— Nejvyšší správní soud

16 Kss 5/2023- 207 - text pokračování 16 Kss 5/2023 - 223 ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a členů JUDr. Ivany Zlatohlávkové, Mgr. Olgy Houžvičkové, Mgr. Dagmar Jersákové, JUDr. Ivo Jahelky a doc. JUDr. Kateřiny Frumarové, Ph.D., ve věci kárné navrhovatelky předsedkyně Okresního soudu v Mostě JUDr. Radky Heresové, proti kárně obviněné Mgr. Ivě Flaxové, soudkyni Okresního soudu v Mostě, zast. JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem Kolínská 1686/13, Praha o návrhu na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudce z 27. 11. 2023 takto: Mgr. Iva Flaxová nar. X soudkyně Okresního soudu v Mostě se uznává vinnou podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, že zaviněným porušením svých povinností podle § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, nerozhodovala v přiměřených lhůtách, způsobila neodůvodněné průtahy a nečinila soustředěné a účelné úkony směřující k rozhodnutí ve věcech: 1) 17 C 249/2022 od 15. 5. 2023 do 4. 10. 2023, 2) 17 C 217/2022 od 12. 5. 2023 do 31. 10. 2023, 3) 17 C 290/2021 od 21. 10. 2021 do 31. 10. 2023, 4) 17 C 418/2021 od 18. 5. 2022 do 5. 1. 2023 a od 8. 3. 2023 do 13. 6. 2023, 5) 17 C 70/2018 od 21. 10. 2021 do 5. 10. 2023, 6) 17 C 238/2010 od 21. 10. 2021 do 27. 3. 2023 a od 21. 6. 2023 do 31. 10. 2023, 7) 17 C 327/2020 od 21. 10. 2021 do 29. 8. 2023, 8) 9) 17 C 383/2012 od 6. 1. 2022 do 29. 9. 2023, 10) 17 C 255/2019 od 21. 10. 2021 do 10. 10. 2023, 11) 17 C 349/2012 od 17. 1. 2022 do 18. 10. 2022, 12) 13) 17 C 44/2023 od 7. 2. 2023 do 31. 10. 2023, tedy zaviněně porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Tím spáchala kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích a za to se jí ukládá podle § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb. k á r n é o p a t ř e n í odvolání z funkce soudkyně. Odůvodnění: I. [1] Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému byl 7. 12. 2023 doručen návrh kárné navrhovatelky z 27. 11. 2023 na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudkyně Okresního soudu v Mostě Mgr. Ivy Flaxové. Kárně obviněné kladla za vinu, že v 12 označených soudních řízeních nerozhodovala rychle a bez zbytečných průtahů. Podáním z 21. 2. 2024 doplnila kárný návrh o další spis, ve kterém se měla kárně obviněná vytčených nedostatků rovněž dopustit. Dlouhodobým a opakovaným porušováním procesních předpisů a vydáváním vadných procesních rozhodnutí se dopouštěla průtahů, které vedly k neúměrné délce řízení. Proti kárně obviněné byly v minulosti podány dva kárné návrhy a byly mezi účastníky kárného řízení schváleny dvě dohody o vině a kárném opatření. Kárně obviněná byla uznána vinnou tím, že nerozhodovala v přiměřených lhůtách a způsobila nepřiměřené průtahy, nevykonávala svou funkci svědomitě a opakovaně porušila procesní předpisy. S odstupem dvou let od zahájení druhého kárného řízení byla provedena navazující prověrka spisů, jež byly předmětem předchozích kárných řízení a namátková kontrola dalších spisů v senátě kárně obviněné. Bylo prověřováno, zda odstranila dříve zjištěné nedostatky – nesoustředěné, nekoncentrované postupy vedoucí k průtahům a opakované porušování procesních předpisů. Byla rovněž provedena prověrka dvou spisů kárně obviněné odvolacím soudem, v jednom z nich se závěrem, že dochází k nekoncentrovanému a nesoustředěnému postupu od prosince 2020. [2] Kárně obviněná vykonává funkci soudkyně 26 let. Po celou dobu je zařazena na civilním úseku, bez specializace. Podle názoru kárné navrhovatelky je schopna rozhodovat jednoduché, nekomplikované a opakující se věci, které nevyžadují složitější práci s právními předpisy. Ve skutkově a právně složitějších věcech postupuje nesoustředěně, činí zbytečné a neúčelné úkony. Postupuje mechanicky, opakovaně přeposílá stanoviska a vyžaduje další a další stanoviska, a to i k otázkám, s nimiž se musí vypořádat soud. Nařizuje krátká a neúčelná jednání, která bezdůvodně odročuje, není schopna věc připravit tak, aby řádně proběhla. Vydává zbytečná, neadekvátně odůvodněná usnesení, neprovádí revizi sporných a nesporných skutečností, nekoncentruje řízení, neposkytuje účastníkům adekvátní poučení. Provádí všechny důkazy, které jí účastníci předloží, aniž je jasné, k čemu který důkaz slouží. Zásadně neplní povinnost připravit jednání tak, aby věc mohla být rozhodnuta zpravidla při jediném jednání. Její rozhodnutí