostředky, které mu skýtá § 80 správního řádu, případně § 79 s. ř. s., a že se doba trvání odvolacího řízení nijak negativně nepromítla do doby páchání přestupku, neboť ta byla vymezena vydáním oznámení o zahájení přestupku, tedy dnem 28. 6. 2018. Důvodnou krajský soud dále neshledal ani námitku dlouhého odstupu zahájení řízení od prvního kontrolního nákupu dne 28. 6. 2017, ani tvrzení stěžovatele, že mu tato prodleva založila dobrou víru a legitimní očekávání ve smyslu § 2 odst. 3 správního řádu, že jeho jednání je v souladu se zákonem. [9] Krajský soud však přisvědčil námitce nesprávného vymezení počátku protiprávního jednání žalobce. Správní orgány považovaly daný přestupek za trvající a žalovaný jeho počátek vymezil dnem 1. 12. 2016, tedy prvním dnem účinnosti zákona o evidenci tržeb. Krajský soud však shledal, že tento závěr nemá oporu ve správním spise. Upozornil, že nikoliv každý příjem plynoucí poplatníku z rozhodného příjmu je tržbou, u které vzniká povinnost ji po jejím přijetí evidovat ve smyslu § 18 zákona o evidenci tržeb. Z výpisu z obchodních vztahů kontrolního hlášení nevyplývá, že žalobce přijal v roce 2016 tržby ve smyslu § 5 zákona o evidenci tržeb a ani ze zjištění, že žalobce již dříve podnikal v oborech hostinské činnosti a krátkodobého ubytování a získával v nich příjmy, nelze bez dalšího vyvodit, že přijímal z těchto činností tržby podléhající povinnosti evidence již od 1. 12. 2016. Krajský soud tedy uzavřel, že v žalobcově případě nebylo přijetí evidované tržby splňující formální náležitosti podle § 5 zákona o evidenci tržeb před prvním kontrolním nákupem ze dne 28. 7. 2017 prokázáno. [10] Jelikož vymezení počátku trvajícího přestupku se podle krajského soudu promítlo v posouzení formální i materiální stránky daného přestupku a mělo vliv i na výši uložené pokuty, nemohl podrobit v tomto směru napadené rozhodnutí soudnímu přezkumu. Přesto však měl za to, že lze posoudit žalobcovy dílčí námitky týkající se vad při zjišťování a hodnocení jeho celkových majetkových poměrů, z nichž správní orgány vyšly