6 Azs 259/2023 — Nejvyšší správní soud

6 Azs 259/2023- 21 - text  6 Azs 259/2023 - 23 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera a soudců Tomáše Langáška a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobců: a) V. T., b) nezl. M. T., c) nezl. Y. T. a d) nezl. D. D., žalobci b), c) a d), proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 2. 2023, č.j. OAM11869/ZR2023, č.j. OAM11877/ZR2023, č.j. OAM11847/ZR2023 a č.j. OAM11857/ZR2023, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2023, č. j. 19 Az 15/202330, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobcům se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný rozhodnutími uvedenými v záhlaví podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, s odkazem na § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, žalobcům odňal udělené oprávnění k pobytu na území za účelem dočasné ochrany. Žalobkyni a) odňal oprávnění, jelikož zamlčela skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci a nezletilým žalobcům b) až c) z důvodu, že jejich zákonná zástupkyně jako žadatelka o poskytnutí dočasné ochrany uvedla nepravdivé údaje. [2] Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci správní žalobou, které krajský soud rozsudkem označeným v záhlaví vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil. Krajský soud uvedl, že pro naplnění standardu stanoveného směrnicí č. 2001/55/ES, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími, je podstatné, že žadateli se ochrany dostane v některém z členských států. Čl. 11 směrnice č. 2001/55/ES nezakládá právo žadatelů si ex post po obdržení dočasné ochrany vybrat jinou zemi, kde budou pobývat. Není proto porušením minimálních požadavků unijního práva, když obdobné právo nepřiznává ani vnitrostátní úprava. Krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. 2 Azs 178/202246, ve kterém dospěl k závěru, že bylali dočasná ochrana žadatelům poskytnuta již ve Španělsku, nemohou žádat o dočasnou ochranu v České republice. [3] Podle § 10 odst. 2 v kombinaci s § 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně cizinců lze oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany odejmout, pokud žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci. Krajský soud zhodnotil závěr žalovaného, že žalobci uvedli v žádostech nepravdivé údaje, za předčasný. Dle žalovaného žalobci před podáním žádosti o dočasnou ochranu v České republice požádali o dočasnou ochranu ve Švédském království, kde jim byla dočasná ochrana udělena, přičemž tuto skutečnost měli žalobci v žádostech o dočasnou ochranu podaných v České republice zamlčet. Krajský soud zdůraznil, že je povinností správního orgánu zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností. Dále odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které nelze cesační klauzuli [§ 9 odst. 2 písm. b) zákona o dočasného ochraně cizinců] použít u jakéhokoli uvedení nepravdivých údajů či zamlčení určitých skutečností, ale musí jít o objektivně nepravdivé údaje, resp. zamlčení objektivně existujících skutečností s úmyslem oklamat správní orgán. Důkazní břemeno přitom leží na státu, která dočasnou ochranu odnímá. Odnětí by nemělo být mechanickým „trestem za procesní faul“ cizince v předcházejícím řízení. [4] Krajský soud nečinil sporným to, že z informací získaných prostřednictvím platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy vyplývá, že žalobcům byla ve Švédském království udělena dočasná ochrana. Tato skutečnost je však dle krajského osudu sama o sobě nedostatečná. Pro objasnění skutkového stavu je nezbytné, zda žalobci ve Švédském království skutečně podali žádost o udělení dočasné ochrany a za jakých okolností tak učinili. Žalovaný si neopatřil tvrzenou žádost o udělení dočasné ochrany podanou ve Švédském království. Za současného stavu není jisté, zda byl při jednání s žalobkyní a) přítomen tlumočník, resp. není zřejmé, v jakém jazyce bylo s žalobkyní a) jednáno, a zda byla žalobkyně a) seznámena s obsahem žádosti v ukrajinském jazyce. Pokud by svému jednání žalobkyně skutečně nerozuměla, nemohlo by podání žádosti o udělení dočasné ochrany vyvolat právní následky. Žalovanému navíc pobyt ve Švédském království nezamlčela. Současně je dle krajského soudu nezbytné ověřit, zda dočasná ochrana udělená ve Švédském království skutečně i nadále trvá. Rozhodnutí žalovaného jsou současně nepřezkoumatelná, jelikož žalovaný v odůvodnění neuvedl relevantní úvahy ohledně dopadu odnětí dočasné ochrany především vůči nezletilým žalobcům b) až d). II. Kasační stížnost [5] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítal, že závěr o nedostatečném zjištění stavu věci vyplývá spíše z tvrzení žalobců než z objektivních zjištění stěžovatele. Je nepopiratelným faktem, že žalobci na území Švédského království získali dočasnou ochranu. Tvrzení žalobců, že nevěděli, že jim byla dočasná ochrana ve Švédském království poskytnuta a že ji tam nakonec z důvodu tenčících se zásob inzulinu žalobkyně a) nechtěli, je jen těžko uvěřitelné. Je v podstatě vyloučeno, že žalobkyně a) nevěděla, že podává žádosti o udělení dočasné ochrany: švédské orgány jí poskytly ubytování, byla přítomna v prostorách migračního úřadu, byla pořizována její fotografie a fotografie jejích dětí. Stěžejním je, že žalobci ve Švédském království skutečně dočasnou ochranu získali, v žádostech o dočasnou ochranu podaných v České republice však uvedli, že nejsou držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě a ani o ni v jiném členském státě nepožádali. Je vyloučeno, že by zápis v platformě představoval nějaký omyl, nebo byl důsledkem jiného technického nedostatku. Informace o podání žádosti v jiném členském státě nebo o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě na základě této žádosti je rozhodující pro posouzení žádosti o udělení dočasné ochrany v České republice. Jestliže by žalobci tyto informace nezamlčeli, jejich žádosti o dočasnou ochranu v České republice by byly nepřijatelné ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. [6] Žalobci práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužili. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [8] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“)], a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [9] Podle § 2 zákona č. 65/2022 Sb., se dočasnou ochranou rozumí oprávnění k pobytu na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně cizinců za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky v návaznosti na rozhodnutí Rady. Ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/2002 Sb., se rozhodnutím Rady rozumí prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 Směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. Osobami, na které se vztahuje dočasná ochrana ve smyslu článku 2 písm. a) rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 jsou ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022. [10] Nastavení pravidel pro odnětí dočasné ochrany směrnice č. 2001/55/ES ponechává na vnitrostátní úpravě členských států. Podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., se v případě neudělení nebo odnětí ochrany použije zákon o dočasné ochraně cizinců. Dle § 10 odst. 2 zákona o dočasné ochraně cizinců lze oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany odejmout, pokud byl zjištěn důvod, pro který může být odepřeno oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany. Důvody pro odepření oprávnění k pobytu upravuje § 9 zákona o dočasné ochraně cizinců, podle jehož odst. 2 písm. b) může být oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany odepřeno, jestliže žadatel o poskytnutí dočasné ochrany uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci. [11] Nejvyšší správní soud považuje za důvodné nejprv