9 As 194/2021 — Nejvyšší správní soud

9 As 194/2021- 40 - text  9 As 194/2021 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: L. V., zast. Mgr. Václavem Čechtickým, advokátem se sídlem Dr. Milady Horákové 580/7, Liberec, proti žalované: Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, se sídlem Sokolská 1498/15, Praha 2, zast. Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2020, č. R1406-12, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, č. j. 11 Ad 15/2020-57, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Představenstvo České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „představenstvo žalované“) rozhodnutím ze dne 21. 11. 2013, č. R13054, pozastavilo dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 360/1992 Sb.“), autorizaci žalobce udělenou mu pro obor „Pozemní stavby“ do doby přezkoušení jeho odborné způsobilosti. Rozhodnutí odůvodnilo tím, že žalobce nevykonával činnost, pro kterou mu byla autorizace udělena, po dobu delší pěti roků. [2] Přípisem ze dne 13. 10. 2014 podal žalobce podnět ke zrušení rozhodnutí o pozastavení autorizace, přičemž přípisem ze dne 30. 10. 2014 upřesnil, že uvedený podnět má být chápán jako žádost o obnovu řízení dle § 100 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Rozhodnutím představenstva žalované ze dne 20. 11. 2014, č. R1406-12, žalovaná obnovu řízení ve věci pozastavení autorizace žalobce nepřipustila, neboť žádost byla podána po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty a obsahuje pouze skutečnosti, které byly žalobci známy již v době vydání rozhodnutí ze dne 21. 11. 2013. [3] Proti rozhodnutí představenstva žalované o nepřipuštění obnovy řízení brojil žalobce správní žalobou u Městského soudu v Praze. Ten žalobu, v intencích včas uplatněných žalobních námitek, projednal, přičemž odmítl argumentaci žalobce založenou na porušení ustanovení § 3 a § 37 odst. 3 správního řádu v předcházejícím správním řízení jako nedůvodnou. Rozsudkem ze dne 13. 9. 2017, č. j. 9 Ad 4/2015-63, proto žalobu zamítl. [4] Žalobce se proti rozsudku městského soudu dále bránil kasační stížností. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudkem ze dne 6. 12. 2019, č. j. 3 As 313/2017-36, rozsudek městského soudu zrušil, žalobu odmítl a věc postoupil k vyřízení žalované. NSS dospěl k závěru, že podání žalobce proti rozhodnutí žalované na základě vadného poučení je nutno posoudit jako včas podané odvolání, a nikoliv žalobu. Z tohoto důvodu byly naplněny podmínky podle § 46 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tj. pro odmítnutí žaloby a její postoupení příslušnému správnímu orgánu jakožto odvolání. [5] V nyní projednávané věci se žalobce domáhal žalobou u Městského soudu v Praze zrušení napadeného rozhodnutí shromáždění delegátů žalované ze dne 15. 10. 2020, kterým bylo zamítnuto podání žalobce posouzené dle shora uvedeného rozsudku NSS jako odvolání proti rozhodnutí představenstva žalované ze dne 20. 11. 2014, č. R1406-12, o nepřipuštění obnovy řízení ve věci pozastavení autorizace. Žalovaná uvedla, že žalobce neuplatnil ani jednu námitku včas, neboť žádost o obnovu řízení podal až po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty, v odvolacím řízení nepředložil žádné nové skutečnosti a ani nenavrhoval provedení nových důkazů, které by odůvodňovaly obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. [6] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 8. 2021, č. j. 11 Ad 15/2020-57, napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Konstatoval, že žaloba je zčásti důvodná, neboť není zřejmé, kdy, dle názoru žalované, počala běžet subjektivní tříměsíční lhůta a kdy mělo dojít k jejímu uplynutí. V tomto smyslu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť není patrno, dle kterých konkrétních skutečností učinila žalovaná uvedený závěr o běhu subjektivní tříměsíční lhůty. Další pochybení shledal v nevypořádání námitky týkající se postupu při odstraňování vad podání dle § 37 odst. 3 správního řádu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [7] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností se dvěma kasačními důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatelka namítá nesprávné posouzení právní otázky městským soudem, pokud městský soud dospěl ke stejnému závěru jako stěžovatelka co do nesplnění podmínek podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, a proto není třeba zkoumat počátek a uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty. Běh předmětné lhůty by byl rozhodný pouze v případě, že by byly tvrzeny nové skutečnosti anebo by byly označeny nové konkrétní důkazy opodstatňující obnovu řízení. Z toho důvodu neshledala stěžovatelka nutnost upřesnit ve svém rozhodnutí počátek a uplynutí dané lhůty a má za to, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. [9] Stěžovatelka rovněž napadá závěr městského soudu, že se nevypořádala s povinností vyzvat žalobce k odstranění nedostatků jeho odvolání proti rozhodnutí o nepřipuštění obnovy řízení. Žalobce sice uvedl, že může doložit řadu důkazů o výkonu činnosti, avšak žádné nespecifikoval a ani nepřipojil. Žádost o obnovu řízení tak nebyla stižena vadami, které by bylo nutno odstraňovat postupem dle § 37 odst. 3 správního řádu. [10] Stěžovatelka dále namítá procesní pochybení na straně městského soudu, který projednal věc bez nařízení jednání, ačkoliv s tímto stěžovatelka nevyslovila souhlas. Dále má stěžovatelka za to, že pokud městskému soudu nebylo ze spisu zřejmé, kdy předmětná subjektivní lhůta měla svůj počátek a konec, měl nařídit ústní projednání věci, v rámci kterého daný časový úsek mohl být dodatečně prokázán stěžovatelkou. [11] Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [12] Žalobce se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [13] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti mimo jiné důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnost rozhodnutí, zabýval se NSS nejprve touto námitkou. Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (srov. např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003–75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004–73, č. 787/2006 Sb. NSS). [16] Stěžovatelka spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v jiné vadě řízení, kterou je např. nenařízení ústního jednání, ačkoliv na jeho konání účastník řízení trvá. Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu ověřil, že stěžovatelka skutečně v přípise ze dne 12. 5. 2021 (č. l. 48 spisu městského soudu) vyjádřila nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání, avšak přesto postup tohoto soudu neshledal nezákonným. [17] Námitka stěžovatelky není důvodná. [18] Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud „rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen“. Podle odst. 2 téhož zákona platí, že „stanoví-li tak tento zákon, rozhoduje soud bez jednání o věci samé i v dalších případech.“ [19] Možnost městského soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání přichází v úvahu pouze tehdy, shledá-li soud naplnění některého z důvodů podle § 76 odst. 1 a 2 s. ř. s., případně ospravedlňuje tento postup konkludentní nebo výslovný souhlas účastníků řízení (§ 51 s. ř. s.). [20] Městský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů, kterou spatřoval v absenci uvedení počátku a uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty ve smyslu § 100 odst. 2 správního řádu, což odpovídá § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V této souvislosti nutno uvést, že stěžovatelka ve svém přípise ze dne 12