3 As 216/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 216/2022- 35 - text  3 As 216/2022 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Václava Štencla a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně AGROMAP s.r.o., se sídlem Praha 4, Hřebíkova 1873/6, zastoupené JUDr. Michalem Božkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 65/17, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2022, č. j. 11 A 188/202135, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2022, č. j. 11 A 188/202135, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2021, č. j. MZE24941/202118142 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 24 456 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Michala Božka, advokáta. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 7. 2021, č. j. MZE24941/202118142, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí České plemenářské inspekce ze dne 6. 5. 2020, č. j. 2732/2020ČPI. Tímto rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků spočívajících v tom, že porušila povinnosti plynoucí z § 23 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), neboť v době kontroly dne 23. 7. 2019 bylo na hospodářství žalobkyně reg.č. CZ 32042517 Plichtice přítomno zvíře CZ567611932, nar. 1. 2. 2019, které nebylo evidované ve stájovém registru ani v Ústřední evidenci. Za tyto přestupky byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1 000 Kč a povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) shora označeným rozsudkem zamítl. [2] Městský soud uvedl, že žalovaný pochybil, pokud po doplnění odvolání nedoručoval písemnosti zástupci žalobkyně, tato vada však neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Veškeré písemnosti se prokazatelně dostaly do sféry žalobkyně, která na ně adekvátně reagovala a prokazatelně hájila svá práva. Nedoručením písemností jí nebylo znemožněno realizovat kroky v odvolacím řízení a posléze podat včasnou žalobu. Žalobkyně tedy nebyla zkrácena na svých procesních právech. Žádné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by právní zástupce žalobkyně v odvolacím řízení vyvíjel jakoukoliv aktivitu, k níž by žalovaný odmítl přihlížet. Žalovaný se dále sice nevyjádřil k důkaznímu návrhu na výslech Ing. Petra Poskočila (společník žalobkyně), to ale nezpůsobilo nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Nebylo zřejmé, co žalobkyně chtěla jeho výslechem prokázat. Ing. Poskočil a Ing. Š. (pracovnice žalovaného; jedná se o zřejmý omyl, neboť jako zástupce žalobkyně je vedle Ing. Poskočila v záznamu žalovaného označena Petra Š., pozn. NSS) se navíc zúčastnili jednání dne 3. 5. 2021, na kterém se rovněž vyjádřili k okolnostem spáchání skutku, přičemž žalovaný se s tímto vyjádřením ve svém rozhodnutí podrobně vypořádal. Nedošlo ani k porušení zásady dvojího trestání, neboť Státní zemědělský intervenční fond v související věci nerozhodoval o odpovědnosti za přestupek, nýbrž o snížení dotace za porušení podmínek dotace. [3] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [4] Stěžovatelka namítá, že žalovaný s jejím zástupcem nikterak nekomunikoval a zcela jej ignoroval v průběhu celého odvolacího řízení. O tom, že se ve věci konalo ústní jednání, se zástupce dozvěděl až z rozhodnutí žalovaného. Je irelevantní, že se předvolání dostala do dispozice stěžovatelky. Pokud ona nevyrozuměla o předvolání svého zástupce, nelze jí to dávat k tíži. Jako právní laik nemohla tušit, jaká práva či povinnosti jí plynou z té které písemnosti. Ostatně nebyla poučena ani o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, ani o jiných právech a povinnostech. Je logické, že zástupce nevyvíjel jakoukoliv aktivitu, neboť se o průběhu řízení dozvěděl až zpětně, po doručení rozhodnutí žalovaného. Nelze přihlédnout k judikatuře, kterou použil městský soud, neboť ta se zabývá nedoručením pouze jediné písemnosti. Žalovaný navíc vnášel do řízení zmatek, když přiznává, že dne 3. 5. 