8 Azs 222/2024 — Nejvyšší správní soud

8 Azs 222/2024- 50 - text  8 Azs 222/2024-52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: I. B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) I. B., a II) A. A., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, čj. OAM-1632-17/ZR-2024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2024, čj. 60 A 8/2024-86, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2024, čj. 60 A 8/2024-86, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, čj. OAM-1632-17/ZR-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný žalobci zrušil platnost povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a udělil žalobci podle § 87l odst. 3 zákona o pobytu cizinců výjezdní příkaz na 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobce totiž opakovaně a závažně narušoval veřejný pořádek a dále byl čtyřikrát pravomocně odsouzen za trestný čin (v roce 2017 a 2022 za přečin poškozování cizí věci, v roce 2023 za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy a za zločin padělání a pozměňování peněz). [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který shora uvedeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [3] Rozhodnutí žalovaného je podle krajského soudu přezkoumatelné. Krajský soud předně označil za přezkoumatelnou úvahu žalovaného, že ztráta trvalého pobytu žalobce nezasáhne do pobytového oprávnění jiných osob. U snoubenky žalobce (OZNŘ II) je tento zásah vyloučen, protože se jedná o občanku ČR. U matky žalobce (OZNŘ I) není patrné, že by její pobytové oprávnění bylo jakkoliv navázáno na pobytové oprávnění žalobce. Spisu také odpovídá závěr žalovaného, že zásah do soukromého a rodinného života žalobce v souvislosti s jeho snoubenkou nemůže hodnotit, protože k její osobě žalobce nic bližšího neuvedl. Ani hodnocení přiměřenosti dopadů do soukromého a rodinného života žalobce provedené ze strany žalovaného není nepřezkoumatelné. Žalovaný se touto otázkou zabýval dostatečně. To, že se podrobně zabýval i trestnou činností žalobce je přirozené, protože při hodnocení přiměřenosti se porovnává zájem na ochraně veřejného pořádku s právem na ochranu soukromého a rodinného života. To, že žalobce se závěry žalovaného nesouhlasí, nezakládá nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. [4] Krajský soud ale dospěl k závěru, že dopad rozhodnutí žalovaného do soukromého a rodinného života žalobce je nepřiměřený. Krajský soud shrnul kritéria pro posuzování přiměřenosti rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců, která stanovila judikatura Evropského soudu pro lidská práva a následně i judikatura Nejvyššího správního soudu. Těmito kritérii jsou: povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu, délka pobytu, doba, která uplynula od porušení veřejného pořádku a chování cizince v tomto čase, rodinná situace, počet a věk dětí, rozsah narušení soukromého a rodinné života, rozsah sociálních a kulturních vazeb na hostitelský stát, imigrační historie, věk a zdravotní stav. Následně krajský soud konstatoval, že žalobce pobývá na území ČR od 21. 7. 2013. Svůj soukromý a rodinný život přesunul do ČR. K Bělorusku ani jiné zemi nemá jakékoli vazby. V ČR žije s matkou a snoubenkou, se kterými má silné citové i ekonomické vazby. Žalobce se podílí na podnikání své matky, snoubenka je na jeho příjmu závislá, a spolu s matkou splácí hypoteční úvěr na byt. Získání jiného pobytového oprávnění by bylo pro žalobce složité, protože se jedná o běloruského občana [nařízení vlády č. 55/2024 Sb., o nepřijatelnosti žádostí občanů třetích zemí o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podávaných na zastupitelských úřadech (dále jen „nařízení vlády č. 55/2024 Sb.