jsou nesrozumitelná, a ačkoli obsahují podrobné citace komentářů zákonů, zpravidla v nich chybí závěr o skutkovém stavu a přiléhavé právní hodnocení. Velmi často jsou její rozhodnutí rušena odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost. Kárně obviněná činí ve věci množství zbytečných úkonů, takže není absolutně nečinná, ale jde o činnost nesoustředěnou, až chaotickou, která nesměřuje k vydání rozhodnutí. [3] Kárná navrhovatelka zdůraznila, že jedním z nejdůležitějších principů civilního procesu je zásada rozhodnout při jediném jednání. Je povinností soudce se touto zásadou řídit a více nařízených jednání v jedné věci je třeba považovat za vzácnou výjimku, kterou lze připustit u sporů skutkově či právně složitých. Připustila, že v těchto věcech se může stát, že si soudce nesprávně vyhodnotí břemeno tvrzení a důkazní, či opomene některou z významných skutečností. To však není případ kárně obviněné. [4] Kárně obviněná sice měsíčně rozhoduje přiměřené množství věcí a nemá problém končit věci, které obvykle nevyžadují složité procesní postupy. Stav jejího senátu stran počtu vyřízených věcí je proto srovnatelný s ostatními soudci. O to více vyniká, jak je ve skutkově či právně složitějších věcech její práce nesoustředěná, nesystémová, poznamenaná základními neznalostmi procesních a hmotněprávních předpisů. Kárná navrhovatelka si je vědoma, že v rámci dohledové činnosti nelze zasahovat do rozhodovací činnosti soudce, rovněž zdrženlivosti kárného soudu v hodnocení procesních pochybení jako kárných provinění. Přesto některá rozhodnutí nejen že jsou na první pohled nesprávná, ale působí až bizarním dojmem. Za příklady takových excesů považuje mimo jiné situaci, kdy kárně obviněná, namísto aby na žádost o ustanovení advokáta k podání ústavní stížnosti reagovala přípisem s možností požádat advokátní komoru o ustanovení zástupce, vydává usnesení o zastavení řízení o návrhu na ustanovení zástupce a věc postupuje České advokátní komoře, ačkoli nebylo zahájeno řízení, které by mohla kárně obviněná zastavit. Doplňující usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek společně a nerozdílně kárně obviněná odůvodňuje § 1872 odst. 1 občanského zákoníku, tedy hmotněprávním ustanovením, ačkoli jde o povinnost upravenou zákonem o soudních poplatcích, konkrétně ustanovením § 2 odst. 8. V jiném usnesení, kterým nebylo opětovně žalobcům přiznáno osvobození od soudních poplatků, na deseti stranách odůvodnění rozebírá majetkové poměry žalobců, ačkoli soud již předtím o žádosti o osvobození rozhodoval a řízení o druhé žádosti mělo být zastaveno pro překážku věci rozhodnuté (jak následně konstatoval odvolací soud). [5] Podle přesvědčení kárné navrhovatelky nečelí kárnému návrhu soudkyně jinak kvalitní, která až v poslední době momentálně nemůže ze subjektivních, avšak pochopitelných, příčin vykonávat řádně a svědomitě svoji práci. Pokud kárně obviněná např. v usnesení o zastavení řízení (sp. zn. 17 C 383/2012) vyslovila názor, že se řízení zastavuje „protože žalovaný zemřel, ale nemá žádného procesního zástupce a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení“, jde o naprosté nepochopení procesních institutů a lze, i s poukazem na dříve uvedené, jen stěží uzavřít, že se jedná o momentální selhání. Usnesení navíc předcházelo usnesení o pokračování v řízení, ačkoli není vůbec jasné, a z následného usnesení neplyne, s kým chtěl soud vlastně v řízení pokračovat, když žalovaný podle výsledků řízení o pozůstalosti právního nástupce nemá. O odborné neschopnosti kárně obviněné svědčí např. i to, že v situaci, kdy je v uvedené věci usnesení o zastavení řízení zrušeno odvolacím soudem, opět nařizuje jednání, které zahajuje čtením žaloby, dotazuje se, zda má žalobce „něco proti příslušnosti soudu“ a pokračuje konstatováním nepodstatných částí zrušujícího usnesení odvolacího soudu. Osobám orientovaným v civilním procesu musí být jasné, že její počínání není ničím jiným než výrazem nevědomosti. Chybně předpokládá, že jí odvolací soud uložil povinnost doplnit dokazování dědickým spisem a znovu rozhoduje zcela shodně. Uvedený příklad může působit dojmem, že jde o nadbytečný a neškodný postup. Ve skutečnosti je to však jasný signál, že si kárně obviněná neví s tak základní situací rady. Obdobné základní neznalosti jsou ve složitějších případech příčinou nesprávného rozhodnutí a jemu předcházejícího postupu. [6] Množství věcí, které má kárně