6 Azs 116/2022 — Nejvyšší správní soud

6 Azs 116/2022- 43 - text  6 Azs 116/2022 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: T. H., zastoupené Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem, sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 12. 2021, č. j. MV1674716/SO2021, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2022, č. j. 108 A 3/2022  55, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2022, č. j. 108 A 3/2022  55, se ruší. II. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 12. 2021, č. j. MV1674716/SO2021, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 17 650 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Vratislava Polky, advokáta. IV. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 2. 9. 2021 zamítlo podle § 87e odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky a podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců žalobkyni stanovilo lhůtu k vycestování z území České republiky. Dle závěru ministerstva se žalobkyně dopustila obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území účelovým uzavřením a manželství. [2] Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti podala žalobkyně odvolání. Žalovaná rozhodnutím ze dne 16. 12. 2021 odvolání zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila. [3] Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou. [4] Krajský soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že se nemohla seznámit se všemi podklady rozhodnutí. Zástupce žalobkyně nebyl zástupcem manžela žalobkyně, z tohoto titulu tedy nemohl být účasten výslechu manžela žalobkyně. Žalobkyně byla poučena o tom, že součástí podkladů je audiovizuální záznam výslechu na DVD a správní orgán nepořizuje kopie záznamu výslechu ani neposkytuje zařízení umožňující shlédnutí záznamu. [5] Dále krajský soud uvedl, že správní orgán I. stupně shromáždil dostatečné množství důkazů k prokázání skutečnosti, že žalobkyně uzavřela manželství za jediným účelem, a to získání povolení k přechodnému pobytu. Nahlíženo zákonem o pobytu cizinců je možné spatřovat zájem státu toliko na sloučení takových manželství, která plní funkci při řádné výchově dětí a vzájemné podpoře a pomoci ve smyslu § 655 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Manželství žalobkyně a jejího manžela však dle krajského soudu nesplňuje ani jeden znak funkčního manželství. Krajský soud rovněž vyhodnotil, že žalovaná pečlivě uvážila veškerá hlediska k posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí vůči žalobkyni i jejím rodinným příslušníkům. Tvrzený vážný zásah do rodinného a soukromého života žalobkyně krajský soud neshledal. II. Kasační stížnost [6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatelka především zopakovala své žalobní námitky. Žalovaná dle žalobkyně zásadním způsobem porušila povinnosti odvolacího orgánu, rozhodnutí žalované je v rozporu s § 68 odst. 3 a § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a dále též v rozporu s § 2 odst. 3, 4 a § 3 správního řádu. Rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné a nepřiměřené. Stěžovatelka zopakovala, že jí byla upřena procesní práva, neboť jí bylo znemožněno řádně se seznámit s podklady řízení. [8] Se závěrem žalované a krajského soudu, že její manželství bylo uzavřeno účelově, stěžovatelka nesouhlasila. Pro závěr o obcházení zákona s cílem získat povolení k pobytu správní orgán nedisponuje žádným podkladem, o který by tento závěr mohl opřít. Stěžovatelka uvedla, že její vztah s manželem je naprosto reálný a je konzumován, skutečnost, že je manžel příliš pracovně vytížen, na tom nemůže nic změnit. Z provedeného dokazování nevyplývá, že manželé nežijí společně na hlášené adrese, nevedou společnou domácnost či společně nehospodaří. Tyto závěry správní orgány dovodily v neprospěch stěžovatelky, nedisponují však pro takový závěr dostatečnými skutkovými zjištěními. Rovněž závěry soudu o tom, že manželé sice hradí náklady na bydlení, ale nenakupují spolu, jsou zcela nepodstatné pro závěr o účelovosti manželství. Soud tak pro „obhajobu“ závěru o účelovosti manželství