“)]. S ohledem na toto nařízení je tedy pravděpodobné, že bude muset z ČR vycestovat, což by mělo negativní dopady do jeho soukromého a rodinného života. Pro posouzení věci je nevýznamný počet dětí, věk žalobce a jeho zdravotní stav. Žalobce je bezdětný mladý muž, který žádné zdravotní problémy ani netvrdil. Naproti těmto kritériím pro posuzování přiměřenosti dopadů do soukromého a rodinného života stojí trestní minulost žalobce, který byl čtyřikrát odsouzen, a závažnost jeho trestné činnosti se postupně zvyšovala. Tím se žalobce vystavil riziku zrušení pobytového oprávnění. I přesto, že první dva trestné činy lze považovat za lehčí trestné činy, následující trestné činy již byly závažnější. Od posledního odsouzení uplynula krátká doba a žalobce je stále ve zkušební době. Trestní soudy ovšem jednání žalobce neposoudily jako natolik závažné, aby mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody či trest vyhoštění, a to ani v souvislosti s jeho recidivou. Zrušení žalobcova povolení k trvalému pobytu je nepřiměřené s ohledem na dopady do jeho soukromého a rodinného života, který je vázán na ČR, a v případě vycestování by žalobce začínal od počátku. Takový zásah by podle krajského soudu byl pro každého devastující. Krajský soud nicméně uznal, že s ohledem na čtyřnásobné odsouzení se jedná o krajní případ. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [5] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. Kasační stížnost je přijatelná, protože se krajský soud odchýlil od ustálené judikatury týkající se posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí v případech zrušení platnosti pobytového oprávnění cizince. Na území ČR pobývá jen matka žalobce na základě trvalého pobytu. Žalobce vlastní byt v Hluboké nad Vltavou, který dle hypoteční smlouvy splácí s matkou. Žalobce v ČR nepodniká a není evidován v živnostenském ani v obchodním rejstříku. V X, jejíž jednatelkou a jednou ze společnic je matka žalobce, je pouze zaměstnancem. Ze zjištění stěžovatele nijak nevyplývá, že by na žalobci byla finančně závislá jeho matka či snoubenka. Trestná činnost žalobce se postupem času stupňuje, a zrušení trvalého pobytu je následkem jeho chování, ne trestem. Stěžovatel postupoval podle zákona o pobytu cizinců a neshledal, že by dopad do soukromého a rodinného života žalobce převažoval nad veřejným zájmem ČR. Povolení k trvalému pobytu je nejvyšším pobytovým statusem, které na cizince klade vysoké nároky, a není v zájmu státu, aby se na jeho území nacházeli cizinci, kteří soustavně narušují veřejný pořádek. Správní orgány mohou přihlížet při posuzování závažného narušení veřejného pořádku i k zahlazeným odsouzením. Žalobce také netvrdil, jakým způsobem má být jeho matka závislá na jeho pobytu na území ČR. Uložené tresty nevedly k nápravě žalobce, proto stěžovatel s cílem ochránit veřejný pořádek přistoupil ke zrušení pobytového oprávnění. Pro svou trestní minulost představuje žalobce aktuální ohrožení veřejného pořádku, a nejsou zde okolnosti, které by svědčily tomu, že se podobného jednání nedopustí znovu. [6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na porušení zásad podle správního řádu (§ 2 odst. 2, 3 a 4, § 6 odst. 2 a § 58 správního řádu). Cílem stěžovatele nemá být vyhoštění žalobce (protože možnost jeho návratu je malá), ale umožnit mu nápravu jeho protiprávního chování kvůli délce jeho pobytu na území ČR a jeho sociálním a ekonomickým vazbám. Žalobce nikdy netvrdil, že je podnikatelem. U společnosti X byl vždy pouze zaměstnancem. Následkem rozhodnutí stěžovatele sice musel z práce odejít, ale poté, co obdržel povolení od úřadu práce, začal znovu pracovat. Místo provozovny zmíněné společnosti žalobce doložil výpisem z živnostenského rejstříku. Při analýze hospodaření X měl stěžovatel vyjít i z účetní závěrky za rok 2023, kterou měl k dispozici. Společnosti se daří každým rokem lépe, hlavně na základě prodeje zboží přes internet, který zajišťuje žalobce. Dále žalobce doložil, že prodává zboží přes internet skrze internetovou platformu www.etsy.com. Argument stěžovatele, že si žalobce finanční prostředky zaopatřuje nelegálně, je nepravdivý a ničím nepodložený. Žalobce tvrdí, že je na něm jeho matka závislá, protože je klíčovým zaměstnancem společnosti. Argument stěžovatele, že žalobce nemá stálé zaměstnání je nepravdivý. Pro potvrzení, že pracuje v X stačilo kontaktovat úřad práce. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce