6 As 155/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 155/2023- 32 - text  6 As 155/2023 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška a soudců Tomáše Kocourka a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Ing. J. F., zastoupen JUDr. Petrem Buluškem, advokátem, se sídlem Palackého třída 5, Nymburk, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) EG.D, a.s., IČO 28085400, se sídlem Lidická 36, Brno, II) V. N., zastoupen Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, se sídlem Divadelní 4, Brno, III) L. N., zastoupena Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, se sídlem Divadelní 4, Brno, IV) C. Š. V) Ing. M. K. VI) I. K., týkající se žalob proti rozhodnutím žalovaného ze dne 31. března 2022 č. j. JMK 50779/2022 a ze dne 4. dubna 2022 č. j. JMK 51891/2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2023 č. j. 31 A 44/2022168, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Petru Buluškovi, advokátovi, se sídlem Palackého třída 5, Nymburk, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4.114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. března 2022 č. j. JMK 50779/2022, kterým žalovaný částečně změnil rozhodnutí Městského úřadu Blansko (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ze dne 22. listopadu 2021 č. j. SÚ RŠ 161/2021MBK 55989/2021/Pa. Další (samostatnou) žalobou podanou k témuž soudu brojil žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. dubna 2022 č. j. JMK 51891/2022, kterým žalovaný částečně změnil rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ze dne 18. listopadu 2021 č. j. SÚ RŠ 159/2021MBK 55558/2021/Pa. Vyvlastňovací úřad těmito rozhodnutími rozhodl podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě (zákon o vyvlastnění), tak, že omezil vlastnické právo vyjmenovaných spoluvlastníků (jedním z nich je i žalobce) k pozemku p. č. X v katastrálním území X zřízením věcného břemene, a to v rozsahu 255,48 m2 (č. j. SÚ RŠ 161/2021MBK 55989/2021/Pa) a v rozsahu 4,37 m2 (č. j. SÚ RŠ 159/2021MBK 55558/2021/Pa). Učinil tak ve prospěch vyvlastnitele, kterým je osoba zúčastněná na řízení I). K omezení vlastnického práva došlo v režimu zákona o vyvlastnění a současně zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon). Vyvlastnitel požádal o omezení vlastnického práva k uvedenému pozemku formou zřízení věcného břemene za účelem zřízení energetické distribuční soustavy (nové kabelové vedení, rozpojovací skříň a uzemnění včetně všech jeho součástí a příslušenství). [2] Žalobce v žalobách shodně namítal, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu se základními principy právního státu, zejména nedotknutelností soukromého či osobního vlastnictví, ochranou před zvůlí státních orgánů a respektování základních lidských práv. Uvedl, že se zřízením nové elektrické přípojky souhlasil a upozornil vyvlastňovací úřad na to, že exekuce, které jsou proti němu vedeny, jsou nezákonné. Vyzval jej, aby soudnímu exekutorovi navrhl zastavení exekuce. Z jednání soudního exekutora navíc vyplývá, že exekuční postižení spoluvlastnického podílu na pozemku bylo nesmyslné a šikanózní, podíl nemá žádnou hodnotu a soudní exekutor o jeho prodej reálně neusiluje. I přes tyto informace vyvlastňovací úřad zahájil vyvlastňovací řízení. K projednání žádostí vyvlastnitele nařídil ústní jednání, na nichž byla povinná účast vyvlastnitele. Ten se však k ústním jednáním nedostavil, přesto vyvlastňovací úřad v jednání pokračoval. Ústní jednání tak byla neplatná, a tudíž jsou neplatná i následná rozhodnutí o vyvlastnění. Vyvlastňovací úřad se nepokusil o sjednání jakékoli dohody a rovnou se uchýlil k nejdrastičtějšímu prostředku, tedy vyvlastnění. Rozhodnutí žalovaného označil žalobce za nicotná. [3] Krajský soud spojil obě žaloby ke společnému projednání. S námitkami žalobce se neztotožnil a žaloby zamítl. Naznal, že namítaná pochybení žalovaného nejsou takové intenzity, aby měla za následek nicotnost jeho rozhodnutí. Dále odkázal na znění čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a na zákon o