8 Afs 167/2023 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 167/2023- 74 - text  8 Afs 167/2023-84 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: TRIMETAL, s. r. o., se sídlem Hájecká 1194/12, Brno, zastoupená JUDr. Zlatavou Codrovou Davidovou, CSc., advokátkou se sídlem Přívrat 1454/12, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2020, čj. 32149/20/5300-22444-711887, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2023, čj. 29 Af 73/2020-179, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobkyni sedmi dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) a penále za zdaňovací období leden až červenec 2014. Žalobkyně totiž u správce daně nárokovala odpočet DPH za nákup měděných katod, které přijala od společnosti V-Voříšek CZ, s. r. o. (dále jen „dodavatel“; pozn NSS: v době tohoto kasačního řízení již zaniklá). Správce daně nicméně shledal, že žalobkyně mohla a měla vědět o své účasti na řetězci, který byl zatížen podvodem na DPH, a také, že žalobkyně nepřijala dostatečná preventivní opatření proti této své účasti, a proto nárok stěžovatelky na odpočet DPH sporoval. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a tyto platební výměry potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [2] Dle krajského soudu je rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné. Žalobkyně měla prostor se v daňovém řízení seznámit a vyjádřit ke všem podkladům rozhodnutí. Nedůvodná je i námitka prekluze práva na vyměření daně. V nyní posuzovaném případě byla daňová kontrola zahájena dne 5. 5. 2016, a proto lhůta ke stanovení daně by sama o sobě uplynula dne 5. 5. 2019. Správce daně však učinil mezinárodní dožádání, díky kterým získal informace, které nemohl získat jinak a které se týkaly toku zboží v posuzovaném řetězci, což vedlo k prodloužení této prekluzivní lhůty. Jelikož prekluzivní lhůta neběžela od 1. 12. 2016 do 23. 5. 2017, tj. od zaslání první žádosti o mezinárodní dožádání do obdržení poslední odpovědi na tato dožádání, musela být daň stanovena do 25. 10. 2019. A jelikož byly platební výměry vydány dne 9. 8. 2019, tak byly vydány v zákonné lhůtě a k prekluzi nedošlo. Žádné z mezinárodních dožádání nebylo učiněno duplicitně. [3] Krajský soud se dále zabýval otázkou, zda žalobkyně věděla o své účasti na podvodu na DPH a zda přijala rozumná opatření proti této účasti. V nyní posuzovaném případě byla splněna první podmínka pro shledání existence podvodu, tj. chybějící daň (resp. narušení daňové neutrality) v řetězci u společnosti FONOTIX TRADE, s. r. o. (dále jen „Fonotix“), což žalobkyně nesporuje. Co se týče vědomosti žalobkyně o podvodu, tak z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že ten jako objektivní okolnosti o podezřelosti shledal rizikovost komodity, rychlost přepravy, rychlost přeprodeje zboží, neexistenci kvalitativní kontroly zboží, rychlé ukončení plnění daňových povinností jednotlivých článků řetězce, cenu zboží, způsob úhrady zboží, padělané certifikáty zboží a neexistenci byť jen rámcové smlouvy. [4] Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 31. 7. 2018, čj. 5 Afs 252/2017-31 (pozn. NSS: v tomto odkazovaném rozsudku aproboval Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobkyně a zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného, které se týkaly zdaňovacího období květen a červen 2012), není na tuto věc přiléhavý, neboť v něm šlo o jiné zdaňovací období, jiný řetězec dodavatelů a žalovaný vycházel z jiných okolností. V rozsudku čj. 5 Afs 252/2017-31 byly žalobkyni vytýkány okolnosti, které nastaly až po uskutečnění posuzovaných transakcí. Naopak v nyní posuzované věci jde o okolnosti, které existovaly již při uzavírání obchodu. [5] Za zásadní objektivní okolnost považuje krajský soud nízkou cenu prodávaného zboží, která se pohybovala pod cenou obchodovanou na LME (pozn. NSS: London Metal Exchange). V tomto ohledu se krajský soud ztotožňuje se žalovaným, že koupě katod žalobkyní za cenu cca o 5,29 % nižní oproti oficiální burze není zcela standardní. K ceně, za kterou žalobkyně nakoupila katody od svého dodavatele, je totiž nutné přičíst rovněž náklady na přepravu zboží a také marži daného dodavatele. Samotná cena katod tedy musela být oproti cenám na burze výrazně