4 Afs 150/2024 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 150/2024- 35 - text 4 Afs 150/2024-38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: Ing. K. W., zast. Mgr. Theobaldem Ptoszkem, advokátem, se sídlem Horní 1642/55, Ostrava, proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2024, č. j. 22 A 13/202474, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Theobalda Ptoszka, advokáta. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalobce se u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobou domáhal ochrany před nezákonnými zásahy, které spojoval s činností žalovaného týkající se evidence daní. Konkrétně rozporoval intervence žalovaného do systému evidence daní z příjmů fyzických osob a neposkytování požadovaných souvisejících dokumentů. [2] Krajský soud žalobu usnesením ze dne 11. 5. 2023, č. j. 22 A 64/202128, odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Učinil tak, neboť shledal všechna žalobní tvrzení (kromě jedné výjimky) i po obdržení reakce na výzvu k odstranění vad žaloby věcně neprojednatelnými pro nesrozumitelnost. Za jedinou schopnou posouzení označil krajský soud námitku týkající se neposkytnutí úředního záznamu ze dne 20. 4. 2021, č. j. 1646685/21/320011450810208 (dále jen „úřední záznam“), žalovaným. S ohledem na povahu předmětné písemnosti však shledal, že její neposkytnutí zjevně a nepochybně nemohlo být zásahem do práv žalobce v souvislosti s evidencí daní. [3] Nejvyšší správní soud uvedené usnesení ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, č. j. 4 Afs 233/202342, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Shledal totiž, že neposkytnutí úředního záznamu může představovat nezákonný zásah do veřejných subjektivních práv žalobce souvisejících s evidencí daní ve smyslu § 82 s. ř. s. Uložil proto krajskému soudu, aby se příslušným žalobním bodem věcně zabýval. Ohledně zbylých tvrzených zásahů pak dal krajskému soudu za pravdu, že byly pro nesrozumitelnost věcně neprojednatelné. [4] Krajský soud se tedy věcí zabýval znovu, načež usnesením ze dne 15. 2. 2024, č. j. 22 A 64/202158, žalobu v části týkající se nezákonného zásahu v podobě nevydání úředního záznamu vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí a ve zbytku žalobu opětovně odmítl. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 7. 2024, č. j. 4 Afs 31/202481, odmítl. [5] Mezitím krajský soud žalobu ve vyloučené části rozsudkem ze dne 14. 6. 2024, č. j. 22 A 13/202474, zamítl jako nedůvodnou. Krajský soud tak učinil, neboť shledal, že se žalovaný odepřením nahlížení do úředního záznamu nedopustil nezákonného zásahu. Žalobce požádal o nahlížení do předmětné písemnosti s obecným zdůvodněním, že tato může obsahovat informace ke změnám v jeho daňové evidenci. Krajský soud po seznámení se s jejím obsahem konstatoval, že se žalobcovy daňové evidence nikterak netýká. Žalobce navíc neodůvodnil, proč by nahlížení do úředního záznamu bylo nutné pro další průběh jakéhokoli řízení, což je podmínkou pro povolení nahlížení podle § 66 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád). Žalovaný tedy podle krajského soudu postupoval zákonně. II. Obsah kasační stížnosti [6] Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, kterou doplnil na výzvu Nejvyššího správního soudu ve stanovené lhůtě. [7] Stěžovatel v prvé řadě vytýká krajskému soudu nakládání se soudním poplatkem. Ten stěžovatel zaplatil dne 29. 1. 2024 v souvislosti s žalobním řízením vedeným pod sp. zn. 22 A 64/2021, ke kterému byl také přiřazen. Po vyloučení části žaloby k samostatnému projednání (usnesením ze dne 15. 2. 