4 As 147/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 147/2023- 35 - text  4 As 147/2023-38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: DAXOR s.r.o., IČO: 05901481, se sídlem Vladycká 1542/9, Praha 10, zast. Mgr. Kamilem Fotrem, advokátem, se sídlem Bystrá 2430/12, Praha 9, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, zast. JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 853/12, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v použití technického prostředku proti odjetí vozidla, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2023, č. j. 17 A 82/202253, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem se žalobce domáhal, aby Městský soud v Praze určil, že zásah žalovaného spočívající v použití technického prostředku proti odjetí bez zákonného důvodu, je nezákonným zásahem. [2] Shora označeným rozsudkem městský soud žalobu zamítl. Shledal, že v posuzovaném případě byly dány zákonné podmínky pro použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla ve vlastnictví žalobce (tzv. botičky) stanovené v § 35d odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Protože při kontrole předmětného vozidla byla totiž zjištěna porušení povinností provozovatele taxislužby dle uvedeného zákona a zároveň správní orgán měl důvodné podezření, že provozovatel taxislužby se bude vyhýbat řízení o přestupku, byla řidiči uložena povinnost složit kauci 50.000 Kč. Řidič tuto kauci nesložil, a správní orgán tedy v souladu se zákonem použil technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Zároveň řidiči bylo vydáno „potvrzení“ které má veškeré náležitosti požadované zákonem a judikaturou správních soudů. Žalovaný nepochybil ani v tom, že vozidlo neodblokoval na žádost žalobce jako vlastníka vozidla, který je osobou odlišnou od provozovatele taxislužby. Právní vztahy mezi žalobcem a provozovatelem vozidla jsou otázkou soukromoprávní, která není pro danou věc rozhodná. Podmínky pro uvolnění vozidla stanovené v § 35d zákona o silniční dopravě nebyly v posuzované věci dány. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel”) kasační stížnost. [4] Namítá, že městský soud věc nesprávně posoudil, neboť smyslem a účelem uložení kauce jakož i použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla je vytvořit tlak na adresáta tohoto opatření, a zajistit tak v nezbytně nutné míře jeho „spolupráci“ při vedení řízení. Zde došlo k omezení vlastnického práva stěžovatele, ačkoliv jako majitel vozidla nebyl adresátem dotčených ustanovení zákona o silniční dopravě. Tím byl provozovatel jako třetí osoba. Městský soud aproboval postup žalovaného, aniž by vysvětlil, proč bylo přijaté řešení souladné se zásadou proporcionality, skutkovým zjištěním a zásadou legitimního očekávání stěžovatele, který rozumně nemůže předvídat, že bude svým majetkem ručit za závazky třetích osob. [5] Má také za to, že kauce byla uložena z jiných než zákonných důvodů a že důvod uložení kauce není uveden tak, aby bylo možné konstatovat naplnění hypotézy uvedené v § 35c odst. 1 zákona o silniční dopravě, tj. že je dáno důvodné podezření, že se budou dopravce a jeho zástupce vyhýbat řízení o přestupku, nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. Okolnost údajné minulé „nespolupráce“ s kontrolními či správními orgány není zákonným důvodem pro uložení kauce. Neuhrazení předešlých pohledávek a nepřebírání pošty nelze podřadit pod naplnění hypotézy uvedené v § 35c odst. 1 zákona o silniční dopravě, neboť se týká předchozích řízení. [6] Zároveň městský soud v rámci dokazování neprovedl v žalobě označené důkazy (konkrétně dvě výzvy k vrácení vozidla a fotodokumentaci pořízenou stěžovatelem), a zatížil tak řízení vadou nepřezkoumatelnosti. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že postupoval zcela v souladu se zákonem o silniční dopravě, a to jak při zajištění vozidla, tak při ukládání kauce. V mezičase v předmětné věci došlo k vydání Příkazu ze dne 6. 4. 2023, č. j. MHMP 592273/2023, proti provozovateli vozidla, jenž nabyl právní moci dne 6. 5. 2023. Zároveň uvedl, že stále nebyly splněny zákonné podmínky pro uvolnění vozidla podle § 35d odst. 5 zákona o silniční dopravě. [8] Městský soud učinil správný závěr, že otázka vztahu vlastníka vozidla a jeho provozovatele, případně vypořádání tohoto vztahu, je otázkou soukromoprávní. Jiný výklad § 35c odst. 1 a § 35d odst. 1 zákona o silniční dopravě by způsobil jejich neaplikovatelnost, resp. umožnil jejich obcházení. III. Posouzení kasační stížnosti [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Podle § 35c odst. 1 zákona o silniční dopravě orgány Policie České republiky nebo osoby pověřené výkonem státního odborného dozoru jsou při provádění kontroly a státního odborného dozoru podle tohoto zákona oprávněny vybírat kauci v rozmezí od 5.000 Kč do 100.000 Kč od dopravce, který je podezřelý ze spáchání přestupku podle tohoto zákona nebo kontrolního řádu, nebo od fyzické osoby podezřelé ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a), jeli důvodné podezření, že se budou vyhýbat řízení o přestupku nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. Při stanovení výše kauce se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a rozsahu způsobené škody. [12] Podle § 35d odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě jsouli orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru oprávněny vybrat kauci podle § 35c a řidič kauci na výzvu nesloží, přikáže orgán Policie České republiky nebo osoba pověřená výkonem státního odborného dozoru řidiči, který pro tyto účely zastupuje dopravce, jízdu na nejbližší místo, které je z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích vhodné k odstavení vozidla, a zabrání mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. [13] Ze soudního a správního spisu vyplynulo, že stěžovatel je výlučným vlastníkem vozidla značky ŠKODA Superb, RZ: 7B8 0137 (dále jen „vozidlo“). Provozovatelem, zapsaným do registru vozidel, je Martin Zapletal, IČO: 703 50 990 (dále též „dopravce“ či „provozovatel“). Dne 26. 7. 2022 provedl žalovaný u dopravce kontrolu provozu taxislužby. Dopravce v době kontroly zastupoval řidič M. B. (dále jen „řidič“). V průběhu kontroly žalovaný shledal, že ze strany dopravce došlo k porušení § 21 odst. 4 písm. b) bod 3, § 21 odst. 4 písm. f) a § 21 odst. 4 písm. d) zákona o silniční dopravě. Žalovaný dále dovodil ze skutečností známých mu z úřední činnosti, že uvedený dopravce nespolupracuje s kontrolním orgánem (žalovaným), nemá uhrazeny předchozí pohledávky a nepřebírá poštu v sídle, podezření, že se dopravce bude vyhýbat řízení o přestupku nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo vůbec možné. Proto dopravci uložil úhradu kauce 50.000 Kč. Protože řidič kauci nesložil, bylo ze strany žalovaného přistoupeno k zabránění v jízdě použitím technického prostředku („botičky“). [14] Ustanovení § 82 s. ř. s. stanoví: Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu upravené v § 82–87 s. ř. s. je specifickým druhem soudního řízení správního, jehož účelem je ochrana jednotlivců před celou řadou zásahů ze strany veřejné moci, které nenaplňují znaky správního rozhodnutí. Z povahy věci je tedy žaloba na ochranu před nezákonným zásahem subsidiární k jiným typům žalob a nastupuje ve chvíli, kdy subjektu nenáleží jiný prostředek ochrany. [15] Kritéria, určující, zda se jedná o nezákonný zásah, byla vymezena v rozsudku NSS ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/200565 (viz též rozsudek ze dne 31. 8. 2017, čj. 4