9 As 263/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 263/2023- 36 - text  9 As 263/2023 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Tomáše Blažka v právní věci žalobkyně: Zahradní Centrum, a. s., se sídlem náměstí Svornosti 2573/6, Brno, zast. Mgr. Evou Habánovou, advokátkou se sídlem Ponávka 185/2, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 499/3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2022, č. j. JMK 131290/2022, sp. zn. S–JMK 108273/2022 OŽPSob, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2023, č. j. 62 A 1/202367, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Evy Habánové, advokátky se sídlem Ponávka 185/2, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Slavkov u Brna (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 4. 7. 2022, č. j. SU/5536721/143502020/Zou, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 20a odst. 1 písm. i) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), a uložil jí za to pokutu ve výši 400 000 Kč. Přestupku se měla dopustit nesplněním podmínky ochrany zemědělského půdního fondu stanovené v závazném stanovisku ze dne 30. 5. 2017, konkrétně tím, že skrývku ornice ze stavby nerozprostřela na pozemcích uvedených v závazném stanovisku. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že pokutu snížil na 250 000 Kč, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že pro posouzení, zda v nyní projednávaném případě došlo ke spáchání přestupku podle § 20a odst. 1 písm. i) zákona o ochraně ZPF, bylo podstatné, zda správní orgány prokázaly, že skrytá ornice (či její část) nebyla rozprostřena na pozemky k tomu určené. Ve vztahu k této skutečnosti si správní orgán I. stupně nechal vypracoval odborný posudek, který na základě terénního šetření věrohodně uzavřel, že na pozemcích uvedených ve stanovisku nedošlo k rozprostření skrývky ornice. Posudek předložený žalobkyní se touto otázkou naopak vůbec nezabýval. Jeho závěry by mohly být relevantní toliko pro posouzení, zda byla skrytá ornice ponechána na mezideponii či nikoliv, to však pro nyní posuzovanou věc rozhodné není. Podstatné totiž nebylo, kde byla skrytá ornice ve skutečnosti rozprostřena, nýbrž že nebyla rozprostřena tam, kde podle stanoviska měla být. [3] Krajský soud neshledal porušení procesních práv žalobkyně v údajném nerespektování práva na kontradiktorní vyslechnutí klíčového svědka. Zástupce žalobkyně se totiž na ústní jednání dne 16. 3. 2022 dostavil, ovšem toliko odkázal na svá předchozí vyjádření. Je tedy zjevné, že žalobkyni zmíněné právo nebylo odepřeno, ale pouze jej nevyužila. Závěry vyplývající z ústního jednání nadto nebyly relevantní pro nyní posuzovanou věc, neboť se týkaly otázky, zda se skrytá ornice nachází na mezideponii či nikoliv. To však, jak bylo uvedeno výše, krajský soud nepovažoval za podstatné pro závěr o spáchání přestupku. Správní rozhodnutí proto nejsou nezákonná jen proto, že dílčí závěry městského úřadu učiněné na základě svědeckých výpovědí působí nepřesvědčivě až účelově. [4] Krajský soud závěrem uvedl, že žalovaný dostatečným způsobem odůvodnil konečnou výši pokuty i důvody jejího snížení oproti prvostupňovému rozhodnutí. Pokuta se pohybuje na spodní hranici zákonné sazby, bez konkrétních tvrzení a podkladů žalobkyně ji proto nelze bez dalšího považovat za nepřiměřeně vysokou. Žalobkyně ostatně sama argumentovala likvidační povahou uložené pokuty v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, avšak ani na výzvu krajského soudu nedoložila výsledky hospodaření za rok 2022, její tvrzení proto zůstala pouze v obecné rovině. II. Obsah kasační stížnosti žalobkyně a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhla jeho zrušení z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Namítá, že ve správním řízení nedošlo k prokázání skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž došlo k porušení zásady materiální pravdy. