10 As 349/2022 — Nejvyšší správní soud

10 As 349/2022- 37 - text  10 As 349/2022 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Kateřiny Štěpánové v právní věci žalobkyně: N media a.s., Spálená 97/29, Praha 1, zast. advokátem JUDr. Pavlem Uhlem, Kořenského 1107/15, Praha 5, proti žalované: Kancelář prezidenta republiky, Hrad I. nádvoří 1, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, čj. 9 A 79/202176, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Vymezení věci [1] Žalovaná dne 21. 5. 2021 zveřejnila na svých webových stránkách tiskovou zprávu s názvem „Prohlášení o boji proti dezinformacím“, v němž mj. uvedla, že „nadále nebude poskytovat jakékoli informace týdeníku Respekt, serveru Seznam Zprávy, blogu Deník N, redakcím 168 hodin a Reportéři ČT“. Po zveřejnění prohlášení zaslali pracovníci žalobkyně, která je vydavatelka českého nezávislého deníku, Deníku N, dotazy zaměstnancům žalované, konkrétně panu Mynářovi a Ovčáčkovi. Jednalo se o dotazy, které byly položeny formou SMS zpráv: - pracovnice žalobkyně Zdislava Pokorná dne 17. 6. 2021 zaslala dotaz: „… Je pravda, že ústavní činitelé už nemají možnost se s panem prezidentem spojit jinak – než přes Váš mobilní telefon? Je podle Vás správné, že téměř veškeré schůzky dojednáváte vy, místo sekretariátu, který je k tomu určený? …“ - pracovnice žalobkyně Bára Janáková dne 17. 6. 2021 zaslala dotaz: „… jak byste reagoval na tvrzeni nekterych clenu vlády a pracovniku Hradu, ze panu prezidentovi jiz není mozne se dovolat a veskery kontakt jde přes hradního kanclere Vratislava Mynare? …“ - pracovník žalobkyně Jan Wirnitzer dne 24. 5. 2021 zaslal dotaz: „…31. 3. přijal pan prezident na Hradě pana S.. Byla řeč o zakázce na BVP, prosím? A sešel se (řekněme letos) prezident také se zástupci konkurentů Rheinmetallu/CSG?“ - pracovník žalobkyně Prokop Vodrážka dne 20. 5. 2021 zaslal dotaz: „… Chtěl jsem se zeptat, proč nemá šéf bezpečnostního odboru prověrku a proč si o ni stále nepožádal? Od kdy ji nemá? Nevnímáte to v jeho pozici jako problém? …“, a dne 25. 5. 2021 zaslal dotaz: „… řešil už pan premiér s panem prezidentem výměnu ministra zdravotnictví? Jaký bude nyní po ohlášené výměně postup? …“ [2] Pan Mynář a Ovčáček na tyto dotazy buď nereagovali, nebo zaslali odkaz na prohlášení. [3] Žalobkyně se následně žalobou u městského soudu domáhala určení, že zásah žalované založený Prohlášením žalované o boji proti dezinformacím ze dne 21. 5. 2021 a spočívající v odpírání poskytování informací a zodpovídání dotazů žalobkyně, a to dotazu pracovnice žalobkyně Zdislavy Pokorné ze dne 17. 6. 2021, dotazu pracovnice žalobkyně Báry Janákové ze dne 17. 6. 2021, dotazu pracovníka žalobkyně Jana Wirnitzera ze dne 24. 5. 2021 a dotazů pracovníka žalobkyně Prokopa Vodrážky ze dnů 20. 5. 2021 a 25. 5. 2021, byl nezákonný. [4] V průběhu řízení před městským soudem žalovaná doložila prohlášení prezidenta republiky (pana Zemana) ze dne 6. 9. 2021, ve kterém uvádí, že prohlášení ze dne 21. 5. 2021 a následný postup podle tohoto prohlášení je realizací jeho vůle jakožto hlavy státu, a to v rámci boje proti dezinformacím. Dále dodala, že komunikovat s vyjmenovanými médii a skupinami novinářů bude pouze v ryze právním rámci, a to na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. [5] Městský soud v záhlaví označeným usnesením žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. Dospěl k závěru, že žalovaná je sice orgánem veřejném moci, ale v projednávané věci není správním orgánem. Na daný vztah a z něj plynoucí spor se proto nevztahuje pravomoc obecných soudů ve správním soudnictví. Současně pak uvedl, že žalobkyně měla využít možnosti ústavní stížnosti. Konkrétně uvedl, že podle § 72 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (pozn. zvýraznění přidal NSS i městský soud). 