1 Afs 226/2023 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 226/2023- 42 - text  1 Afs 226/2023 - 47 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudce Ivo Pospíšila a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: BPO Czech, s.r.o., se sídlem Ve Smečkách 1258/6, Praha 1, zast. společností UNTAX, s. r. o., se sídlem U Továren 256/14, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 14. 7. 2021, č. j. MPO 285478/21/61100/010000, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2023, č. j. 11 A 190/2021  77, takto: Věc se postupuje rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. Vymezení věci I.1 Shrnutí posuzované otázky [1] Žalovaný poskytl žalobkyni v roce 2010 dotaci na projekt Centrum profesionálních služeb Štětí. První čtyři etapy projektu žalobkyni proplatil, žádosti o vyplacení části za poslední etapu však nevyhověl a část dotace nevyplatil. V roce 2021 vydal opatření o dočasném nevyplacení části dotace podle § 14e zákona č. zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „rozpočtová pravidla“), ve znění do 31. 12. 2021. Proti opatření žalovaného podala žalobkyně námitky, které ministr průmyslu a obchodu v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí žalovaného potvrdil. O žalobě proti rozhodnutí o námitkách rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) shora uvedeným rozsudkem tak, že výrokem I. vyslovil nicotnost rozhodnutí o námitkách, výrokem II. zrušil opatření žalovaného o nevyplacení dotace a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [2] V rámci přezkumu napadeného rozsudku musel první senát Nejvyššího správního soudu určit, podle jakého znění rozpočtových pravidel bylo třeba věc posoudit. Oba výroky napadeného rozsudku se opírají o dílčí závěr, že žalovaný měl postupovat podle rozpočtových pravidel ve znění účinném do 19. 2. 2015. Městský soud k tomuto závěru dospěl na základě přechodného ustanovení čl. II zákona č. 25/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 25/2015 Sb.“), podle něhož se právní vztahy vzniklé z rozhodnutí o poskytnutí dotace vydaných před účinností tohoto zákona posuzují dle dosavadních předpisů. [3] První senát v judikatuře Nejvyššího správního soudu identifikoval dvě linie výkladu uvedeného přechodného ustanovení. Podle první z nich se na základě čl. II zákona č. 25/2015 Sb. spravují dosavadními právními předpisy taktéž procesní otázky včetně existence opravného prostředku proti opatření o nevyplacení dotace, bylali dotace poskytnuta před účinností tohoto zákona. Podle druhé linie je třeba rozlišovat mezi hmotněprávními a procesněprávními vztahy, respektive otázkami, přičemž přechodné ustanovení čl. II zákona č. 25/2015 Sb. dopadá pouze na otázky hmotněprávní. Procesní otázky včetně existence opravného prostředku proti opatření o nevyplacení dotace poskytnuté před účinností novely se řídí předpisy účinnými v době rozhodování. První senát předkládá rozšířenému senátu otázku, jaká z uvedených linií výkladu čl. II zákona č. 25/2015 Sb. se uplatní, a navrhuje rozsah tohoto přechodného ustanovení omezit na otázky hmotněprávní. I.2 Skutkový stav, předcházející řízení [4] Žalovaný vydal dne 2. 7. 2010 pod č. j. 261410/2.2ITS02074/10/08200 rozhodnutí o poskytnutí dotace (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“) žalobkyni na projekt Centrum profesionálních služeb Štětí, číslo projektu 2.2. ITS02/074 (dále jen „projekt“). Projekt byl rozdělen do pěti etap. Žalovaný příslušné části dotace na první čtyři etapy projektu žalobkyni řádně proplatil. Žalobkyně žádala dne 13. 5. 2015 o proplacení poslední etapy projektu (dále „žádost o platbu“). Žalovaný však dne 18. 6. 2015 vydal „Oznámení o zamítnutí žádosti o platbu“, kde konstatoval, že přiznanou dotaci nelze proplatit pro nezpůsobilost nesprávně vynaložených výdajů ze strukturálních fondů Evropské unie. Příslušnou část dotace nevyplatil. [5] K podnětu žalovaného provedl místně příslušný finanční úřad u žalobkyně daňovou kontrolu. Dle zprávy o daňové kontrole ze dne 15. 3. 2016, č. j. 1638870/16/200031475110103, nebylo v rozsahu daňové kontroly zjištěno porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „rozpočtová pravidla“), ve znění účinném do 29. 12. 2011 a ve znění účinném do 19. 2. 2015. [6] Žalobkyně dne 4. 4. 