3 Afs 3/2024 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 3/2024- 38 - text  3 Afs 3/2024 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: RNDr. Z. V., zastoupený Mgr. Martinem Lorencem, advokátem se sídlem Komenského nám. 1342/7, Třebíč, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2023, č. j. 30 Af 38/2022  138, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Martinu Lorencovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) exekučním příkazem ze dne 20. 9. 2019, č. j. 1605107/19/291200540704322, nařídil exekuci prodejem nemovitých věcí, a to mimo jiné pozemku ve vlastnictví žalobce parc. č. XA v katastrálním území H. Rozhodnutím ze dne 25. 8. 2021, č. j. 1444921/21/291200540704322 (dále jen „rozhodnutí o příklepu“), udělil správce daně příklep v dražbě za nejvyšší učiněné dražební podání ve výši 390 000 Kč. Odvolání žalobce proti rozhodnutí o příklepu žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 5. 2022, č. j. 19859/22/510041453711866, zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 30. 11. 2023, č. j. 30 Af 38/2022  138, zamítl jako nedůvodnou. [3] Dle krajského soudu bylo mezi účastníky řízení sporné, zda žalobci byla doručena dražební vyhláška ze dne 1. 7. 2021, kterou správce daně nařídil elektronickou dražbu výše specifikovaného pozemku. Krajský soud nejprve poznamenal, že tuto otázku by bylo vhodnější řešit na základě žádosti o vyslovení neúčinnosti doručení podle § 48 daňového řádu nebo v řízení o žalobcově námitce proti dražební vyhlášce. Nicméně i v nynějším řízení, týkajícím se navazujícího rozhodnutí o příklepu, se krajský soud otázkou doručení dražební vyhlášky musel zabývat. Pokud by nebyla řádně doručena, jednalo by se o porušení zákona při nařízení dražby, což je dle § 223 odst. 3 a 4 daňového řádu jeden z možných důvodů ke změně rozhodnutí o příklepu tak, že se příklep neuděluje. [4] Krajský soud zdůraznil, že po formální stránce proběhlo doručení v souladu s právními předpisy. Proces doručení potvrzuje řádně vyplněná doručenka, která vypovídá o tom, že v žalobcově případě byla dražební vyhláška doručena fikcí, neboť žalobce nebyl na doručovací adrese zastižen. Písemnost tak byla uložena u doručujícího orgánu, přičemž žalobce si ji v desetidenní lhůtě nevyzvedl. [5] V souladu s daňovým řádem dražební vyhlášku na žádost správce daně zveřejnily městys Okříšky a obec Hvězdoňovice na úředních deskách. Krajský soud neshledal důvodnou námitku, dle níž mělo být v dražební vyhlášce uvedeno žalobcovo jméno a příjmení a poučení, že konání dražby mohl předejít uhrazením dluhu. Jméno vlastníka dražených věcí a zmíněné poučení totiž nepatří mezi údaje, které by dražební vyhláška musela obsahovat. Nadto, jméno vlastníka nemovitosti lze zjistit nahlédnutím do katastru nemovitostí a to, že zaplacením dluhu by bylo možné předejít dražbě, musel žalobce vědět, jelikož sám působil jako daňový poradce. [6] Krajský soud konstatoval, že chceli adresát zpochybnit řádné doručení, musí přijít nejen s věrohodným vysvětlením, proč doručení nemohlo proběhnout tak, jak tvrdí správní orgány, ale musí svá tvrzení i prokázat. Žalobcova obrana spočívá v tom, že „nic neobdržel“ a již dříve měl s doručováním písemností Českou poštou problémy. K prvnímu tvrzení krajský soud uvedl, že jej žalobce neprokázal, neboť nepředložil žádné důkazy, které by zpochybnily pravdivost údajů na doručence. Co se týče ojedinělých problémů s doručováním písemností, ty nemohly založit racionální pochybnost o tom, že nynější zásilka byla doručena tak, jak o tom vypovídá veřejná listina (doručenka). Jiná by mohla být situace, pokud by žalobce prokázal (nebo alespoň vyvolal silnou pochybnost), že se v doručování České pošty na jeho adresu vyskytoval systémový problém, zásilky mu nebyly opakovaně doručovány a doručenky vyplňoval poštovní doručovatel v rozporu s realitou. K tomu však nedošlo. [7] Žalobce sice tvrdil, že se od roku 2012 špatně pohybuje a problémy s doručováním písemností Českou poštou měl až do roku 2021, nicméně z provedených důkazů tato skutečnost nevyplývala. Omluva doručovatelky z roku 2017, že žalobci omylem vhodila do schránky dopis pro jiného adresáta a žádá o jeho vrácení, svědčila nanejvýš o ojedinělém pochybení, které se pracovnice pošty snažila napravit. Žalobce dále zmínil nedoručení zásilky od Okresního soudu v Třebíči, které reklamoval. Proti vyřízení žalobcovy reklamace ze dne 19. 