2024) jej pak krajský soud převedl do nově vzniklého žalobního řízení vedeného pod sp. zn. 22 A 13/2024. Takový postup je v rozporu s bodem 15 rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Afs 233/2023 i s § 10 odst. 3 větou třetí zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), podle kterého měl být zaplacený soudní poplatek za řízení vedeném pod sp. zn. 22 A 64/2021 v dané situaci vrácen. V řízení o vyloučené části žaloby pak měl být stěžovatel k zaplacení soudního poplatku za toto řízení vyzván. [8] Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká způsob vedení soudního spisu, jímž měl porušit zásadu nestrannosti a rovného postavení účastníků. Krajský soud totiž stěžovateli nezaslal výzvu ze dne 17. 4. 2024, jíž žalovaného vyzval k zaslání úředního záznamu. Až díky vlastní aktivitě získal stěžovatel povědomí o této výzvě a o následném doručení úředního záznamu krajskému soudu. Při nahlížení do spisu dne 29. 4. 2024 nebyla zmíněná výzva ani potvrzení o jejím doručení součástí soudního spisu. Zároveň z obsahu spisu nebylo možné o obdrženém úředním záznamu zjistit název této listiny, jeho obsah, počet jeho stran ani počet stran jeho příloh. Jeho držení v části spisu vyloučené z nahlížení pak krajský soud odůvodnil s odkazem na konkrétní zákonné ustanovení až při jednání dne 14. 6. 2024. [9] Stěžovatel rovněž nadále nesouhlasí s tím, že zásah v podobě neposkytnutí úředního záznamu byl vyloučen k samotnému projednání a rozhodnutí. [10] Závěr přijatý krajským soudem, že úřední záznam se stěžovatelovy daňové evidence či jejích změn nijak netýká, pak nemůže stěžovatel přezkoumat, neboť mu nebylo umožněno seznámit se s jeho obsahem. Z obsahu vyjádření žalovaného k žalobě přitom vyvozuje, že s jeho evidencí daně souvisí. [11] Stěžovatel současně nadále trvá na tom, že nezpřístupnění úředního záznamu bylo nezákonným zásahem. Je přesvědčen, že jeho poskytnutí k nahlížení nemohlo ohrozit cíle správy daní ani zájmy jiných osob, a zároveň, že uvedl řádný důvod pro jeho poskytnutí. [12] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení kasační stížnosti [13] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Uplatněné kasační námitky odpovídají kasačním důvodům uvedeným v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [14] Podle písm. a) zmíněného ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle písm. d) téhož ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. [15] Nejprve k stěžovatelovu nesouhlasu s vyloučením nyní řešené věci k samotnému projednání a rozhodnutí je třeba připomenout, že kasační stížnost proti usnesení o vyloučení příslušné části žaloby byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta. Jakkoli stěžovatel spekuluje o vhodnosti postupu krajského soudu a jeho odůvodnění, zásadní je, že nevhodné vyloučení sice může představovat vadu řízení, ta však až na výjimečné případy nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí (viz Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. 2019, komentář k § 39, dostupný z právního informačního systému ASPI). [16] Podle Nejvyšší správního soudu bylo navíc vyloučení příslušné části žaloby vzhledem k tomu, co uvedl ve svém zrušujícím rozsudku sp. zn. 4 Afs 233/2023, naopak vhodné a v souladu se smyslem tohoto institutu. Nejvyšší správní soud v něm totiž vytkl krajskému soudu délku soudního řízení, která zdaleka neodpovídala projednání přednostní věci, a také mu dal v části posouzení věci zapravdu. Bylo proto namístě, aby o části žaloby meritorně rozhodl urychleně (díky potvrzenému právnímu názoru) znovu, přičemž zbylá část žaloby, o které nemohl rozhodnout stejně rychle, musela být vyloučena k následnému samostatnému projednání a rozhodnutí. Příslušná kasační argumentace je tedy nedůvodná. [17] Podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona o soudních poplatcích, bylli návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. [18] K argumentaci ohledně nakládání se soudním poplatkem Nejvyšší správní soud předně uvádí, že soudní poplatek za žalobu na ochranu před nezákonným zásahem činí podle položky 18 odst. 2 písm. d) Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona o soudníc