2016 znovu vyzvala žalovaného k proplacení V. etapy projektu. Žalovaný tuto žádost rozhodnutím ze dne 4. 5. 2016, č. j. MPO 22654/16/61200/336, odmítl. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, které Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 28. 2. 2020, č. j. 3 A 118/2016  57, vyhověl. Rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Žalobkyně dne 4. 5. 2020 opět vyzvala žalovaného, aby proplatil V. etapu projektu podle rozhodnutí o poskytnutí dotace, neboť dle výsledku daňové kontroly nebyly dány důvody pro odnětí dotace ve smyslu § 15 rozpočtových pravidel. Žalovaný reagoval přípisem ze dne 7. 5. 2020, č. j. MPO 150887/20/61400, v němž uvedl, že se žádostí o platbu zabývá a o výsledku bude žalobkyni informovat. Žalobkyně podala u městského soudu dne 11. 11. 2020 žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného, neboť žalovaný doposud nerozhodl o žádosti o platbu. Žalobu následně žalobkyně dvakrát změnila a domáhala se nejprve ochrany před trvajícím nezákonným zásahem, který spatřovala v nevyplacení dotace, následně prohlášení nezákonnosti takového zásahu, a to vzhledem k vydání opatření žalovaného podle § 14e rozpočtových pravidel dne 1. 3. 2021. Usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 14 A 124/2020  40, městský soud žalobu odmítl. [8] Dne 19. 1. 2021 podala žalobkyně u městského soudu žalobu na ochranu proti nečinnosti, kterou spatřovala v neproplacení V. etapy projektu na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace. Městský soud žalobu rozsudkem ze dne 25. 8. 2021, č. j. 3 A 4/202132, zamítl a současně rozhodl, že nepřipouští změnu podané nečinnostní žaloby na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem z důvodu pozdějšího vydání opatření žalovaného dne 1. 3. 2021. Ke kasační stížnosti žalobkyně však Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, č. j. 3 Afs 274/2021  56, uvedený rozsudek městského soudu v rozsahu výroku o zamítnutí žaloby zrušil pro těžkou procesní vadu a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud pochybil, pokud rozhodl současně o věci samé i o nepřipuštění změny žaloby, aniž by stěžovatelce umožnil na tuto skutečnost reagovat. Žalobkyně v dalším řízení vzala žalobu zpět. [9] V průběhu řízení vedených městským soudem pod sp. zn. 14 A 124/2020 a 3 A 4 /2021 vydal žalovaný opatření ze dne 1. 3. 2021, č. j. MPO 224484/21/61100/6150, jímž podle § 14e rozpočtových pravidel rozhodl o dočasném nevyplacení části dotace připadající na V. etapu projektu (dále jen „opatření žalovaného“). O námitkách proti rozhodnutí žalovaného rozhodl ministr průmyslu a obchodu dne 14. 7. 2021 pod č. j. MPO 285478/21/61100/010000 tak, že námitky zamítl a napadené rozhodnutí žalovaného potvrdil (dále jen „rozhodnutí o námitkách“). [10] Rozhodnutí o námitkách napadla žalobkyně žalobou u městského soudu. Městský soud žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 17. 10. 2023, č. j. 11 A 190/2021  77. Výrokem I. vyslovil nicotnost rozhodnutí o námitkách, výrokem II. zrušil pro nezákonnost opatření o žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [11] Městský soud předně uvedl, že ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu jsou opatření žalovaného i rozhodnutí o námitkách rozhodnutími ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle § 14e rozpočtových pravidel ve znění účinném od 20. 2. 2015 je možné proti opatření o nevyplacení dotace podat námitky. Podle přechodných ustanovení zákona č. 25/2015 Sb. se však právní vztahy vzniklé z rozhodnutí o poskytnutí dotace přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona posuzují podle rozpočtových pravidel v dosavadním znění. Vzhledem k poskytnutí dotace v roce 2010 proto v této věci měly správní orgány postupovat dle rozpočtových pravidel ve znění do 19. 2. 2015, jež možnost podat námitky proti opatření podle § 14e neupravovala. Rozhodnutí o námitkách vydaná za této situace považuje judikatura i odborná literatura za nicotná z důvodu nedostatku pravomoci rozhodovat o takovém opravném prostředku. Městský soud proto vyslovil nicotnost rozhodnutí o námitkách. [12] Následně se městský soud zabýval zákonností opatření žalovaného. Argumentace žalobkyně sice směřovala proti napadenému rozhodnutí o námitkách, je nicméně obdobná argumentům vzneseným žalobkyní v námitkách proti opatření žalovaného