4 As 239/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 239/2021- 34 - text 4 As 239/2021-37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: TRUVIA s.r.o., se sídlem Lužánecká 1887/8, Brno, zast. Mgr. Ivou Nekvapilovou, advokátkou, se sídlem Helfertova 335/17, Brno, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2019, č. j. 7050/1.30/18-5, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2021, č. j. 30 Ad 3/2019-106, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč, k rukám její zástupkyně Mgr. Nekvapilové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 15. 8. 2018, č. j. 15041/9.30/18-8, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu (s účinností od 1. 7. 2017 přestupku - poznámka soudu) na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“), kterého se dopustila tím, že nesplnila povinnosti koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle § 10 odst. 4 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „zákon o BOZP“) [tím, že ke dni 11. 8. 2017 nevedla písemný chronologický seznam smluvních vztahů o výkonu své činnosti jako odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, který měl opatřit svým jménem a vlastnoručním podpisem], nebo § 18 zákona o BOZP [tím, že na stavbě „Územní odbor HZS JMK a centrální požární stanice Znojmo“, (dále jen „stavba“), v období od 30. 3. 2017 do 7. 6. 2017 neupozornila zhotovitele - společnosti První KEY - STAV, a.s. na nedostatky v uplatňování požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci zjištěné na pracovišti převzatém zhotovitelem, konkrétně na nedostatečné zajištění montážní jámy a nevyžadovala zjednání nápravy]. Za uvedený přestupek správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni pokutu ve výši 60.000 Kč. [2] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správní orgán prvního stupně. II. [3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav věci ve vztahu k posouzení otázky porušení povinnosti vyplývající z § 18 odst. 2 písm. a) bod 2 zákona o BOZP ve spojení s § 8 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích (dále jen „nařízení vlády č. 591/2006 Sb.“). [5] Správní orgán prvního stupně u žalobkyně dne 11. 8. 2017 zahájil kontrolu ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, a to v souvislosti s pracovním úrazem pana Bc. V. M., zaměstnance žalobkyně působícího na stavbě v pozici koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který dne 7. 6. 2017 spadl do montážní jámy. Správní orgány měly podle krajského soudu zejména zajistit výslech pana M. coby osoby, která vykonávala činnost koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a která do montážní jámy spadla. Krajský soud měl za to, že tento krok byl za účelem odstranění pochybností a náležitého zjištění stavu věci nutný, zvláště za situace, kdy žalobkyně tento výslech již v průběhu správního řízení navrhovala. Bylo by z něj totiž možné zjistit, koho a kdy pan M. upozorňoval na jaké závady a komu a kdy předkládal či zasílal jaké dokumenty. [6] Krajský soud upozornil, že správní řízení v dané věci je ovládáno zásadou vyšetřovací, která správním orgánům ukládá povinnost zabývat se důkazními návrhy účastníka řízení a rozhodovat o nich, jakož i povinnost nezříci se vlastní důkazní aktivity. Tato zásada správním orgánům velí činit vše potřebné k řádnému zjištění skutkového stavu, a to bez ohledu na míru procesní aktivity či naopak procesní lhostejnosti účastníka řízení; i kdyby účastník zůstal nečinný po celou dobu správního řízení, nezbavuje to správní orgány povinnosti zjistit „skutečný skutkový stav věci“ a prokázat, že byly naplněny znaky skutkové podstaty daného přestupku. Výslech osoby vykonávající činnost koordinátora mohl podle krajského soudu přinést poznatky, které mohly svědčit tvrzením žalobkyně a významně se lišit od závěrů přijatých správními orgány. III. [7] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatel předně nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že žalobkyně nebyla ve správním řízení nečinná a navrhovala výslech pana M. Stěžovatel je naopak názoru, že žalobkyně zůstala zcela nečinná, a to až do podání odvolání, v němž však provedení výslechu tohoto svědka nezmiňovala. Žalobkyně sice v doplnění odvolání namítala, že se správní orgán prvního stupně v rámci dokazování nedotázal pana M. na plnění povinností koordinátora a místo toho vycházel pouze ze sdělení zhotovitele stavby, nicméně ani tehdy provedení výslechu navrženo nebylo. Stěžovatel žádné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu věci neměl a žalobkyně v tomto ohledu vznesla námitky poprvé až v žalobě. Žalobkyně tedy byla v rámci správního řízení nečinná a neodporovala zjištěním správních orgánů. V odvolání ke stavu věci pouze tvrdila, že zápis ve stavebním deníku je dostatečný k upozornění zhotovitele na nedostatek na stavbě. Jak se však ukázalo, záznam ve stavebním deníku, na nějž se odvolávala, se týkal zcela jiné závady, jak potvrdil i krajský soud v napadeném rozsudku. Jelikož žalobkyně po celou dobu správního řízení netvrdila žádnou jinou skutkovou realitu, neměl stěžovatel žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně, a neshledal důvod pro zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobkyně ani v rámci námitek proti kontrolním zjištěním netvrdila, že koordinátor zhotovitele stavby na nedostatky na stavbě upozornil jiným způsobem, než jen zápisem ve stavebním deníku. [9] Stěžovatel dále nesouhlasí s názorem krajského soudu, že se správní orgány opíraly zejména o tvrzení pana H., stavbyvedoucího zhotovitele. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, jakož i z celého spisového materiálu vyplývá, že podkladů a důkazů, z nichž správní orgány vycházely, bylo mnohem více než jen sdělení této osoby. Krajský soud se podle stěžovatele dopustil dezinterpretace faktů, když uvedl, že proti tvrzení pana H., že na stavbu nebyly doručeny deníky koordinátora a kontrolní list závad koordinátora za období dubna a května 2017, stálo tvrzení žalobkyně, že uvedené bylo splněno a na závadu na stavbě bylo upozorněno. Žalobkyně totiž nikdy netvrdila, že uvedené splnila, pouze celou dobu argumentovala tím, že zápis ve stavebním deníku je v tomto směru dostatečný. [10] Ze součinnosti poskytnuté správním orgánům Ing. K. (zástupcem žalobkyně) podle stěžovatele výslovně nevyplývalo, že koordinátor ohledně zjištěných nedostatků a závad informoval zhotovitele e-mailovou korespondencí či dokonce pouze ústně, jak uvedl krajský soud v napadeném rozsudku. Ing. K. poskytl inspektorovi celou řadu dokumentů a podkladů, avšak ze žádného nevyplývá, že by žalobkyně zhotovitele informovala o nedostatečně zajištěné montážní jámě. Žalobkyně byla v průběhu kontroly vyzvána k doložení mimo jiné také dokumentů prokazujícím seznámení zhotovitele se zápisy a zjištěními koordinátora. Při kontrole však Ing. K. nikdy výslovně neuvedl, že by zhotovitele konkrétně o této závadě informoval ústně či zápisem v deníku koordinátora. Namísto toho setrvale uváděl, že zhotovitel byl informován prostřednictvím zápisu ve stavebním deníku, což žalobkyně považovala za dostatečné; Ing. K. výslovně uvedl, že další dokumentace není vedena a není nutná. IV. [11] Žalobkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným rozsudkem a považuje kasační stížnost za nedůvodnou. V. [12] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] S ohledem na shora vymezený předmět sporu Nejvyšší správní soud na úvod připomíná, že pro oblast správního trestání je klíčovou zásada materiální pravdy. V rámci řízení o spáchání přestupku (resp. dříve správního deliktu) za