4 Azs 162/2023 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 162/2023- 24 - text  4 Azs 162/2023-26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T. H. C., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2021, č. j. OAM537/ZAZA12HA132021, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2023, č. j. 32 Az 44/202130, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2023, č. j. 32 Az 44/202130, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neuděluje a doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a téhož zákona nelze udělit. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Krajský soud nadepsaným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přisvědčil námitce žalobce, že se žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečně nevypořádal s hodnocením, zda žalobcem spáchaný trestný čin představuje vážný zločin ve smyslu § 15a zákona o azylu. Žalovaný při posuzování trestného činu nezohlednil kritéria vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu, jimiž se má správní orgán při posuzování, zda se jedná o vážný zločin, řídit. Žalovaný se dostatečně nevěnoval konkrétním okolnostem spáchaného trestného činu a případným polehčujícím a přitěžujícím okolnostem, přičemž vycházel především z toho, že žalobce spáchal zvlášť závažný zločin. Skutečnostmi, že žalobce trest již vykonal či zda nebyl případně propuštěn za dobré chování po vykonání poloviny trestu, se žalovaný vůbec nezabýval. Nelze se přitom spokojit s konstatováním, že drogová trestná činnosti je obecně škodlivá, aniž by žalovaný zohlednil konkrétní okolnosti spáchaného trestného činu. [3] Ve vztahu k neudělení azylu podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu naopak krajský soud přisvědčil žalovanému. Uvedl, že se žalovaný dostatečně vypořádal s veškerými zjištěnými skutečnostmi a řádně je posoudil. Stejně jako žalovaný přitom neshledal důvod zvláštního zřetele hodný pro udělení humanitárního azylu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [4] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Stěžovatel považuje aplikaci neudělení doplňkové ochrany pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu zcela na místě. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že napadené rozhodnutí je založeno na jeho chybné úvaze o tom, že se dostatečně nevěnoval případným polehčujícím a přitěžujícím okolnostem, resp. posouzení tzv. závažného zločinu apod. Stěžovatel vyhověl požadavkům formulovaným ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, neboť plně vycházel z obsahu odsuzujícího trestního rozsudku a hodnotil velmi podrobně individuální okolnosti případu. Vzal rovněž v úvahu jeho povahu a závažnost či míru účasti na spáchání zločinu. S ohledem na závažnost trestné činnosti páchané úmyslně žalobcem shledal vysokou společenskou škodlivost jednání žalobce. Trestná činnost žalobce naplňuje zcela jednoznačně znaky vážného zločinu ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. [5] Stěžovatel má za to, že se při posuzování žádosti žalobce o mezinárodní ochranu nedopustil žádné nezákonnosti. Dodržel veškeré procesní postupy a pravidla formální právní logiky, úplně a řádně zjistil skutkový stav, přičemž své rozhodnutí řádně a podrobně odůvodnil. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem o azylu, správním řádem a se závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv, žalobce nebyl zkrácen na svých právech. Rovněž odmítá námitku žalobce, že nezohlednil dopad do jeho rodinného života. [6] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení kasační stížnosti [7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [8] Kasační stížnost je přijatelná a důvodná. [9] Nejvyšší správní soud zjistil ze správního spisu, že žalobce požádal dne 26. 7. 2021 o udělení mezinárodní ochrany. V žádosti uvedl, že do České republiky přicestoval v roce 1988. O udělení mezinárodní ochrany žádá z politických důvodů, jelikož má rád svobodu, a ta v komunistickém režimu není. Nemá žádné politické přesvědčení ani není členem žádné politické strany. Před vycestováním ani při návštěvách Vietnamské socialistické republiky neměl nikdy žádné problémy se státními orgány, cítil pouze psychologický nátlak. Jeho manželka a dvě děti jsou občany České republiky. Žijí však odděleně. V současné době má v České republice přítelkyni, se kterou má dceru. Obě jsou občanky Vietnamské socialistické republiky. V České republice byl trestně stíhán. O udělení mezinárodní ochrany žádá, protože mu bylo oprávnění k trvalému pobytu v České republice pravomocně zrušeno k 30. 12. 2016. Žádostí o mezinárodní ochranu si chce legalizovat svůj pobyt v ČR kvůli rodině. Podle opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob založeného ve správním spisu byl žalobce pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2016, č. j. 33 T 11/2015854, a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 3. 2016, č. j. 1 To 13/2016927, za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku a přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v délce deseti let. Současně mu byl uložen i trest propadnutí věci. Dne 28. 6. 2021 byl podmíněně propuštěn, zkušební doba skončí dne 28. 6. 2027. [10] Předmětem sporu v nyní projednávané věci je otázka, zda stěžovatel dostatečně a na základě úplné úvahy vyhodnotil, že trestná činnost žalobce spadá pod pojem „vážný zločin“ ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, a že doplňkovou ochranu tudíž žalobci nelze udělit. [11] Podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, doplňkovou ochranu nelze udělit, jeli důvodné podezření, že cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, se dopustil vážného zločinu. [12] Výkladem pojmu „vážný zločin“ ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval ve své judikatuře. V rozsudku ze dne 1. 2. 2017, č. j. 6 Azs 309/201628, č. 3546/2017 Sb. NSS, vyslovil, že „[p]ojem „vážný zločin“ [§ 15a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu] je autonomním pojmem azylového práva a je třeba jej vykládat s přihlédnutím k významu, jaký mu přikládá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU (kvalifikační směrnice) a Úmluva o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb.). Závěr o tom, že se žadatel o mezinárodní ochranu dopustil vážného zločinu, a tudíž mu nelze udělit doplňkovou ochranu, nelze odůvodnit pouze s odkazem na skutečnost, že byl odsouzen za spáchání činu, jenž je ve vnitrostátním trestním právu kvalifikován jako zvlášť závažný zločin, nýbrž je vždy třeba posoudit individuální okolnosti případu.“ V citovaném rozsudku vyšel Nejvyšší správní soud z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 9. 11. 2010 ve spojených věcech C57/09 a C101/09, Spolková republika Německo proti B a D, z nějž plyne, že každý případ musí být posouzen ve světle známých konkrétních skutečností. [13] Při posuzování, zda je určité jednání „vážným zločinem“ ve smyslu § 15a zákona o azylu, je třeba posuzovat jak individuální, tak typový charakter předmětného jednání, přičemž pouze typové zhodnocení nepostačuje (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, č. j. 49 Az 71/201526, č. 3537/2017 Sb. NSS). Stejně tak je nerozhodná pouhá výše trestu (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 13. 9. 2018, C369/17, Shajin Ahmed). Správní orgán musí posoudit individuální okolnosti případu, posoudit závažnost zločinu ve světle všech polehčujících a přitěžujících okolností a rovněž všech dalších relevantních subjektivních nebo objektivních okolností, ať již nastaly před činem nebo po něm, jak Nejvyšší správní soud připomněl v usnesení ze dne 18. 7. 2018, č. j. 6 Azs 108/201828. „Ačkoli může být kvalifikace činu z hlediska terminologie trestního práva jedním z kritérií, ke kterým je žalovaný povinen přihlédnout (jakkoli kritériem výchozím), z hlediska požadavku souladnosti rozhodnutí o mezinárodní ochraně s kvalifikační směrni