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) je nadto vždy nezbytné zkoumat materiální stránku správních deliktů, což bylo v nyní projednávané věci učiněno chybně. Městský úřad ve výroku o vině uvedl, že část ornice je stále na místě deponie, aniž by šlo o dotyčnou ornici, zatímco krajský soud vymezil základ skutkového jednání odlišně. Skutek tudíž není dostatečně konkrétně a určitě vymezen. Krajský soud rovněž vyvrací skutkové závěry správních orgánů, zároveň však nechává jejich rozhodnutí v platnosti. [7] Krajský soud spekuluje, že v průběhu řízení před správním orgánem mohlo dojít ke změně skutkového stavu, avšak taková změna není v žádném rozhodnutí zohledněna. Změna však mohla mít zásadní význam například na zánik trestnosti, případně mohlo dojít k odstranění protiprávního jednání stěžovatelkou. Jsouli rozhodnutí správních orgánů založena na fabulaci skutkového děje, nemohou obstát. Stěžovatelka i nadále trvá na tom, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces tím, že jí nebylo umožněno vyslechnout klíčového svědka kontradiktorním způsobem. Správní orgány pochybily rovněž při odůvodnění výše uložené pokuty, neboť neprokázaly majetkové poměry stěžovatelky a neposoudily, zda je pro ni výše pokuty nepřiměřeně vysoká či likvidační. [8] Pro případ, že by NSS shledal rozsudek zákonným, stěžovatelka navrhla, aby uloženou pokutu moderoval do výše několika jednotek tisíců Kč, případně aby od peněžitého trestu zcela upustil. Stěžovatelka zároveň navrhla, aby NSS přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že stěžovatelka v kasační stížnosti oproti žalobě neuvádí žádné nové argumenty či skutečnosti. [10] Stěžovatelka zareagovala replikou, v níž ocitovala pasáže rozhodnutí správních orgánů obou stupňů obsahující tvrzení, že se část skryté ornice stále nachází v mezideponii. Žalovaný si tak podle ní odporuje, když nyní tvrdí, že skutečnost, kde se tato ornice nachází, nebyla pro jeho rozhodování klíčová. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Posoudil ji v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Prvním okruhem námitek stěžovatelka brojí proti tomu, jak byl v nyní projednávané věci zjištěn skutkový stav. [14] K tomu NSS uvádí, že argumentace krajského soudu je v tomto směru, na rozdíl od argumentace použité v kasační stížnosti, zcela srozumitelná a přesvědčivá. Krajský soud svůj závěr založil na tom, že v nyní projednávaném případě musely správní orgány pro učinění závěru, že se stěžovatelka dopustila přestupku podle § 20a odst. 1 písm. i) zákona o ochraně ZPF, prokázat, že nesplnila podmínky ochrany zemědělského půdního fondu stanovené v závazném stanovisku ze dne 30. 5. 2017. Správní orgány tudíž konkrétně tížilo důkazní břemeno ohledně toho, zda skrytá ornice byla rozprostřena na pozemky k tomu určené. Tuto skutečnost krajský soud považoval za dostatečně prokázanou na základě věrohodného odborného posudku, který si nechal vypracovat městský úřad. Bylo tudíž dostatečně prokázáno, že stěžovatelka nesplnila podmínky závazného stanoviska, a tedy spáchala uvedený přestupek. [15] NSS se ztotožňuje se závěry krajského soudu. Rozhodnutí městského úřadu ve výroku zcela jednoznačně vymezuje jednání stěžovatelky tak, že „nesplnil(a) stanovenou podmínku ochrany zemědělského půdního fondu uvedenou v závazném stanovisku […] ze dne 30. 05. 2017 tím, že skrývka ornice v rámci stavby […] nebyla z mezideponie […] rozprostřena v max. vrstvě 15 cm na pozemcích parc. č…“. Takto vymezené skutkové větě pak odpovídá skutkový stav zjištěný městským úřadem na základě odborného posudku, odpovídá jí argumentace žalovaného, zejména na stranách 10 a 11 napadeného rozhodnutí, a odpovídá jí i argumentace krajského soudu. Nejedná se tedy o „fabulaci“ či rozpory mezi skutkovými závěry správních orgánů a krajského soudu, jak tvrdí stěžovatelka,