1. 2021 Českou poštou podal žalobce námitku k Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen „ČTÚ“), který ji usnesením ze dne 15. 6. 2021 odložil [podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť shledal, že k rozhodnutí ve věci je věcně příslušný obecný soud, a nikoli správní orgán – pozn. NSS]. Předsedkyně Rady ČTÚ poté rozhodnutím ze dne 24. 11. 2022 usnesení o odložení námitky zrušila [usnesení ČTÚ ze dne 15. 6. 2021 bylo zrušeno již rozhodnutím předsedkyně Rady ČTÚ ze dne 13. 1. 2022; rozhodnutím předsedkyně Rady ČTÚ ze dne 24. 11. 2022 byly zrušeny výroky I. a III. navazujícího rozhodnutí ČTÚ o námitce ze dne 24. 6. 2022, kterým ČTÚ nevyhověl námitce proti vyřízení reklamace (výrok I.), podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu odložil uplatněný nárok na náhradu škody (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.) – pozn. NSS], nicméně žalobce sám při ústním jednání u krajského soudu uvedl, že mu ČTÚ v dalším řízení (následujícím po rozhodnutí předsedkyně Rady ČTÚ ze dne 24. 11. 2022 – pozn. NSS) „nakonec za pravdu nedal“. I kdyby však žalobce v řízení u ČTÚ uspěl, jednalo by se dle krajského soudu o jediný případ, v němž by bylo prokázáno, že došlo k problému s doručováním žalobci. [8] O systémovém problému s doručováním dle krajského soudu nesvědčila ani žalobcem předložená reklamace ze dne 1. 9. 2018 uplatněná u společnosti E.ON Energie, a.s. (dále jen „E.ON“), neboť z ní není zřejmé, že by Česká pošta pochybila. Při ústním jednání žalobce sdělil, že neobdržel fakturu, kterou mu tato společnost zaslala prostřednictvím České pošty, to však v reklamaci nezmínil. Navíc se jedná opět jen o vlastní tvrzení žalobce, nikoli o objektivní důkaz o selhání poštovního doručovatele. [9] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [10] Stěžovatel trvá na tom, že mu poštovní doručovatelka v domovní schránce nezanechala oznámení o uložení zásilky na pobočce České pošty v Okříškách a zásilka mu po uplynutí úložní doby nebyla vhozena do domovní schránky. Krajský soud de facto vyloučil možnost stěžovatele zpochybnit doručení písemnosti, neboť stěžovatelovy argumenty považoval za nedostatečné. S tím stěžovatel nesouhlasí, jelikož jím předložené důkazy byly dostačující k tomu, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil. Krajský soud se tvrzeními a důkazními návrhy stěžovatele dostatečně nezabýval a na základě „pouhého úsudku“ je označil za nerozhodné pro podstatu věci. [11] Správce daně podle stěžovatele postupoval účelově, proto se stěžovatel dostal do tíživé životní situace. Dále stěžovatel namítá, že mu správce daně neumožnil seznámit se s celým obsahem spisu, jelikož některé jeho části nebyly přístupné. Daňové orgány svým postupem při daňové exekuci (zejména v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku či výběrem dražených nemovitostí) porušily rovněž § 7 odst. 2 daňového řádu, který jim ukládá postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. [12] Krajský soud dle stěžovatele pochybil, jelikož nepřerušil řízení do doby, než bude pravomocně skončeno řízení u ČTÚ o námitce stěžovatele proti vyřízení reklamace Českou poštou. Není podstatné, že se toto řízení týká jiného odesílatele. Stěžovatel totiž netvrdí pochybení na straně žalovaného či správce daně, ale na straně České pošty. Pochybení spatřuje také v tom, že krajský soud pouze „z předpokladu o zveřejnění písemnosti (dražební vyhlášky)“ dovozuje, že tato písemnost byla na úřední desce po dobu stanovenou zákonem skutečně zveřejněna. Stěžovatel tak má za to, že na prokázání této skutečnosti krajský soud kladl nižší nároky, než jaké kladl na zpochybnění údajů na doručence. [13] Dále stěžovatel namítá, že žalovaný dražební vyhlášku označuje jako rozhodnutí, a tudíž v ní mělo být uvedeno jméno vlastníka ne