užil zcela nedostatečné úvahy, z nichž nelze takový závěr dosledovat. [9] Stěžovatelka připomněla princip in dubio pro libertate. Důkazní břemeno o účelovosti manželství nesou správní orgány. Protokoly o výsleších stěžovatelky a jejího manžela obsahují převážně skutečnosti, na nichž se manželé shodli. K závěru o účelovosti manželství nepostačí pouze pravděpodobnost či domněnka. V případě stěžovatelky však správní orgány rozhodly pouze na základě podezření. Nebylo prokázáno, že manželství stěžovatelky a jejího manžela bylo ke dni vydání rozhodnutí nefunkční nebo nebylo konzumováno. Nebylo prokázáno, že manželství bylo pouze předstírané. Stěžovatelka citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 4 Azs 228/201540, z nějž vyplývá, že při posuzování účelovosti manželství je nutné prokázat úmysl obcházet zákon o pobytu cizinců k získání pobytového oprávnění i úmysl nevést společný život. Za zjištěného skutkového stavu jde o akt libovůle, nikoli o spravedlivé rozhodnutí. [10] Rozhodnutí stěžovatelka považuje za zcela nepřiměřené, neboť fakticky rozvrací její manželství. Stěžovatelka též uvedla, že zamítnutí žádosti z daného důvodu velmi oslabuje možnost legalizace pobytu stěžovatelky z důvodu soužití s manželem. Rozhodnutí správních orgánů jsou v rozporu s unijní právní úpravou, zejména směrnicí č. 38/2004/ES. Stěžovatelka jako manželka občana ČR je rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců, má tedy právo pobývat na území ČR. Existuje zde předpoklad velmi vážného a nepřiměřeného zásahu do rodinného a soukromého života, v této souvislosti stěžovatelka odkázala na rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 7. 2008, C127/08, Metock a další. [11] Stěžovatelka setrvala na názoru, že jí bylo upřeno právo seznámit se se všemi podklady pro vydání rozhodnutí. Na tom nic nemění možnost nahlédnout do spisu, kde byl uložen DVD nosič obsahující záznam o výslechu manžela stěžovatelky. Tohoto výslechu se však zástupce stěžovatelky nemohl zúčastnit a zástupci stěžovatelky nebylo umožněno se se všemi podklady seznámit, obsah výslechu manžela stěžovatelky byl uložen toliko na nosiči DVD, který nebylo možné na místě přehrát, přičemž správní orgán odmítl zástupci zhotovit kopii. Zástupce však nedisponuje žádnou přenosnou jednotkou, jež by mu umožnila zhotovit kopii. Zjevně došlo k porušení práva na spravedlivý proces. [12] Ustanovení § 169l odst. 6 do zákona o pobytu cizinců je protiústavní, neboť odporuje právu na spravedlivý proces. Zástupce stěžovatelky se až do novelou provedené implementace ustanovení § 169l odst. 6 do zákona o pobytu cizinců nesetkal s požadavkem pořizovat si kopie DVD nosičů s důkazním obsahem sám a na svém zařízení. [13] Stěžovatelka shrnula, že rozhodnutí žalované je vydáno v rozporu s požadavky správního řádu, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Krajskému soudu v kasační stížnosti vytkla, že rozhodnutí žalované pro vytýkané vady nezrušil. [14] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [15] Žalovaná ve vyjádření uvedla, že stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje obdobné námitky jako v odvolání a žalobě, odkázala proto na své rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Žalovaná nesouhlasila s námitkou, že nebylo prokázáno, ž manželství bylo uzavřeno účelově. Žalovaná zdůraznila, že z dokazování jednoznačně vyplynulo, že stěžovatelka s manželem nesdílí společnou domácnost a společně s ním nehospodaří. Výsledky pobytových kontrol, pobytová historie stěžovatelky na území České republiky a rozdílné odpovědi manželů potvrzují závěr, že manželé vedou oddělené životy. Rozpory ve výpovědích manželů se týkají důležitých skutečností. Ustanovení § 87e zákona o pobytu cizinců je důsledkem implementace směrnice 2004/38/ES. Jestliže správní orgány dospěly k závěru, že cizinec uzavřel sňatek účelově s cílem získat povolení k pobytu, zamítavé rozhodnutí nemůže být nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života cizince. Spisový materiál prokazuje, že stěžovatelka s manželem nemají mezi sebou takový citový vztah, který by moh