2021 se konalo ve věci ústní jednání, které je nesmyslně označeno jako „záznam o nahlédnutí do spisu“, a následně tento úkon interpretuje tak, jak se mu to zrovna hodí. Minimálně při tomto ústním jednání mohly být zástupcem činěny kroky za účelem ochrany práv stěžovatelky. Tvrzení o tom, že se stěžovatelka vyjádřila k podkladům rozhodnutí, je nepravdivé. O této možnosti nebyla poučena, proto se nemohlo jednat o vyjádření k podkladům rozhodnutí a stěžovatelka byla zkrácena na svých právech. V doplnění odvolání stěžovatelka uvedla účel výslechu Ing. Poskočila, který navrhla. Pokud městský soud konstatuje, že je v pořádku, že nebyl vyslechnut jeden z nejdůležitějších svědků, nelze tento postup akceptovat. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Stěžovatelka také namítá, že vrácení dotací má v daném případě znaky správního trestání, neboť stěžovatelce byla již dotace vyplacena a až následně byla vyzývána k jejímu částečnému vrácení. Je tudíž nepřípustné, aby byla za tentýž skutek potrestána opakovaně. Na závěr kasační stížnosti stěžovatelka připojila stanovisko svých společníků. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své předchozí písemnosti. [6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených, přičemž neshledal vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 věty první s. ř. s. [7] Kasační stížnost je důvodná. [8] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Tu spatřuje stěžovatelka ve způsobu, jakým posoudil městský soud posoudil její námitku, podle které se žalovaný nevypořádal s jejím návrhem na provedení výslechu Ing. Poskočila. Sama stěžovatelka však poukazuje na to, že se krajský soud s touto námitkou vypořádal pod bodem 31 napadeného rozsudku. Městský soud v tomto bodu uvedl hned několik úvah, které jej vedly k závěru o tom, že zjištěná vada není důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného: 1) stěžovatelka neuvedla, co chtěla výslechem prokázat, 2) stěžovatelka nesporovala ani to, že se přestupků dopustila, ani uloženou sankci, 3) Ing. Poskočil se s Ing. Š. (městský soud měl zjevně na mysli P. Š.) zúčastnili jednání u žalovaného, na kterém se k okolnostem spáchání skutku vyjádřili, 4) s tímto vyjádřením se žalovaný vypořádal. Nic tedy stěžovatelce nebránilo v tom, aby proti těmto úvahám v kasační stížnosti věcně brojila a aby Nejvyšší správní soud přezkoumal jejich správnost. Napadený rozsudek proto v této části není nepřezkoumatelný a kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nebyl naplněn. [9] Stěžovatelka dále namítá nesprávné posouzení otázky, zda vadné doručování v průběhu odvolacího řízení mělo za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Tato námitka je důvodná. [10] Z obsahu správního spisu plyne, že žalovaný doručoval veškeré písemnosti poté, co obdržel doplnění odvolání ze dne 28. 1. 2021 s přiloženou plnou mocí udělenou JUDr. J. V., pouze do datové schránky stěžovatelky. Konkrétně se jednalo o písemnosti označené jako „Předvolání k ústnímu jednání“ ze dne 15. 2. 2021, 23. 2. 2021, 25. 3. 2021 a 22. 4. 2021 a následně také samotné žalobou napadené rozhodnutí. Při úkonu žalovaného, který se uskutečnil 3. 5. 2021, o němž byla sepsána listina označená jako „Záznam o nahlédnutí do spisu“, byli za stěžovatelku přítomni Ing. Petr Poskočil a P. Š., oba označeni jako zástupci stěžovatelky. [11] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem v tom, že pro projednávanou věc jsou přiléhavé závěry vyslovené v rozsudku ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 As 60/2016  26. V něm Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „[n]edoručení určité písemnosti zástupci účastníka správního řízení, nezakládá a priori nezákonnost procesního postupu, pro kterou by bylo nutné vždy následně vydané rozhodnutí zrušit. Vždy je ale nutné posoudit, zda se zástupce účastníka správního řízení i přes uvedené pochybení prokazatelně seznámil s doručovanou písemností, případně zda dané pochybení vedlo ke zkrácení práv účastníka řízení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 6 A 12/2001  51, ze dne 28. 4. 2004, č. j. 7 A 125/2001  39, ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008  101, či ze dne 9. 3. 2016, č. j. 3 As 167/2014  41; závěry v uvedených ro