vyvlastnění, který je jeho konkretizací. Uvedl, že pokud žalovaný a vyvlastňovací úřad postupovali podle tohoto zákona, nedá se jejich postup považovat za nepřípustný zásah do vlastnického práva žalobce. Podle krajského soudu je účast účastníka správního řízení u ústního jednání jeho právem, nikoli však povinností. Na tom nemění nic ani nesprávná informace uvedená v předvolání vyvlastňovacího úřadu k ústnímu jednání. Vyvlastňovací úřad od požadavku osobní přítomnosti vyvlastnitele u ústního jednání následně ustoupil, čímž napravil svůj předchozí vadný postup. Nemůže se tak jednat o znak šikany a svévole ze strany vyvlastňovacího úřadu. Účast, či neúčast jiného účastníka řízení navíc nemohla nijak zasáhnout do práv žalobce. Žalobce není legitimován k podání žaloby mající za cíl prostou nápravu procesních pochybení správních orgánů. Krajský soud neshledal důvodnými ani námitky týkající se zatížení pozemku exekučními příkazy. Odkázal přitom na § 1132 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 47 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a § 5 odst. 5 písm. b) zákona o vyvlastnění. Z těchto ustanovení vyplývá, že žalobce byl omezen v možnosti zatížit dotčený pozemek věcným břemenem, a tudíž je irelevantní, zda dal vyvlastniteli souhlas ke zřízení přípojky. Smlouvu o zřízení věcného břemene nadto nepodepsali někteří další spoluvlastníci pozemku. Vyvlastnitel tedy nemusel podniknout kroky k uzavření dohody podle § 5 zákona o vyvlastnění. Krajský soud zdůraznil, že vyvlastňovací úřad není oprávněn přezkoumávat zákonnost exekučních příkazů ani navrhovat zastavení exekuce. Naopak musí respektovat důsledky, které má exekuční řízení na řízení vyvlastňovací. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení [4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“). Rekapituluje v ní dosavadní průběh řízení před správními orgány. Uvádí, že vyvlastnění je důsledkem šikanózního postupu soudního exekutora a na něj navazujícího vadného postupu vyvlastňovacího úřadu. Vyvlastnitel měl být dle pokynu vyvlastňovacího úřadu účasten ústního jednání, kam ale nedorazil. Ústní jednání tedy fakticky neproběhlo, neboť bylo omezeno jen na sepsání úředního záznamu obsahujícího vyjádření stěžovatele k věci. Bez projednání věci však nebyl vyvlastňovací úřad oprávněn rozhodnutí vydat. Stěžovatel v řízení upozornil na možnost vyhnout se vyvlastnění jako nejrepresivnějšímu možnému nástroji, a to tím, že by soudní exekutor stáhl nebo zrušil obstavení pozemku. Ve správním ani soudním řízení nebyly tyto argumenty stěžovatele nijak vyvráceny, a krajský soud tak rozhodl účelově a v rozporu s důkazy. Krajský soud se dle názoru stěžovatele nezajímal o jeho argumenty, ale o to, zda na jednání k soudu přišel sám, nebo v doprovodu veřejnosti. [5] Následně, po seznámení s písemným vyhotovením rozsudku krajského soudu zaslal stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu doplnění kasační stížnosti, v němž se vyjadřuje konkrétněji k některým částem odůvodnění rozsudku. Uvádí, že krajský soud sice uznal, že účast vyvlastnitele nebyla při jednání nutná, a tudíž byly informace v předvolání nesprávné, ale tuto vadu vyvlastňovací úřad nijak nenapravil. Měl stěžovateli sdělit, že na účasti vyvlastnitele nadále netrvá, což neučinil. Stěžovatel byl tedy uveden v omyl, který nebyl nijak odčiněn. Řízení před vyvlastňovacím úřadem bylo zmatečné a platnost dokumentů, které jsou jeho výstupem, je sporná. Stěžovatel dále namítá, že to byl soudní exekutor, kdo bránil naplnění veřejného zájmu na zbudování energetického zařízení. Ten totiž stěžovateli obstavil neprodejný majetek a následně odmítal exekuci v tomto bodě zrušit nebo daný majetek z exekuce vyjmout, a to i přesto, že o jeho neprodejnosti věděl, a dokonce ho vyňal ze soupisu budoucí dražby. Stěžovatel respektoval veřejný zájem na provedení záměru vyvlastnitele a ničemu nebránil, což krajský soud při svém rozhodování nezohlednil. Podstatou žaloby, jakož i kasační stížnosti je dle stěžovatele obrana proti tomu, že vyvlastňovací úřad vedl proti stěžo