2. Kasační řízení Kasační stížnost [6] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Uplatnila tři okruhy námitek, 1) žalovaná je v projednávané věci správní orgán, 2) závěr o tom, že stěžovatelka má využít nástroj ústavního soudnictví, je nesprávný, 3) projednávaná věc spadá do pravomoci správního soudnictví, neboť stěžovatelka uplatňovala právo, které plyne každému z obecné povinnosti státních orgánů zakotvené v čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. [7] Stěžovatelka uvedla, že není podstatné, zda subjekt je, či není podle různých definicí správním orgánem. Klíčový je předmět ochrany, kterým je subjektivní veřejné právo. V projednávané věci se uplatněné právo týká poskytování informací podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Stěžovatelka se domnívá, že žalovaná vykonává soustavnou institucionální činnost ve veřejném zájmu. Tomu, že žalovaná vykonává veřejnou správu, svědčí i to, že podléhá kontrole podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě. Komparativně stěžovatelka uvedla, že Úřad vlády České republiky, který vykonává stejnou servisní agendu jako žalovaná, je považován za ústřední orgán státní správy. Obstát podle stěžovatelky nemůže ani argument, že neposkytnutí informací nezakládá vrchnostenský vztah. Vrchnostenský vztah je, pokud orgán z pozice moci vnucuje svou vůli či představu o výsledku vzájemné interakce jinému subjektu, který je nezávislý na státu. V dnešní době je pojem „moc“ třeba vnímat i jako kontrolu nad informacemi a jejich šířením. O povaze žalované jako orgánu státní moci svědčí i to, že rozhoduje o nárocích občanů, pokud se jedná o žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. [8] Stěžovatelka dále uvedla, že primárním nositelem ochrany soudní mocí není Ústavní soud. Ochranu musejí poskytovat primárně obecné soudy. [9] Stěžovatelka rovněž uvedla, že uplatňovala právo podle čl. 17 odst. 2 Listiny, ale i podle čl. 17 odst. 5 Listiny. V odstavci 5 citovaného článku Listiny je uvedeno, že podmínky stanoví zákon. Podle stěžovatelky je otázkou, zda absence obecné zákonné regulace, která by stanovila povinnost informovat ve smyslu tohoto ustanovení, je na závadu přímého přiznání práva či výkladu, že se jedná o právo v nějaké míře samovykonatelné, které nevyžaduje další právní úpravu. Citovaný článek totiž nespadá do výčtu čl. 41 odst. 1 Listiny. Dále stěžovatelka poznamenala, že obdobné právo přiznává čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého je stát povinen informovat o své činnosti a neklást takovému informování žádné překážky. [10] Stěžovatelka navrhla, aby NSS usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyjádření žalované [11] Žalovaná uvedla, že je servisní orgán pro vyřizování žádosti o informace, které směřují přímo prezidentovi. V projednávané věci se však o žádnou žádost o informace nejedná. Žalovaná dále uvedla, že z čl. 17 odst. 2 Listiny vyplývá, že na prvním místě je svoboda projevu, na druhém místě je svoboda vyhledávat informace bez ohledu na hranice státu. Pokud by čl. 17 odst. 2 Listiny byl chápán tak, že každý má právo na jakoukoli informaci, byl by čl. 17 odst. 5 Listiny zbytečný. Žalovaná se dále vyjádřila k právu na informace. [12] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl. 3. Právní hodnocení [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] V projednávané věci je za nezákonný zásah žalované považováno neposkytnutí odpovědi novinářům v návaznosti na prohlášení prezidenta republiky. Stěžovatelka se v podstatě domáhá deklarace povinnosti prezidenta, resp. žalované, zodpovědět dotazy novinářů. Tato povinnost podle jejího názoru vyplývá přímo z čl. 17 odst. 2 a čl. 17 odst. 5 Listiny. [15] NSS úvodem s ohledem na obsáhlost kasační stížnosti konstatuje, že povinností soudů není odpovídat na každou jednotlivou námitku a tu obsáhle vyvracet. Naopak, proti stížnostní argumentaci mohou soudy postavit ucelenou a uspořádanou, ne nutně obsáhlou, právní argumentaci, která obstojí jako celek a současně vyvrátí podstatné námitky účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68). Tento postup zvolil NSS i v nyní projednávané věci. [16] Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. [17] Podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o ochraně pře