nižší, což mělo v žalobkyni vyvolat oprávněné pochybnosti, zvlášť šlo-li o pravidelné dodávky o velkých objemech a byla-li žalobkyně až několikátým článkem v řetězci, kdy nenakupovala zboží přímo od výrobce. Žalobkyně měla jednat obezřetněji i vzhledem k jejímu dlouhodobému obchodování s katodami a také vzhledem k dřívějšímu daňovému vyšetřování (bod [4] tohoto rozsudku). Ze znaleckého posudku, který se týkal cen katod, vycházel správce daně pouze podpůrně a svůj závěr o neobvykle nízké ceně nestavěl pouze na něm. Naopak neobvyklé postupy při dopravě zboží, kterou si žalobkyně sama nezajišťovala, jí krajský soud na rozdíl od žalovaného neklade k tíži v souladu s rozsudkem čj. 5 Afs 252/2017-31. [6] Krajský soud se s žalovaným ztotožnil v hodnocení dalších objektivních okolností, jako je platba zboží a jeho kvalita. Skutečnost, že žalobkyně měla dodavateli platit na tři slovenské bankovní účty, byť dodavatel byl českou společností, měla ve spojení s dalšími indiciemi vyvolat v žalobkyni vyšší míru obezřetnosti. V této souvislosti měla žalobkyně jednat obezřetněji také proto, že podle § 109 odst. 2 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), je platba na zahraniční bankovní účet důvodem pro ručení příjemce plnění za případnou nezaplacenou daň. Co se týče kvality posuzovaného zboží, tak žalovaný jednak prokázal nepravost certifikátů doložených žalobkyní. Žalobkyně navíc doložila pouze 4 z 58 certifikátů, což značí, že je nearchivovala anebo je vůbec neobdržela. Vzhledem k dlouholetému obchodování žalobkyně s katodami jí také tato skutečnost měla vyvolat podezření vůči jejímu dodavateli. [7] Nestandardní okolností je i neexistence alespoň rámcové smlouvy na prodej katod. Na jednu stranu je sice akceptovatelný nižší standard smluvní dokumentace, jde-li o dlouhodobou bezproblémovou spolupráci. Žalobkyně jako zkušený odborník nicméně měla reagovat na nejasný původ a zhoršenou kvalitu katod, změnu účtů pro platby či nestandardní cenu katod. Neexistence rámcové smlouvy proto navozuje dojem, že žalobkyně neměla na obchodech zájem ekonomický, nýbrž se do nich zapojila z jiného důvodu. Krajský soud ovšem, na rozdíl od žalovaného, neklade žalobkyni k tíži to, že v nyní posuzovaném řetězci docházelo k velmi rychlému přeprodeji zboží, neboť při obchodování s drahými kovy k rychlému přeprodeji běžně dochází a současně o tom žalobkyně vůbec nemusela vědět. Žalovaný však i přesto unesl své důkazní břemeno, resp. žalobkyně mohla a měla vědět o své účasti na podvodném řetězci. [8] Není pravdou, že by správce daně vybral DPH vícenásobně. Odkaz žalobkyně na rozsudek Soudního dvora EU z 24. 11. 2022, ve věci C-596/21, Finanzamt M, nesvědčí v tomto smyslu v její prospěch. Účast na podvodu přitom byla prokázána také u dvou odběratelů žalobkyně (rozsudek Krajského soudu v Brně z 20. 10. 2021, čj. 30 Af 61/2019-151, a rozsudek Krajského soudu v Praze z 24. 9. 2021, čj. 55 Af 44/2019-121). Krajský soud souhlasí se žalovaným také v tom, že žalobkyně nepřijala dostatečná opatření, aby zabránila své účasti na podvodném řetězci. Žalobkyně nelogicky nepřijala ani základní opatření jako uzavření písemné kupní smlouvy, kontrolu účetních závěrek či vedení řádné dokumentace. Na místo toho po svém dodavateli požadovala předložení daňových přiznání, z nichž však jejich skutečné podání nijak nevyplývá. Je úkolem podnikatele, aby se pro minimalizaci podnikatelského rizika zajímal o bezproblémovost svých obchodních partnerů. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [9] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. Krajský soud rozhodl účelově ve prospěch žalovaného, kdy jen převzal jeho argumenty. Některými žalobními body se krajský soud vůbec nezabýval. Nesprávně také zhodnotil to, zda je rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné. Nepřezkoumatelný je též rozsudek krajského soudu. [10] Mezinárodní dožádání nemohlo být důvodem pro stavění lhůty k vyměření daně. Zatímco žalovaný ve vyjádření k žalobě odůvodnil potřebu mezinárodních dožádání tím, že v posuzovaném řetězci figurovaly zahraniční subjekty, tak krajský soud tuto potřebu odůvodnil tím, že bylo nutné zjistit tok zboží přímo ke stěžovatelce, kdy přepravu zboží zajišťovaly zahraniční subjekty. Námitkou,