1 Afs 32/2023 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 32/2023- 33 - text 1 Afs 32/2023 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Česká pirátská strana, se sídlem Na Moráni 360/3, Praha 2, zastoupená Mgr. Filipem Hajným, advokátem se sídlem Rubešova 83/10, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Starostové a nezávislí, se sídlem Malostranské náměstí 266/5, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 31. 1. 2022, č. j. MF35446/2021/14034, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023, č. j. 17 Af 8/2022  48, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně a osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr financí (dále jen „ministr“) zamítl její rozklad a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2021, č. j. MF21654/2021/140381. Uvedeným rozhodnutím byl podle § 20 odst. 6, 7, 10 a 12 a § 20a odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon o politických stranách“), žalobkyni vyplacen příspěvek na činnost za 4. čtvrtletí 2021 ve výši 11 481 903,54 Kč. Z toho stálý příspěvek činil 1 781 903,54 Kč a příspěvek na mandáty 9 700 000 Kč. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl. Soud dal za pravdu žalobkyni, že právo na stálý příspěvek dle § 20 odst. 1 písm. a) zákona o politických stranách je veřejným subjektivním právem příslušné politické strany či politického hnutí. Dospěl však k závěru, že stálý příspěvek je na základě volebních výsledků přiznáván subjektu, který podal kandidátní listinu. Nikoliv každé z politických stran či hnutí, které byly součástí koalice, jako subjektu podávajícímu kandidátní listinu. Tento závěr soud podpořil také výkladem § 20 odst. 10 zákona o politických stranách, který předpokládá dělení příspěvku v rámci koalice rovným dílem, či dle vzájemné dohody v rámci koalice. Ostatně stálý příspěvek politické straně či hnutí v koalici by nebylo možné řádně vypočítat, neboť na základě výsledků voleb do Poslanecké sněmovny nelze dle volebního zákona zjistit, zda politická strana či politické hnutí tvořící koalici samostatně překonaly hranici, při které jim dle § 20 odst. 3 zákona o politických stranách náleží stálý příspěvek. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] Městský soud dle stěžovatelky nesprávně vyložil její nárok na stály příspěvek. Ačkoliv v posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR kandidovala v koalici s osobou zúčastněnou na řízení, je v souladu s textem i smyslem zákona o politických stranách, aby každému členu koalice byla přiznána plná výše stálého příspěvku. Jejich dvoučlenná koalice svým volebním výsledkem totiž překročila dvojnásobek hranice 5 %, za kterou náleží příspěvek jednotlivé politické straně či hnutí. Ze zákona o politických stranách výslovně plyne, že stálý příspěvek je veřejným subjektivním právem politické strany či hnutí, nikoliv však koalice. Z citovaného zákona naopak neplyne, že by stálý příspěvek měl být navázán na subjekt, který podal kandidátní listinu, jak tvrdí soud v napadeném rozsudku. [5] Postupu navrhovanému stěžovatelkou pak nijak nebrání ani skutečnost, že při sčítání volebních hlasů není zjišťován výsledek jednotlivých členů koalice, ale pouze koalice samotné; rozhodující pro určení výše stálého příspěvku je totiž dohoda o podílu členů koalice, nebo dělení rovným dílem dle zákonného pravidla. Postupem navrhovaným městským soudem pak dochází k diskriminaci stran kandidujících v koalicích, jelikož jim není přiznán stálý příspěvek v takové výši, jaký by jim byl přiznán, kdyby kandidovaly samostatně. Na podporu svých argumentů pak stěžovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. 1 Afs 147/2005  107, č. 923/2006 Sb. NSS. [6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s napadeným rozsudkem a souhlasí se zamítnutím žaloby. Odkázal na některé části napadeného rozsudku a napadeného správního rozhodnutí. Setrval na svém tvrzení, že k postupu umožňujícímu stěžovatelčin výklad by bylo nutné zjišťovat přesné volební výsledky každého subjektu kandidujícího v rámci dané koalice. Jedině tak by bylo možné zjistit jeho nárok na stálý příspěvek. [7] Stálý příspěvek a jeho výše jsou pak navázány na subjekt, který podal kandidátní listinu. Tato skutečnost není v rozporu se zákonem o politických stranách, neboť tento subjekt (koalice) je tvořen právě politickými stranami či hnutími. Naopak, pokud by se uplatnil výklad stěžovatelky, ustanovení § 20 odst. 10 zákona o politických stranách by se stalo zcela bezpředmětným. Tímto výkladem by také docházelo ke znevýhodnění politických stran a hnutí kandidujících samostatně. Žalovaný pak také upozorňuje na to, že stěžovatelka byla předem informována o způsobu rozdělení stálého příspěvku. Svou argumentaci pak potvrzuje také související komentářovou literaturou (viz Kysela, J., Kokeš, M. Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017). [8] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, má rovněž požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou. [10] Důvodností kasační stížnosti se soud zabýval v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Po takto provedeném posouzení dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [11] V nyní projednávané věci je jádrem sporu posouzení výše stálého příspěvku připadající politické straně nebo politickému hnutí dle zákona o politických stranách, a to v případě, že tyto subjekty se účastnily voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jako členové koalice. [12] Úvodem Nejvyšší správní soud připomíná, že modely financování politických stran již ze své podstaty vždy vykazují určité deficity. Lze říci, že žádný model nikdy nebude zcela optimální a spravedlivý vůči všem; úkolem soudů je posoudit, zda vykazované deficity nezpůsobují závažné zásahy do volné soutěže politických stran (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 11/17, bod 58). [13] Podle § 20 odst. 1 zákona o politických stranách [s]trana a hnutí mají, za podmínek stanovených tímto zákonem, nárok na tyto státní příspěvky: a) příspěvek na činnost, který zahrnuje stálý příspěvek a příspěvek na mandát, a b) příspěvek na podporu činnosti politického institutu. [14] Podle § 20 odst. 3 zákona o politických stranách[n]árok na stálý příspěvek vzniká straně a hnutí, které získaly ve volbách do Poslanecké sněmovny nejméně 3 % hlasů. [15] Podle § 20 odst. 6 zákona o politických stranách [s]tálý příspěvek činí ročně 6 000 000 Kč pro stranu a hnutí, které získaly v posledních volbách do Poslanecké sněmovny 3 % hlasů. Za každých dalších i započatých 0,1 % hlasů obdrží strana a hnutí ročně 200 000 Kč. Obdržíli strana a hnutí více než 5 % hlasů, příspěvek se dále nezvyšuje. [16] Podle § 20 odst. 10 zákona o politických stranách [p]ro zjištění nároku na stálý příspěvek a příspěvek na podporu činnosti politického institutu a stanovení jejich výše u strany a hnutí, které jsou členy koalice, je rozhodující dohoda o podílu členů koalice na volebním výsledku. Neníli taková dohoda uzavřena, nebo neníli ve stanovené lhůtě doručena Ministerstvu financí, dělí se volební výsledek rovným dílem. Ustanovení odstavce 2 zůstává nedotčeno. Strana a hnutí doručí Ministerstvu financí dohodu o podílu členů koalice do posledního dne lhůty pro registraci kandidátních listin. [17] Z výše uvedeného plyne, že politická strana či hnutí mají nárok mimo jiné na stálý příspěvek ve smyslu § 20 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Jeho výše se pak odvíjí od konkrétního volebního výsledku daného subjektu ve volbách do Poslanecké sněmovny. Jak správně uvedl městský soud, právo na stálý příspěvek je pak veřejným subjektivním právem politické strany či hnutí, ať už kandidovaly ve volbách samostatně nebo jako součást koalice.