4 As 135/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 135/2023- 24 - text  4 As 135/2023-26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: T. R., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2022, č. j. 10.01000541/22005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, č. j. 17 A 114/2022-34, takto: I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, č. j. 17 A 114/2022-34, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V řízení o žalobě se žalobce u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2022, č. j. 10.01-000541/22-005 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná rozhodla o žádosti žalobce o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), tak, že mu nebyl určen advokát. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i z přiloženého správního spisu plyne, že žalobce žádal o určení advokáta k zastoupení v řízení o ústavní stížnosti, kterou hodlal podat proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2022, č. j. 29 ICdo 66/2022-290, sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016, 177 ICm 3649/2019. Tímto usnesením Nejvyšší soud zastavil řízení o žalobcově dovolání, neboť neodstranil nedostatek dovolání spočívající v povinném zastoupení advokátem. Konstatoval přitom, že žalobce „opakuje žádost o ustanovení zástupce téměř ve všech podáních (bez ohledu na jejich charakter), která činí v soudních řízeních. Rozhodování soudu o opakovaných žádostech by bylo v rozporu s procesní ekonomií, představovalo by čirý formalismus a nutně by vedlo k řetězení rozhodnutí o stále totožných žádostech o ustanovení zástupce pro řízení.“ (znění usnesení je veřejně dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Žalovaná při hodnocení žádosti žalobce o ustanovení advokáta přihlédla k této části usnesení Nejvyššího soudu, jakož i k tomu, že eviduje ve svém systému 62 žádostí žalobce o poskytnutí bezplatné právní pomoci (v roce 2022 byla tato žádost desátá). Žalobce se podle ní na soudy obrací sériově, se stereotypní argumentací svědčící o tom, že mu nejde o vyřešení sporné otázky, nýbrž o vyvolání sporu jako takového. Dospěla k závěru, že žalobce zneužívá institutu určení bezplatného advokáta ve smyslu § 18c odst. 5 zákona o advokacii. [2] V záhlaví označeným usnesením městský soud zamítl žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků (výrok I.) i jeho návrh na ustanovení zástupce (výrok II.) a žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů (výrok III.). [3] Městský soud konstatoval, že osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může soud odepřít pro povahu vedeného sporu či sporů. Žalobce od září 2016 do dne vydání napadeného usnesení podal u městského soudu více než dvě stovky žalob, jejichž součástí vždy učinil návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Žalovaná eviduje více než 60 žádostí žalobce o bezplatnou právní pomoc (v roce 2022 jich bylo deset). Procesní aktivitu žalobce shledal neuváženým nadužíváním institutu osvobození od soudních poplatků. To ostatně vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2022, sp. zn. II. ÚS 3142/22, jímž Ústavní soud odmítl žalobcovu ústavní stížnost v předmětné insolvenční věci. Plyne z něj i to, že také na Ústavní soud se žalobce obrací často a bezúspěšně. Městský soud citoval rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z nějž plyne výjimečnost institutu osvobození od soudních poplatků a také to, že nemá být aplikován na řetězící se rozhodnutí o neurčení advokáta. Ač má žalobce plné právo hájit svá práva v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované, není důvod k tomu, aby náklady za toto řízení nesl stát. Městský soud s ohledem na výše uvedené nepřihlédl k majetkovým poměrům, které pro účely osvobození od soudních poplatků žalobce předložil. II. Kasační stížnost [4] V kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil v celém rozsahu. Zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků v řízení o podané kasační stížnosti a též o určení zástupce z řad advokátů. Z opatrnosti podal rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (jehož opodstatněnost blíže neodůvodnil). Má za to, že městský soud porušil jeho právo na spravedlivý proces. Městský soud se dopouští definice kruhem a přepjatého formalismu – na straně jedné žalobci vyčítá zásadu „právo patří bdělým“, na straně druhé stěžovatelovu procesní bdělost označuje za zneužití práva. Navíc argumentuje vyjádřením protistrany (počtem podaných žádostí o advokáta žalované), což je porušení zásady rovnosti zbraní. Žalobce za celý rok 2022 podal u městského soudu pouze dvě žaloby, nemůže se tedy dopouštět zneužití práva. Soudní poplatek 3 000 Kč je pro něj likvidační, protože dosahuje výše jeho měsíčního příjmu, který sestává z různých dávek pomoci v hmotné nouzi. [5] Stěžovatel napadl i způsob, jakým mu bylo napadené rozhodnutí doručeno – tj. obálkou typu III. do vlastních rukou bez možnosti uložení. Stěžovatel má za to, že mu mělo být doručeno do vlastních rukou. Do rukou stěžovatele se napadené usnesení dostalo pouze náhodou a díky nepovinné součinnost poštovních úředníků. Způsob doručení svědčí o tom, že se městský soud snažil stěžovatele obelstít, zamezit mu v seznámení se s napadeným usnesením. [6] V kasační stížnosti dále stěžovatel namítl podjatost předsedy 17. soudního oddělení městského soudu Milana Taubera, systémovou podjatost správního úseku městského soudu a podjatost některých funkcionářů městského soudu. Navrhl zahájení kárného řízení s předsedou senátu Milanem Tauberem. [7] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení kasační stížnosti [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti. Ta byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského (městského) soudu, s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí, nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, č. 3271/2015 Sb. NSS). Napadené usnesení nepochybně takovým procesním rozhodnutím je, zaplacení soudního poplatku tudíž Nejvyšší správní soud nepožadoval. Žádost o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti je proto bezpředmětná. [9] Z právě uvedeného usnesení rozšířeného senátu rovněž vyplývá, že ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. zakotvující povinnost být v řízení před Nejvyšším správním soudem zastoupen advokátem se neuplatní v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Přestože zastoupení není v posuzované věci povinné, stěžovatel o ustanovení zástupce požádal. O tomto návrhu tedy musel Nejvyšší správní soud rozhodnout. [10] Ustanovení § 35 odst. 10 s. ř. s. podmiňuje ustanovení právního zástupce dvěma kumulativními podmínkami: 1) splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a 2) nezbytnost zastoupení pro ochranu žalobcových práv. V nynější věci není naplněna druhá podmínka. Podaná kasační stížnost obsahuje veškeré náležitosti potřebné k jejímu projednání, zejména osahuje petit a je z ní zřejmé, z jakých důvodů považuje stěžovatel napadené usnesení za nesprávné, protiprávní a nespravedlivé; jejímu věcnému projednání nic nebrání. Nadto se nejedná o posouzení natolik složitých právních otázek, které by k náležité ochraně práv stěžovatele vyžadovaly kvalifikovanou právní pomoc ustanoveného advokáta. [11] Nejvyšší správní soud tedy návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti výrokem I. tohoto rozsudku zamítl, protože ustanovení zástupce z řad advokátů neshledal nezbytným, a to aniž by zkoumal, zda stěžovatel splňuje první z podmínek uvedených v § 35 odst. 10 s. ř. s., tj. zda osobní a majetkové poměry neodůvodňují osvobození od soudních poplatků. [12] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Ve druhém výroku usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 5. 2021, č. j. Ars 3/2019-43, č. 4209/2021 Sb. NSS, totiž Nejvyšší správní soud vyložil, že „nevyhoví-li krajský soud zcela žádosti o osvobození od soudního poplatku (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), musí vyčkat marného uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti proti tomuto usnesení a v případě jejího podání i rozhodnutí Nejvyššího správníh