— Nejvyšší správní soud

Konf 1/2023- 12 - text  Konf 1/2023-14 pokračování U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 4 na straně druhé a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 231/2020, o vrácení peněz z neplatné smlouvy ve výši 36 309 Kč s příslušenstvím: žalobkyně K. K., zastoupené Evou Čechovou, nar. 25. 9. 1958, bytem Plzenecká 2565/21, Plzeň – Východní Předměstí, a žalované O2 Czech Republic a.s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, takto: Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 231/2020, o vrácení peněz z neplatné smlouvy ve výši 36 309 Kč s příslušenstvím, je správní orgán. Odůvodnění: [1] Podáním doručeným dne 9. 2. 2023 zvláštnímu senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) navrhl Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“ či „ČTÚ“), aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), který měl vzniknout mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen „obvodní soud“), ve věci týkající se žaloby o vrácení peněz z neplatné smlouvy ve výši 36 309 Kč s příslušenstvím vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 51 C 231/2020. [2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu, ze spisu ČTÚ čj. ČTÚ-7 618/2021 a ze spisu obvodního soudu sp. zn. 51 C 231/2020 vyplynulo následující. [3] Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 9. 2020 u obvodního soudu domáhala po žalované vrácení peněz z neplatné smlouvy ve výši 36 400 Kč s příslušenstvím z titulu „nedůvodně hrazených finančních prostředků“ za službu internetového připojení č. 8000478718, které nebylo žalobkyní využíváno. S odkazem na § 103 občanského soudního řádu a § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 127/2005 Sb.“), dospěl obvodní soud k závěru, že vzhledem k tomu, že se jedná o spor mezi osobou vykonávající komunikační činnosti na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, a předmět tohoto řízení přímo souvisí s platbou za služby elektronických komunikací, podaná žaloba se netýká věci, o níž je dána pravomoc soudu meritorně rozhodovat. Proto obvodní soud usnesením ze dne 16. 12. 2020, čj. 51 C 231/2020-26, řízení zastavil a věc postoupil ČTÚ jakožto správnímu orgánu, do jehož pravomoci podle názoru soudu věc náleží. [4] V řízení pokračoval ČTÚ, odbor pro západočeskou oblast, který následně dne 29. 3. 2022 vydal rozhodnutí čj. ČTÚ-7 618/2021-634/IX. vyř. - KuH, jímž návrhu žalobkyně, v průběhu správního řízení upraveném na částku 36 309 Kč, vyhověl a uložil žalované povinnost uhradit dlužnou částku za poskytnutou službu elektronických komunikací v celkové výši 36 309 Kč za zúčtovací období prosinec 2012 – červenec 2020. Současně uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. [5] Na základě rozkladu podaného žalovanou bylo rozhodnutí ČTÚ rozhodnutím předsedkyně Rady ČTÚ ze dne 7. 11. 2022, čj. ČTÚ-25 780/2022-603, zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu k novému projednání. ČTÚ byl zejména upozorněn, že se nezabýval otázkou, o jaký typ řízení se jedná a zda správní orgán vůbec disponuje věcnou příslušností daný spor rozhodovat, a bylo mu uloženo, aby v součinnosti s navrhovatelkou vyjasnil, zda se navrhovatelka svým návrhem domáhá vyúčtování cen ve smyslu § 129 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb. (v takovém případě by byl ČTÚ k projednání věcně příslušný), či se zamýšlí domoci vrácení bezdůvodného obohacení ze strany poskytovatele služeb elektronických komunikací, popř. zda měla v úmyslu vyvolat zcela jiný druh řízení. [6] Žalobkyně poté podáními ze dne 21. 11. 2022 a 14. 12. 2022 sdělila ČTÚ, že žádá o postoupení spisu obvodnímu soudu k dalšímu řešení věci a že svým návrhem požaduje vrátit bezdůvodné obohacení ze strany poskytovatele služeb elektronických komunikací, a to ve výši 36 309 Kč včetně úroků z prodlení. Žalobkyně svůj nárok opírá o tvrzení, že nikdy se žalovanou nepodepsala žádnou smlouvu na provozování služby Internet Optimal HD č. 8000478718 u tel. č. X (tj. smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací) a tuto službu ani nevyužívala. [7] ČTÚ proto podal návrh na řešení negativního kompetenčního sporu, ve kterém odmítá svoji kompetenci k rozhodnutí tohoto sporu, jehož předmětem je povinnost žalované uhradit žalobkyni částku 36 309 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalovanou. Navrhovatel odkazuje na rozhodovací praxi zvláštního senátu, zejména na rozhodnutí ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9, a ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010-10, a namítá nesplnění podmínky věcného vymezení sporu vzhledem k tomu, že se jedná o spor z titulu bezdůvodného obohacení, k němuž mělo dojít zaplacením údajně neoprávněně vyúčtovaných cen za neobjednanou a nevyužívanou službu elektronických komunikací Internet Optimal HD č. 8000478718 u tel. č. X žalobkyní v částkách 399 Kč měsíčně v období od prosince 2012 do července 2020. Navrhovatel má, rovněž s ohledem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4410/2010, a ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4755/2017, za to, že rozhodování v této věci zákon ČTÚ nesvěřuje a je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout. Proto ČTÚ navrhl, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí v předmětné věci je soud, a aby zároveň usnesení obvodního soudu ze dne 16. 12. 2020, čj. 51 C 231/2020-26, zrušil. [8] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah: [9] V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc obvodní soud i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. a § 1 odst. 2 věty druhé téhož zákona, k jehož projednání a rozhodnutí je příslušný zvláštní senát. [10] Podstatou kompetenčního sporu je otázka, zda má o povinnosti vydat tvrzené bezdůvodné obohacení rozhodnout obvodní soud nebo navrhovatel (ČTÚ). [11] Pravomoc ČTÚ vymezuje ustanovení § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k dluhu.“ [12] Aby byla dána pravomoc ČTÚ rozhodovat v posuzovaném případě, musely by být kumulativně splněny dvě podmínky: jedná se o spor mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem, resp. uživatelem na straně druhé (osobnostní vymezení sporu), a spor se týká povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb. nebo na jeho základě (věcné vymezení); k tomu srov. také ustálenou rozhodovací praxi zvláštního senátu, zejména usnesení ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9, a ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010-10, na něž odkázal i navrhovatel, a dále usnesení ze dne 20. 8. 2013, čj. Konf 27/2013-11, nebo ze dne 16. 3. 2017, čj. Konf 24/2016-19. [13] Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle výše citovaného § 7 zákona č. 127/2005 Sb. a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou v § 2 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb. („každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou § 2 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb. („každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“). [14] Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li se spor povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb. nebo na jeho základě; povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. základní povinností účastníka, popřípadě uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací. [15] V předložené věci není sporné, že byl naplněn osobní předpoklad podle § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. Žalovaná je osobou vykonávající komunikační činnost, jak zvláštní senát ověřil nahlédnutím do databáze navrhovatele a obchodního rejstřík